Je to takový morbidní kult. Rusové se už sto let chlubí na Rudém náměstí v Moskvě svým revolucionářem (mimo jiné i tvůrcem nápadu prvních koncentračních táborů na světě) Vladimírem Iljičem Leninem.
Ale to není to hlavní, proč se o tom zmiňuji. Kromě toho, že vystavovat mrtvolu a chodit se na to dívat je morbidní, je tady jakási sousledné linie událostí, která se táhnou jako pověstná rudá nit až do současnosti.
Stalin byl blízkým spolupracovníkem Lenina. Aby se mu, co nevíce vlichotil, dokonce s ním chodil „malovat“. Před lety byla v pražském Doxu výstava nezávislých ruských umělců.[1] Na jednou obrázku byl vidět Lenin jak maluje a Stalin se ho snaží napodobit. (z historie známe i jiného vůdce, který se chtěl proslavit malováním. Místo obrazů se ale později rozhodl proslavit na poli teroru a násilí a rozpoutal v Evropě druhou světovou válku.)
Starý vtip ze sovětských do říkal, že Lenin nebyl Lenin a říjnová revoluce nebyla v říjnu, ale v listopadu. Obojí byla pravda. Lenin byl ve skutečnosti Uljanov a Stalin byl původně Dzugašvili a studoval na popa. (později se Džugašvili dal na dráhu profesionálního zločince. Mimo jiné vykrádal banky) [3].
Zajímavé také je, jak se Leninovi, mnoho dalších sovětských vůdců snažilo připodobnit. Projevilo se například i ve změnách jejich příjmení. Lenin – Stalin – Jelcin – Putin. Všimněte si i, že ti nejhorší sovětští (ruští) vůdci si dávali stejně znějící příjmení. Do řady leninských jmen nám ale úplně nezapadají Chruščov, Brežněv, Gorbačov. To je také symbolické. Jako by je samotné příjmení předurčovalo k různým činům. Gorbačov se snažil Sovětský svaz reformovat, Chruščov se ho snažil zbavit stalinského kultu osobnosti. [5] Oběma se to bohužel podařilo jen částečně.
Lenin byl krvavý revolucionář. Má na svědomí smrt miliony civilních obětí na celém území tehdejšího Ruska. [2] Přesto je Lenin (podobně jako Stalin) v Rusku znovu uctíván. V poslední době se o kult Stalina čile stará hlavně Putin.
V Rusku tomu tak ale vždy nebylo. Během Chruščovovy snahy o likvidaci kultu osobnosti došlo k prvnímu tání, běhen Gorbačovovy oslabené cenzury se začalo o stalinských zločinech veřejně diskutovat, po rozpadu SSSR za vlády Jelcina to šlo ještě dále k zákazu komunistické strany (jen na několik let. Už zase v dumě funguje). Generace Rusů už opakovaně slyšeli o obětech občanské války, hladomoru, stalinském teroru. Mnohokrát se o tom začalo v ruské společnosti mluvit, mnohokrát ta diskuse ustala. Například po nástupu Brežněva.
A zase. Není náhoda, že se Brežněv objevil na scéně. Vybral si ho totiž Stalin do sovětského sovětu, když naposledy v roce 1952 stihnul udělat jeho velkou čistku [2]. Potřeboval popravené soudruhy doplnit mladými, fanatickými následovateli a novými oblíbenci.
A Putin? Vyrůstal v řadách KGB v době po smrti Brežněva, V té době otěže v Sovětském svazu převzal velitel sovětské tajné služby KGB Jurij Andropov (ten který zmasakroval v roce 1956 Maďary v Budapešti). Andropov instaloval do funkce mladého komunistu Gorbačova. Kontinuita ruských hrůzovládců mohla pokračovat. Nezměnilo na tom nic ani uvolnění za Gorbačova, ani chaos za Jelcina.
Co z toho plyne za poučení? Hlavně pro sousedy Ruska, na které míří (nebo opakovaně dopadají) ruské bomby, drony a rakety?
Dokud Rusové mrtvolu krvavého tyrana budou vystavovat a klanět se jí, můžeme si být jistí, že „válečnou sekyru“ nezakopou. Naopak. Budou zesiloval válečné úsilí, zesilovat vymývání mozků, znovu chválit svoje největší tyrany, učit se o nich samá „pozitiva“. Budou zakazovat mluvit o jejich zločinech … [4]. A nejen to.
Rusové se budou i nadále dopouštět ohavných válečných zločinů. Nikdo je za to (v Rusku) nebude trestat. Ruské zločinnost opět pokvete a nezůstane jen na území Ruska. Bude se (tak jako po skončení sovětské války v Afganistánu) opět šířit za hranice. Mrtvola ruského vraha a zločince na Rudém náměstí není žádným symbolem rozvoje ruského hlavního města.
Nejsou jím ani nové moskevské mrakodrapy v americkém stylu, ani kravaty ruského „prezidenta“, ani Rusko plné novodobých ruských zbohatlíků, obchody „plné“ zahraničního zboží. Nic z toho není měřítkem pokroku ruské společnosti ani potřebnou modernizací Ruska. Modernizace Ruska se musí odehrát v morální rovině. V ruských hlavách.
S Putinem, který má na rukou krev nevinných obětí, (stejně jako ji měli Lenin a Stalin) toho ale nikdy nedosáhne.
Rusko momentálně vůbec nejde správným směrem. Nic si o tom nenamlouvejme (ani nenechme namluvit mazanou, ruskou propagandou). Trvalé vystavení mrtvoly ruského tyrana na hlavním náměstí v hlavním městě Moskvě nechť je nám stálým důkazem tohoto nemocného stavu ruské společnosti. To má být ten krásný, ruský svět, o které v Kremlu tak rádi mluví?
[1] Dox – výstava Russia timeless: Bezčasí v současném ruském umění (2019) [2] sugestivně to zobrazuje Pasternakova kniha (i její filmové zpracování) Doktor Źivágo. [3] Neznámý Stalin – Źores a Roj Medveděvovi [4] zákaz činnosti ruské sdružení Memorial připomínajícího a zkoumajícího osudy sovětských obětí od bolševického převratu 1917 [5] film Ztratili jsme Stalina (v Rusku je tento film zakázaný) [6] Leninovi příznivci si před mauzoleem připomněli 100. výročí jeho smrti
foto z výstavy Russia Timeless
