Máme považovat za normální stav, kdy univerzitní profesor humanitního oboru dospěje na konci své pedagogické dráhy k platu nižšímu než učitelka v mateřské škole?
říká Vladimír Just je teatrolog, divadelní historik, mediální kritik a esejista, emeritní profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
Nezapomeňme, že žijeme ve státě, kde se už třetí desetiletí nedaří, ač se o tom neustále žvaní, legislativně odstranit absurditu, že nad nezávislostí médií na politicích bdí u nás samotní politici, formou svých vysloužilých (a o to více poslušnějších) pohůnků v roli radních. Ve státě, kde tupost a nevzdělanost jednoho oligarchy v trvalém střetu zájmů vadí už deset let sice celé Evropě, jen ne nám. Ve státě, kde zvolení zástupci naší tuposti a egoismu (místo zástupců našeho lepšího, empatičtějšího, láskyplnějšího já) halasně zpochybňují samotnou existenci oborů, kterým nerozumějí.
Vždyť i toto vědomí absurdity, která je jen malým kocourkovským odrazem absurdity lidského i kosmického bytí, je prvním předpokladem ke kritickému čtení naší situace, zdaleka ne jen na vysokých školách.
Celá glosa: Absurdita je náš kyslík. O skandálních platech humanitních vědců, nektaru nadšení a ambrózii lásky Forum 24, 5.4.2023
