Úvodem
Politik Andrej Babiš je (doufám) za zenitem svojí politické kariéry. Ani jeho peníze, ani jeho marketingový tým, ani jeho poslanci, mu nezajistili volební vítězství v přímé prezidentském volbě. Co se stalo? Proč nezvítězil?
Srovnání
Jak porovnat Andreje Babiše s protikandidátem Petrem Pavlem? Letáček spolku Miliónu chvilek pro demokracii mě napověděl jeden zajímavý rozdíl hned na prvním řádku. Zatímco Andrej Babiš byl v KSS 9 let, Petr Pavel v KSČ „jen“ 4 roky. Babišova snaha diskreditovat protikandidáta komunistickou minulostí se tak minula účinností. Sám na to nebyl lépe…
Babiš je o 7 let starší než Pavel. Proto vězí v komunismu minulosti déle než jeho o sedm let mladší soupeř. Tento časový rozdíl v životě obou kandidátů je důležitý moment. Babiš zkrátka pracoval (v Brežněvově – Husákovo – Śtrougalovo – Jakešovském režimu) o sedm let déle. A nerozpakoval se toho náležitě využít.
Komunistická kariéra před revolucí
Už za totalitního režimu byl mladý Andrej Babiš unikátním vlastníkem diplomatického pasu, vydělával v dolarech a vozil si tajně peníze v „kufříku“ do Švýcarska. Tak nějak začalo jeho podnikání. Narodil se v rodině, které byla oporou komunistického režimu na Slovensku. Práce v PZtce, vzdělání ve Švýcarsku, … Andrej Babiš byl na startovní čáře po listopadu 1989 vybaven výhodami plynoucími z pracovních zkušeností, jazykově i finančně připravený marxista, který se brzy stane nesmlouvavým „kapitalistickým“ podnikatelem. Zkrátka Babiš užíval výhod „zlaté komunistické mládeže“.
Po revoluci 1989
Několik let pracoval v podniku za hraničního obchodu v Maroku, ale potom se rozhodl vrátit. Rozběhla se kupónová privatizace, Slovensko se osamostatnilo a doma se objevily nové příležitosti. Tak se vrhnul do víru dění s „ušetřenými“ penězi. Jenže na Slovensku, jak sám říkal, narazil silnou kliku starých struktur, obklopujících tehdejšího premiéra Mečiara. A tak se rozhodl, že bude podnikat i v České republice. A nakonec se v roce 2000 zažádal i o české občanství.
Podnikání v České republice
Babiš byl opatrný. Všechno delikátní si vyřizoval osobně. Uměl si získat lidi. Nejlépe se mu dařilo za vlády premiéra Grosse, který to s námi opravdu nemyslel upřímně (ten je pochován na Vyšehradském hřbitově). Andrej Babiš se za jeho vládnutí pohádkově obohatil, vždy si ho chválit. Šel mu na pohřeb.
Politický projekt
Jakmile se však politická situace změnila a místo ČSSD a nastoupila ODS, pramen začal vysychat (nebo spíš zlatý důl Konsolidační agentury už byl rozebraný). Babiš zřejmě usoudil, že je třeba pojistit si výdobytky a připravit se k další expanzi. Pochopil, že už nestačí jen využívat spřátelené politiky a zákulisně si domlouvat výhodné kšefty. Rozhodl se, že zkusí založit politické hnutí a s jeho pomocí promluvit přímo do voleb. Nejdřív nechtěl (vzhledem ke své komunistické minulosti) ani kandidovat, ale rychle se „osmělil“. Jakmile si založil politické hnutí (které dnes známe pod označením ANO 2011), stanul v jeho čele. V rozjezdu hnutí mu pomohla tehdy zcela neznámá Vera Jourová, úřednice z Ministerstva pro místní rozvoj.
Babiš začal kritizovat politiky a vytvářet na ně tlak. Zaštítil se tehdy probíhající snahou o potlačení přebujelé korupce. To bylo téma ve veřejnosti i v médích velmi populární. S korupcí zápasil kde kdo. Mělo to důvody. O tehdejších podvodech média stěží stačila referovat, natož aby je policie stihla všechny vyšetřovat. Přesto všechno se o Babišovi objevilo jen málo kritických informací. Až v roce 2011 jich několik v MF DNES napsal redaktor Martin Komárek (pozdější poslanec za ANO). Bylo to v době nástupu Miloše Zemana na pražský hrad do prezidentské funkce (dostal za pomoci vyjednavačů Václava Klause a Zemanova poradce Šloufa).
Oligarcha v první lize
Ve snaze předejít kritickým článkům v médiích, Babiš koupil mediální dům od německého vlastníka. Zahájil tak zběsilé mediální nákupy ostatních oligarchů (PENTA, PPF, Křetínský, J&T atd.) Byla to jedna z nejhorších věcí, které se neukotvené české demokracii mohly stát. Oligarchové začali ovládat českou společnost nejen skrz peníze, ale i názorově.
Bylo to v čase, kdy už jsme neměli Václava Havla (2011) a po nechvalně proslulé amnestii Václava Kaluse (omilostnění řady devadesátkových tunelářů). Kravatového Václava Klause vystřídal druhý člen (o)poziční smlouvy prognostik Miloš Zeman. Pomohl mu k tomu i pomlouvačný, lživý inzerát v Blesku, který lživě dehonestoval Karla Schwarzenberga.
Za půl roku po nástupu Zemana, Andrej Babiš koupil (od německého vlastníka) mediální impérium (deník MF Dnes, Lidovky, Metro, Frekvence 1, …). A na české (politické i mediální) scéně se začaly dít neuvěřitelné věci.
Jen měsíc po koupi médií Babišem (v létě 2013), padla Nečasova vláda. Kritika Babišových médií podpořená aktivitami Miloše Zemana, vedla k rychlému pádu vlády a nelegálnímu jmenování Zemanovy úřednické vlády. Zároveň s tím se otevřel Babišovi rychlejší politický nástup v předčasných parlamentních volbách. Ty ho vynesly do funkce místopředsedy vlády a ministra financí. A k tomu začal ovládat i řadu dalších ministerstev, kde se přidělovaly dotace.
Mýtus boje s korupcí byla jen taková hra pro díváky (rozuměj voliče) na začátku vzniku protikorupčního hnutí. Byl to mistrovský marketingový tah, který nalákal i řadu známých osobností a přinesl Babišovi kýžené voličské hlasy. Mnoho prvotních podporovatelů hnutí ANO tu hru na čestného podnikatele časem prokoukla a odešla (nebo byla odejita). Velká část ale zůstala a sloužila Babišovi dál. Bylo to výhodné, byla to rychlá kariéra … (Babišovi poslanci, Babišovi novináři, Babišovi úředníci, Babišova GIBS. Nejen v Praze, ale i v Bruselu). Všude možně dosazení Babišovi lidé z hnutí ANO. A jak to často končilo? Přečtěte si třeba o kauze Stoka v Brně.
Naprosto zoufalá situace
Jedna nejhorších věcí, které Babiš v politice nevědomky dopustil, byla inspirace Babišem. Ostatní oligarchové udělali rychle to, co Babiš. Koupili si média (protože politické výsluní už pro ně ale bylo obsazené, jejich politické projekty se neuchitily). Nejbohatší oligarchové rychle skoupili zbývající česká média a nastalo období mediálního temna.
Spolu s mizejícími novináři (z kdysi nezávislých redakcí), začínala pomalu mizet i naše práva – rovnost před zákonem, rovnost v hospodářské soutěži, rovnost v přidělování dotací, …). V době, kdy Miloš Zeman vyhrál podruhé prezidentské volby, fungoval Babiš ve Strakově akademii jako téměř neomezený vládce. Brzdili ho jen zbytky kdysi mocné ČSSD, kterou dokonale rozložil (a téměř ovládnul) Zeman a oligarchové, kteří měli svoje média (a chodili za Zemanem, aby vyvážili politický vliv Babiše).
Žádná kritika oligarchického byznysu se v soukromých médiích nekonala. Oligarchové se jen občas skrz média popichovali. Typickým příkladem té doby byla aféra Romana Prymuly na Vyšehradě, o kterou se postarali redaktoři Blesku. Vcelku ale oligarchové neměli žádný zájem podporovat investigativní novináře nebo medializovat svoje kauzy. Přesně naopak. A tak „vzkvétala“ Česká oligarchická republika za vlády oligarchy Babiše (popsal to Ondřej Závodský v knize Čas oligarchů, jejich sluhů a nepřátel).
První náznaky obratu
Ve chvíli největší beznaděje (nevoličů Babiše) a temných myšlenek, objevil se nečekaně mladý student Mikuláš Minář se svým spolkem Milion chvilek pro demokracii. A hnutí sílilo a našlo nečekaně velký ohlas ve společnosti. Mohutné demonstrace proti vládě Babiše, jeho ministryni spravedlnosti Benešové a Milošovi Zemanovi, které bylo hnutí schopné zorganizovat, Babiše zaskočilo. Poprvé ve své kariéře nenaleznul recept, jak se s tím „problémem“ vypořádat.
Paralelně s tím se dělo i něco dalšího. Vznikaly nové novinářské, nezávislé projekty. Investigace (2013), Reportér (2014), Hlídací pes (2014), Echo24 (2014), Fórum 24 (2015), Neovlivní (2015), Seznam zprávy (2016), Deník N (2018) a další. Bakalovo Aktualne.cz už nebylo osamocené.
A souběžně s tím, přišel i neočekávaný virus Covidu (2019). Babišova vláda musela čelit nebývalé krizi. Občanská společnost se aktivizovala, přibývalo předplatitelů nezávislých médií. Zároveň s tím ale zesílil příliv dezinformací po sociálních sítích. Rusko prohlubovalo (zpočátku) úspěšnou hybridní válku proti zemím sdružených v EU a NATO. Jak se později ukázalo, jeho vlivové operace neblaze ovlivnily i české prezidentské volby 2018 a přispěly ke znovuzvolení Zemana.
Začátek konce hegemona Babiše
Neomezená moc a neomezené peníze se ukázaly mocným nástrojem, ale na první místo v parlamentních volbách 2021 (proti sjednocené opozici) to nestačilo. Jen o 17 tisíc hlasů Babišovi uteklo vítězství. Musel být vzteky bez sebe. Opoziční strany měly obrovský kus štěstí. A voliči i občanské aktivity také. Oligarchům tak zůstal už jen Zeman. Ale ten byl zdravotně naprosto hendikepován. Navíc tragicky ještě před volbami zahynul Petr Kellner, nejsilnější představitel oligarchické skupiny, která Zemana využívala a jeho prostřednictvím „tlačila“ na Babiše. Źmůlať čepiců u Babiše velké hochy zkrátka nebavilo od začátku politického vzestupu Andreje Babiše.
Proč Babiš prezidentský duel nevyhrál?
Od prohry v parlamentních volbách 2021 byl Andrej Babiš sporadicky vidět na televizní, veřejnoprávní obrazovce a ve veřejnoprávním rozhlase. Navíc jeho kauza Čapí hnízdo nepřestávala veřejnost zajímat. A nejen to. Babišovi neprospěla jistá vrtkavost části českých voličů, kteří rádi vyberou někoho nového (neokoukaného). Možná i proto dostali poměrně málo hlasů senátoři Pavel Fišer ani Marek Hilšer.
Hlavním důvodem ale bylo něco úplně jiného. Babiš zaměřený (v posledních kampaních na důchodce) čelil demografické změně. Spousta bývalých voličů Miloše Zemana, byla přirozeným způsobem za těch 10 let nahrazena mladou generací. Ročně se v České republice zemře a narodí přes 100 tisíc obyvatel. Toto číslo se během mandátu Zemana vyšplhalo na milión nových voličů. A těm všem úspěšná občanská kandidátka Danuše Nerudová ve druhém kole doporučila, volit Petra Pavla.
Co bude dělat Andrej Babiš dál?
Andrej Babiš (i ostatní čeští mediální oligarchové), ještě neřekli poslední slovo. Mají peníze, mají média (možnost filtrovat informace) a mají své obchodní a tedy i politické zájmy (nejen v Česku, ale i v Evropě). Přímá volba prezidenta by bohatým oligarchům měla nahrávat. Zvlášť, pokud se rozhodnou osobně kandidovat. Jenže peníze ani v politice nezmohou všechno. Řada složek občanské společnosti se proti Babišovi opakovaně spojila a vytvořila sílu, která tentokrát zvítězila.
Další politický osud Andreje Babiše závisí na tom, jak si bude chtít svoje podnikání pojistit a jestli bude mít o politiku stále tak velký zájem (jakpak asi chutná moc a důležitost takové funkce?). Může to probíhat jako u Silvia Berlusconiho v Itálii, Babiš se může několikrát vracet. Ale může se odehrát i něco úplně jiného. Důležitější ale bude, kolik voličů bude nadále přesvědčených, že má Babiš recept na jejich problémy.
Protože Andrej Babiš mění svoje názory podle okamžité potřeby, moc bych se nespoléhal na to, že jen tak zmizí ze scény. Přece jen potřebuje mít situaci „pod kontrolou“ a nedostat se do „potíží“, jako se mu to stalo ve Francii s nezdaněnou investicí (nebo u nás s opakovaně kvůli střetu zájmu a přidělovaným dotacím). Záleží i na tom, jak mu koaliční vláda půjde „na ruku“ nebo naopak si Babiš bude myslet, že mu „kazí“ podnikání (a půjde vládě po krku, jak vyhrožoval v kampani). Může toužit se pomstít jako Miloš Zeman po prohrané volbě v roce 2003, kdy byl zrazen Grossovým křídlem v ČSSD. Osobně si myslím, že Andrej Babiš takový není. Touží se stát novodobým českým Baťou.
Záleží i na tom, jak rychle a důsledně proběhne očista od lidí dosazených Babišem (a Zemanem) na všechny světové strany. V této rovnici se jedná o nepřímou úměru. Zeman už škodit nebude. Neslouží mu zdraví a definitivně skončí ve funkci. Ale Andrej Babiš si to jistě pořádně promyslí. Andrej Babiš se rozhoduje a jedná rychle. Dlouho čekat nebudeme.
Dodatek
Andrej Babiš i Miloš Zeman umějí mistrně rozeštvávat společnost. Je to jedna z jejich politických metod. Pokud nebudou púsobit ve veřejných funkcích a využívat svého postavení, žádná škoda nevznikne. Naopak. Bude to pozitivní změna vpřed – k vyzrálejší společnosti i politické kultuře.
——————————————————————
Dále doporučujeme k přečtení:
Taková normální (Babišova) rodinka aneb Co se v mládí naučíš…
Svědectví o původu Babišova bohatství: Tajné konto ve Vaduzu
Nejbrutálnější kampaň, Babišova ztráta paměti a estébáci kolem Agrofertu
