Kniha finské investigativní novinářky Jessiky Aro vydaná Deníkem N, popisuje její osobní a nepříjemnou zkušenost s ruskými trolly, kteří na ní po léta útočí, protože píše a přednáší o ruských dezinformacích a putinových trollech. Kniha ale obsahuje i příběhy dalších zajímavých lidí s podobnou zkušeností a problémy.
Ilustrativní je například příběh amerického investora byla Billa Browdena, který začal v Rusku investovat ještě v době vlády prezidenta Jelcina a byl později o svoje firmy v Rusku okraden (brzy po nástupu Putina). Jeho soudy v Rusku vyřizoval jeho spolupracovník, ruský právník Sergej Magnitský, kterého za Putinovy éry zavraždili ve vězení. Browden na vraždu svého spolupracovníka odpovídá zločinnému režimu v Rusku tak, že jezdí po světě a snaží se o to, aby vlády svobodných a demokratických států přijaly sankční Magnitského zákony a sankcionovali ty ruské představitele, kteří jsou uvedeni na sankčním seznamu (poz. Česká republika během vlády proruského Zemana a oligarchy Babiše Magnitského zákon „samozřejmě“ nepřijala).
Další stěžejní příběh je například kapitola věnovaná zakladateli sítě Belligcat (Eliot Higgins) a rozjezdu jeho projektu investigativního vyšetřování s použitím analýz veřejně přístupných informací (videí, fotografií, textů). Známý je příklad odhalení sestřelení letu Malaysia Airlines 17 (MH17) nad Ukrajinou v roce 2014 ruskou raketou vystřelenou z území ovládaného proruskými separatisty
V knize je vysvětleno, jakým způsobem Rusko dezinformace na sociálních sítích používá, i jak se globální sociální sítě (Facebook, Youtube, Twitter) k ruským dezinformacím „staví“ (šikanu a trollení uživatelů téměř neřeší). Očerňování a kampaně vedené proti jednotlivcům si státům znamenají velkou pracovní a psychickou zátěž pro postižené jednotlivce a nebezpečí pro celé společnosti. Text je přínosem i pro zvídavého čtenáře, kterého zajímají detaily o tom, jak se ruské manipulace na internetu fungují. Text částečně odpovídá na složitou otázku, jestli (a jak) se dá těmto záměrným dezinformacím čelit.
Jessika Aro popisuje, jak Rusko dezinformace pomocí svých trollích farem šíří ve světě, jak pomocí trollů ovlivňuje volby, radikalizuje uživatele sociálních sítí a organizuje kampaně na očerňování a dehonestaci svých nepřátel. Těmi jsou nejen novináři, ale i akademičtí odborníci, policisté, soudci a další, kteří se studiem ruských dezinformací zabývají, vyšetřují je, soudí je, nebo prostě o nich jen něco podrobně publikují.
————————————————–
k uvedenému tématu doporučuji přečíst také následující text: Marie Hemanová (Deník N) – Informační porucha a válka ve třiceti sekundách
