V podstatě všechny politické strany při volbách uvádějí jako příklad nešvaru, proti němuž chtějí bojovat, nespravedlivé exekuce. Jenomže na principu, jak bude plynout z následujících řádků, tedy na systému přihrávání mega kšeftů pro exekuce s mizivým efektem, musí být zainteresovaný kdekdo. Někteří exekutoři, kteří ze systému tyjí na úkor finanční stability společnosti, musí být dokonce tak lobbisticky silní, že i vládnoucí oligarcha zjevně správná a jednoduchá řešení ignoruje nebo natolik problematice nerozumí, že prezentuje totální nesmysly.
V současné době (pozn. – článek je z 8.8.2019) je cca 820 000 osob a firem v exekuci, vede se zhruba 4,8 miliónu exekucí, a 2,9 miliónu exekucí se vede na 420 000 osob, které mají tři a více exekucí. Z toho je cca 103 000 osob, které mají více než deset exekucí, na těch jich je 1,9 miliónu. A právě zde je ten kruciální problém. U další exekuce nic exekutor v 90 % případů nevymůže, jen dlužníkovi naběhnou desítky tisíc korun nákladů za zbytečnou exekuci. V tu chvíli mu může být celkem šumafuk, že věřitel s exekutorem ostrouhají, ale začne mu to vadit v momentě, kdy se bude snažit ze sociálního dna zvednout. Kdy zdědí nějaký majetek nebo začne pobírat důchod, který se mu začne v důsledku exekucí krátit. Důležitým faktorem, jenž k celkovému stavu přispívá, je to, že exekutora vybírá věřitel, tedy oprávněný, a ten s největší pravděpodobností vybere pokaždé jiného exekutora, takže ten činí naprosto totožné úkony jako ten předchozí.
