Putin se snaží svým posluchačům doma i v zahraničí namluvit, že Rusko má jakési lepší a tradičnější hodnoty, než které mají ostatní svobodné země. Pojďme se na ty tradiční ruské hodnoty podívat trochu zblízka.
Tradiční uctívání vůdce
Kdysi dávno za poroby Zlatou hordou se ruská knížata od Mongolů naučila, že nejlépe se vládne tak, když se před vůdcem Hordy všichni třesou strachy. Jak vlastní, tak cizí. Odsud pramení ruský názor: „Když nás nemiluji, ať se nás alespoň bojí“. Řídí se tím Rusové co někde něco plení a hlavně se tím řídí nekonečná řada ruských vládců. Moskevská knížata, ruští carové, generální tajemníci. Nedávno k těm všem přibyl nový název ruského vládce – prezident. Je to ale hodně zavádějící. Ruský prezident je něco úplně jiného než prezident v demokracii. V zemích, kde se dodržuje Ústava, se prezidenti svobodně volí a povinně se musí střídat. Nic takového se v Rusku za Putina neděje. Ruský „prezident“ už má dnes jen zpodobňující vnější znaky – kravatu a oblek. A tím ta podobnost končí. Kdyby byl v tradiční ruské rubášce, bylo by lépe vidět, kým skutečně je.
Tradiční opilství
V roce 1991 skončilo v Rusku budování nejspravedlivěji společnost ze všech. Přes všechno to velké úsilí se Rusům lepší společnost vybudovat nepodařilo a většina porobených z žaláře národů rychle utekla. Ani v časech nejtvrdší komunistické diktatury se Stalinovi nepodařilo vyřešit problém opilství. Nepodařilo se to ani nejúspěšnějšímu reformátorovi v novodobé ruské historii Michailu Gorbačovovi. Zpětně dnes vidíme, že si pitím občané Sovětského svazu ulehčovali těžké živobytí. Ruská propaganda sice dávala všem život v Rusku za vzor, ale realita byla opačná. Hodně lidí mimo Rusko přesto té masově rozšiřované, propagandistické blamáži věřilo a k SSSR vzhlíželo jako k zářnému vzoru hodnému následování. V poslední době se snaží Putin o totéž. Využívá k tomu propagaci tzv. „tradičních“ ruských hodnot. Snaží se je stavět do protikladu k „dekadentnímu“ západu. Nálepku dekadentní si sám vymyslel. Tahle Putinovská velká lež a manipulace je hodná někdejšího důstojníka KGB, který se přesně tímhle živil v NDR.
Tradiční útočné války, tradiční puče, tradiční násilí
Když si ruský vůdce umane, mašíruje Rus do války. To se může stát i v jiné zemi, problém spočívá v tom, že o válce rozhoduje ruský, samoděržavý vůdce naprosto despoticky. A ještě je tu jedna zásadní odlišnost. V Rusku, častě ji než jinde, je rozpoutání války způsob, jak se prodrat na samotný vrchol moci. Na ten není snadné usednout, ani se na něm udržet. Ruský vládce musí být nejdrsnější ze všech Rusů, skoro jako samotný „Čingischán“, jinak ho ostatní rivalové srazí k zemi. Pokud se ukáže jako slabý nebo příliš benevolentní (Chruščov, Gorbačov, Jelcin) tak je nakonec odstraněn pučem. Stalin, Brežněv a Putin by o tom mohli vyprávět.
Tradiční nadutost
O ruské nadutosti se moc často nemluví, přesto je to naprosto charakteristická ruská vlastnost. Typické pro všechny Rusy je, že na Rusko nedají nikdy dopustit. V Rusku je mohou věznit, v Rusku je mohou mučit a stejně je Rusko pro ně nejlepší zemí na světě. Proto se i ruští disidenti tak rádi do Ruska vracejí. Běžný Rus rád upřímně chválí svého vůdce. Doma třeba ani nemá splachovací záchod nebo pračku, ale vždycky všem líčí Rusko jako nejlepší zemi, lepší než jiné. Typický Rus si nikdy sám před sebou nepřizná, že i jiní mohou žít jinak a přitom dobře. Nebo dokonce lépe než on. Rus jim něco takového spíš závidí a zalívá. Typické ale je, že jakmile nějaký Rus zbohatne, posílá svoje děti studovat do zahraničí, kupuje si zlaté pasy, jachty, dělá pána. Pokud někoho okupuje, rád poroučí.
Většina Rusů by nikdy nepřiznala, že v Rusku něco funguje hůř než jinde. To ale neznamená, že si to Rusové občas a soukromě nemyslí. Zeptejte se jich třeba na korupci. Nebo na bezpráví. Nebo na životní úroveň. Před cizími to ale nikdy nahlas neřeknou. Rusko je hold nejlepší a Putin je dobrý vládce.
Tradiční trestanecké kolonie
Ruské trestanecké kolonie (dříve zvané gulagy) jsou něco mezi brutálním vězením a koncentračním táborem. Vymyslel je soudruh Lenin, rozšířil je soudruh Stalin. Po celou dobu existence Sovětského svazu byly ruské gulagy plné vězňů, utrpení, nemocí, smrti a otrocké práce. Na světě je jen málo zemí, kde by bylo tolik vězňů na tisíc obyvatel, jako ve „skvělém“ Rusku. Občas o tom nějaký odvážný Rus mluví nebo napíše, ale systém v Rusku to nemění. Vězňů je obrovské množství i teď a ruskému vůdci se to ve válce náramně hodí. Propouští je z vězení a posílá je na bojiště. To je jedna z mála ruských inovací v poslední doby. Putin dnes opět oslavuje Stalina jako svůj vzor vůdce, používá sovětské symboly a zavírá do trestaneckých kolonií svoje odpůrce. O Stalinově teroru a zabíjení už se zase nesmí v Rusku mluvit.
Tradiční válka
Když se ruský vůdce rozhodne, je válka. Kdekoli a kdekoli. Čečenci, Gruzínci, Syřané, Ukrajinci a Afričané by mohli vyprávět. Dříve to bylo hrozné nebezpeční jen pro ruské sousedy. Kdysi dávno platilo, že v ohroženi jsou jen ti, kam je ruský voják schopen dojet na koni. Ve dvacátém století kam dojede tankem, dostřelí dělem, kde položí minu. Dnes však s nadsázkou můžeme říci, že v ohrožení jsou všichni, kam až Rusák dostřelí (raketami, klouzavými bombami, dronem). A navíc ještě každý kremelský vůdce průběžně straší jadernými zbraněmi. Každoročně je ukazuje hned vedle vystavené mrtvoly proletářského vůdce.
Tradiční špionáž, tradiční zločinné akce
K tomu všemu je potřeba připočítat armádu všehoschopných ruských agentů, kteří jsou všude a neštítí se ničeho. Trávit lidi, vyhazovat muniční sklady do povětří, vyhazovat lidi z okna, vydírat politiky, krást utajované informace (třeba o jaderné bombě), iniciovat povstání, organizovat demonstrace proti zvoleným vládám, řídit jakékoli jiné vlivové operace (třeba radar v Brdech), „pečovat“ o pátou kolonu (najímat spolupracovníky mezi ruskými emigranty a dalšími sympatizanty Ruska). Ruské tajné služby rády najímají i místní zločince. Jsou s nimi VKontaktě. Zločinci dělají za úplatu a na jejich příkaz špinavou práci. Momentálně třeba požáry a sabotáže v Evropě.
Tradiční ruské hodnoty se tradičně mění s názorem vůdce
O tradičních ruských hodnotách se těžko píše, když se mění podle názorů toho kterého ruského gosudára. Někdy se ruský vůdce (mylně) domnívá, že terorem lze vychovat lepšího člověka (viz rudý teror Stalina), jindy že je zástupcem boha na zemi (viz ruští carové). Navíc je těžké s Rusy o něčem takovém vůbec diskutovat. Běžný Rus nikdy před cizími nepřizná, že by mohlo být v Rusku něco špatně. Car za nic nemůže a Rusko je jeho vlast, kterou nade vše miluje.
Mluvit s Rusy na téma, že by něco mohli dělat také špatně, téměř nejde. Nechápou to. Jsou vychováváni od malička k opačnému názoru. Všechno co Rus činí, dobře činí. Dokonce si myslí, že se přitom musí obětovat pro ostatní. To má Rus od malička v hlavě. Vysvětlit běžnému Rusovi, že o ruskou válku vážně nestojíme, je asi marný úkol. Stejně tak je těžké Rusům vysvětlit, že vážně nestojíme o ruské sabotáže, vyděračství, černou propagandu, nebo prostě jen nechceme poslouchat ruské nadutce, kteří jen pořád dokola melou něco o tom, že je Rusko skvělé, jen ti lidé to občas nezvládnou …
Tradiční ruská propaganda, očerňováni nepřátel, tradiční lhaní a tradiční manipulace
Ruská propaganda dlouhodobě Rusy masíruje názory o skvělosti ruského světa, o nadřazenosti ruských hodnot, o skvělosti a neomylnosti jejího vůdce. Nezapomíná přitom náležitě špinit všechny svoje domnělé i skutečné nepřátele. Putin rád poukazuje na dekadentnost ostatních na příkladu LGBT komunity. Nechme stranou, že je to starý muž a modernímu světu evidentně nerozumí. Pokud ale mluví o tradiční rodině, proč je sám rozvedený? Měli bychom ho podle jeho měřítek podezřívat, že se jedná o skrytého gaye? Asi ne, že. I kdyby tomu tak bylo, nikomu by to v moderní společnosti nemělo vadit. Nám vadí Putinovy války, jeho zabíjení, jeho válečná inflace, jeho ničení životního prostředí, jeho šíření lží, jeho teroristické operace, jeho strašení koncem světa, jeho válka na Ukrajině, jeho válka v Sýrii atd.
Tradiční problém Ruska
Tradiční ruský problém je, že má tradičně problém s modernizací země. Poctivě o ní neusiluje. Vždy tak dlouho zaostává, až se problémy nahromadí a potom to v Rusku bouchne. Za to ale nemůže jeho okolí, ale skoro vždycky hlavně ruský, despotický vládce (se svými pomahači), který odmítá změny. Škoda, že to Rusové nevidí. Všem by se nám lépe žilo, kdyby jednou svoje ruské tradiční vládce prokoukli a chtěli místo nich jiné, méně tradiční.
————————
Titulní obrázek: čečenské hlavní město Groznij srovnané Putinem v roce 1999 se zemí, můžeme označit jako první Putinovu genocidu. Diky ní se v Rusku prodral k moci. Druhou genocidu už deset let pomáhá uskutečňovat v Sýrii. O třetí genocidu se teď pokouší na Ukrajině. Není pochyb o tom, že Putin je největší válečný zločinec moderní doby a měl by stanout (co nejdříve) před mezinárodním soudním tribunálem.
