Kniha od české autorky, která pobývá již několik let na Taiwanu. Jedná se sice o fiktivní příběh, ale čtenář se dozví mnohé zajímavosti z historie Taiwanu, poté co se oddělil od kontinentální Číny. Je to vhled do myšlení Taiwanců a poodhalení jejich pohledu na Evropany, včetně názorů na historii ostrova (prostřednictvím literárních postav). Přestože člověk základní historická fakta může znát, některé detaily ho jistě překvapí. Například složitá koexistence původních obyvatel s vojáky, kteří přišli na ostrov s Čankajškovou armádou po roce 1945. Kniha je výborně namluvená i v audio verzi a rozhodně stojí za přečtení nebo poslech. Taiwan je totiž i pro nás velmi aktuální téma a pochopit více jeho dějiny pomáhá v pochopení situace okolo tohoto ostrova.
dále doporučujeme k přečtení:
Je nejvyšší čas změnit Radu bezpečnosti OSN. A zrušit právo veta, vyzývá japonský profesor Šiniči Kitaoka citace z rozhovoru Magdalény Slezákové, DenikN 1.6.2024
Nejen to: Tchaj-wan není ani historickou součástí Číny. Spadal do malajského regionu a první dynastie, která tam vládla, byli až mandžuští Čchingové od 17. století – a ani ti zdaleka neovládali celý ostrov, jen jeho severozápadní pobřeží. Do středu a na východ ostrova nedosáhli.
V roce 1871 na Tchaj-wan vyslalo expedici japonské císařství poté, co na ostrově byli zabiti nějací Japonci. A Čína tenkrát řekla: Tchaj-wan leží mimo naši civilizaci, takže za to, co se stalo, neneseme žádnou odpovědnost. Ale japonská expedice ji zaskočila, a tak začala Tchaj-wanu vládnout efektivněji. Ovšem jen do roku 1895, kdy Tchaj-wan postoupila Japonsku.
Bylo by velmi potřebné, aby historici a další odborníci skutečně dali hlavy dohromady a prodiskutovali, jestli je Tchaj-wan součástí Číny, nebo není. Z akademického hlediska, očištěného od politiky.
