Politická aktivita rezidenta Václava Havla slavila na konci 90. let kardinální úspěch schválením našeho vstupu do NATO. Pomocnou ruku nám tehdy poskytli i čeští emigranti a přátelé v USA (Madeleine Albrightová, Američtí přátelé České republiky a další). Za čtvrtstoletí jsme v NATO trochu zakotvili, něčemu se přiučili, lépe se vyzbrojili a získali vojenské i politické zkušenosti v rámci vyspělé vojenské aliance. Dobrá škola pro vojáky, diplomaty i českou veřejnost.
Přesto je potřeba se sebekriticky podívat i na problematičtější místa tohoto období. Tak třeba naši prezidenti. Havlovo prezidentování skončilo relativně záhy po našem vstupu, už v roce 2003. Potom započala éra dvou Rusku velmi nakloněných českých prezidentů – Klause a Zemana. Dá se tedy říci, že celých 20 let bylo české členství v NATO často narušováno právě jejich proruským postojem. Co se během jejich prezidentování například stalo?
V roce 2009 komunisté a jejich ruští přátelé čile organizovali protesty proti radaru v Brdech (dnes tento radar funguje namísto u nás v Rumunsku). Později, když česká armáda pořizovala stihačky Gripen, mluvil tehdejší lobbista Spyra o zkorumpovaných poslancích v pořadu Jana Krause. To rozhodně nebyla dobrá vizitka pro naše tehdejší zákonodárce. Následovala kauza s nákupem Pandurů (2010), o kterém rozhodla již vláda Jiřího Paroubka (ĆSSD) a do které byl zapleten i poradce Dalík, premiéra Mirka Topolánka (ODS). V roce 2014, když vypukla válka ve východní Ukrajině a Rusko začalo okupovat Krym, ruští agenti GRU vyhodili do povětří muniční sklady ve Vrbětících. Prasklo to na ně až v roce 2017 za vlády Andreje Babiše (ANO) a Miloše Zemana. Nezapomínejme ani na to, že tehdejší vláda Andreje Babiše (vládnoucí s podporou komunistů) stihla snížit české armádě rozpočet o 10 miliard (pomáhal jí s tím vydatně proruský Miloš Zeman).
Od roku 2023 naštěstí došlo k vytoužené, pozitivní změně. Máme prezidenta Petra Pavla, který v NATO působil na významné pozici a zná ho zevnitř. Oligarchu Babiše vystřídala koalice pěti stran a s politologem Petrem Fialou v čele. Ten se naštěstí v mezinárodní politice orientuje dobře lépe než předešlý oligarcha.
Suma sumárum nelze říci, že naše cesta za těch 25 let v NATO vedla vždy nejkratší cestou k cíli… No nic. Učíme se. V posledních dvou letech jsme se ale dokázali postavit čelem k ruské agresi na Ukrajině, silně podporujeme obranu Ukrajiny a pomáháme ukrajinským uprchlíkům. Také vláda konečně navýšila rozpočet armádě na 2% HDP, aby se naše armáda mohla rychleji přezbrojit. Mohli bychom ale dělat více? Jistě.
Boj z ruskými dezinformacemi nám tatím moc nejde. Česká vláda darovala Ukrajinské armádě relativně málo. Více než vláda totiž poslali sami občané (ve sbírkách na humanitární pomoc i na zbraně – porovnáním se zůstatkovou hodnotou darovaných zbraní z našich armádních skladů). Náš stát tedy doposud daroval méně než občané. A to je celkem ostuda. Nicméně také vládní představitele pochvalme. Daří se jim realizovat českou iniciativu s nákupem dělostřelecké munice pro ukrajinskou armádu. To je zásluha nejen českého prezidenta, ale i vlády, české diplomacie a českých firem.
