28. říjen, první leden, ani další významné státní svátky nejsou pro Čechy něčím, co by je přimělo svátky pořádně „lidově“ slavit. Američané slaví s hrdostí svůj Den nezávislosti, Francouzi s vervou oslavují po celé zemi pád Bastily? Nizozemci se celý den v oranžové barvě veselí na Králův den. Zkrátka slaví se v mnoha zemích. Lidé tam slaví svoje státní svátky s chutí a opravdově.
Po 17. listopadu 1989 jsme tu nechuť slavit české svátky právem schvalovali na komunisty. Kvůli povinnosti slavit cizí svátky (ruskou VŘSR), osvobození Rudou armádou 9. května (a ne 8. května, kdy skončilo Pražské povstání) a chodit s mávátky na prvního května (oslavovat vládní monopol KSČ). Řekněme to přímo. Ono slavit státní svátky se sovětskými okupanty, mávat jejich komunistickým kolaborantům na tribuně, to samozřejmě žádná pěkná oslava být nemoha. Bylo to opravdu spíš odporné, než pěkné. Ale co dnes? Je to přece jenom už 32 let od sametové revoluce?
U nás 28. října tradičně většina občanů jen čeká na večerní televizní přenos z Vladislavského sálu (a ani vlajku na státní svátek nevyvěsí). Předávání státních vyznamenání posledních osm let organizuje divný prezident a jeho divná parta. Ten prezident, kterému sami občané museli letos promítat na Hrad nápis velezrádce, aby bylo veřejnosti jasné, co ten člověk ve skutečnosti na Hradě dělá. Pamatujete? A ten kdysi uznávaný televizní ceremoniál? Poslední léta na Hrad řada osobností raději nechodí (rektoři a další) nebo si vyznamenání od Zemana odmítne či nedostane (Myšík, Brady atd.) A poslední dva roky se navíc ceremoniál na Hradě ani nekonal (jistě, pořád prý máme věřit, že Zeman s propitou hlavou a játry, je schopen zastávat svůj úřad). Ale dost negativizmu. Stará struktury Zeman naštěstí v prezidentském úřadu už brzy skončí.
Já osobně si to „normalizační“ husákovskou beznaděj dobře pamatuju a měl bych skutečně radost, kdyby ty lidé svoje státní svátky oslavovali více a spontánněji. Ale ani se jim nemohu divit. Když současný předseda vlády Babiš, (bývalý agent StB a opora bývalého komunistického režimu), šel pokládat kytici k pomníčku zbytých studentů na Národní třídě, musel se tam plížit v době, kdy tam veřejnost není, aby mu lidé nenadávali (to samé se mu stalo u Českého rozhlasu 5.května). Když Miloš Zeman zabral studentům Albertov na výročí 17. listopadu, vysloužil leda tak spršku vajíček za přihlížení nebohých prezidentů okolních zemí, kteří to za něj schytali. Taková ostuda. S tak děsnými představiteli státu, ale nejde významné svátky slavit (jedna z nejlepších oslav 28. října tak byla paradoxně až letos, kdy se Miloš Zeman ani neukázal na obrazovce ani nám k výročí republiky nic světoborného neříkal).
Naštěstí si různé spolky umí oslavu udělat i bez špatného prezidenta (nebo předsedy vlády). Sokolský Běh pro republiku se vydařil. Veřejnoprávní a nezávislá média přinesla řadu zajímavých informací a rozhovorů k tématu vzniku republiky. Slovensko letos poprvé také státní svátek 28. října oslavovalo. Je to milé překvapení. Nebude to také tím, že Slováci uměli vybrat (ve čtvrté a páté) přímé volbě dobrého prezidenta/prezidentku …? (Přímou volbu bych nerušil. Také se to doufám dokážeme naučit).
Osobně považuji za největší novodobý svátek České republiky 17.listopad, protože ten nám přinesl (po půl století diktatury nacistů a komunistů) vytouženou svobodu a zbavil nás dusivé sovětské okupace. Tak mám velkou radost, že vyznamenání na ten den nerozdává státní potentát, ale šikovní lidé z řad občanské společnosti. Mám na mysli například Ceny paměti národa předávané v Národním divadle. To je pro mě osobně více, než Řád Bílého lva udílený rukou velezrádce (až si zvolíme lepšího prezidenta, bude to samozřejmě úplně jiná situace – jako v dobách prezidenství Václava Havla).
Jsem moc rád, že oslavy svátků (např. Festival svobody) se ujaly organizace, které mají kredit a svou činností přispívají už léta celé společnosti. Nejsme tak závislí jen na libovůli státních představitelů. Pokud si voliči vyberou špatné představitele státu, tak máme k oslavám svojí vlastní alternativu. A můžeme to dobře oslavit i bez státního požehnání. A to je přece velká změna k lepšímu a opravdová krása. Takže velké díky všem, kteří umíte oslavovat anebo dokonce (mám ostatním) umíte ty pěkné oslavy přichystat.
doporučuji k přečtení:
Zuzana Čaputová: Pravda dnes dostává hodně zabrat, ale na boj za ni se nesmí rezignovat
Jan Moláček – Zemana zastoupil Klaus. České republice dál dlužíme důstojnou oslavu narozenin na Hradě
Peter Šimečka: Výjimečná šance pro Čechy, Slováky i celou střední Evropu
