I v nehorší diktatuře je hlasování nohama možností, která člověku vždycky zbývá.
Zeman společně s Babišem zavedli po roce 2017 v Česku ošklivý oligarchických systém. Můžete si v něm vybrat. Buď budete dělat pro Babiše v jednom z jeho 250 podniků (nebo u podobného miliardáře) a starat se o jeho blaho nebo zkrátka utřete. To naštěstí neplatí pro celou společnost, ale oligarchické struktury jí úspěšně požírají. Začíná to v mnoha rysech připomínat starý systém jedné strany, který jsme tu měli 40 let. Můžete si doma myslet co chcete, ale se systémem nehnete. Normalizační kolaboranti s rudou knížkou (1970 – 1989) se měli lépe než ostatní, kteří byli ožebračení o majetek i možnost se ve společnosti plnoprávně uplatnit.
Ex-soudruzi (Zeman s Babišem), ale zapomínají na jedno právo, které žádný tyran (ani nekonečně bohatý či mocný) lidem neupře. Tím je právem je možnost svobodného hlasování nohama. Co to v praxi znamená? Pokud už nemůžete v systému vydržet (nedokážete se s ním ztotožnit), musíte ho opustit. Proto východní Němci z NDR utíkali na západ. Českoslovenští občané to zkoušeli před železnou oponu nebo ze zájezdu do kapitalistické ciziny. To už je dnes fosilní minulost, ale… V současném světě, to spíš znamená rozhodnutí, jestli mám pro establishment pracovat a do jaké míry mu nabízet svoje schopnosti a služby.
Vypadá to sice jinak, ale funguje to jako za bolševika (však to také poslední 4 roky zavádějí všelijací soudruzi – včetně těch opravdových z KSČM). Ti co po roce 1968 do KSČ vstoupili, si to dodnes často omlouvají slovy, že chtěli dělat kariéru – nebo že to dělali pro nás ostatní, aby ve straně nebyli ještě větší sv*ně. Ti, kdo dnes pomáhají Babišovi vytvářet jeho systém vládnutí jsou spoluviníky současného marasmu. Pokud se tedy rozhodnete nepodbízet se za jakoukoli cenu mocným, velkou kariéru ve státní správě neuděláte. A když dokonce sokromě dojdete k závěru, že to v Česku stojí za houby, zbývá už jenom emigrace (tak jako za starého režimu). Potom nastane to, čemu se říká odliv mozků. Zkušenost s tím mají třeba v Rusku.
I od nás odchází spousta lékařů a jiných odborníků do západní části Evropy. Mají tam nejen výrazně lepší materiální podmínky, ale i lepší život. Nic proti tomu. Zkušenost v zahraničí se hodí. Ale takový odchod by neměl mít politické důvody. Jinak je něco zásadně špatně. Dlouhodobě se nám ukazuje, že pokud bude nemyslící český volič neustále dokola volit politické šíbry české politiky, nikdy se to u nás nezlepší. Zeman a Babiš, jsou dva ukázkové typy. Vedou nás k zaostalosti, malosti, závislosti. Ještě naše děti budou platit za to, jak nás zadlužili, devastovali morálku a učili veřejnost napodobovat jejich hrubosti a nekulturnost – a dosadili do státní správy jim oddané služebníky (podobné týpky).
Dilema tak zůstává. Zůstat anebo odejít?
Tím odejít, nemyslím jen emigraci. Můžete rezignovat z funkce, když nesouhlasíte s politickým prostředím (viz časté odchody z hnutí ANO), odejít z manažerské pozice, protože nesouhlasíte s názory diktovanými majitelem (např. médium X vlastněné oligarchou). Nebo odejít z veřejné funkce. Tak jako to nedávno udělal nejvyšší státní zástupce. Nedivme se. Nemohl to už snášet a tak mu nezbylo, než aby „hlasoval“ nohama (děláme to i v práci, pokud dostaneme nesnesitelného šéfa).
Hlasování nohama je často poslední metodou, jak se s tím vypořádat – ukázat tyranům všeho druhu, že pro ně už otročit nebudu. Platilo to v době Miloše Jakeše (jeho slavného kůlu v plotě), platí to i dnes. Tehdy převážná část společnosti, už pro komunisty nehodlala poctivě pracovat. Následně už je ani nechtěla poslouchat. Režim se tak do poslední chvíle držel jen díky represi a šíření strachu. Teprve když se lidé osmělí, totalitní (nebo oligarchický systém) se zhroutí.
Zeman s Babišem stvořili něco velmi podobného. Nerespektují demokratickou (ani hospodářskou) soutěž, nectí zákony, nedodržují Ústavu. Právní řád máme oslabený. Nedůvěra veřejnosti ve spravedlivé prostředí klesá hlouběji, místo toho, aby rostla. O prospěch občanů se „starají“ voličskými úplatky ze státní kasy. Zeman i Babiš se vehementně snaží, abychom náhodou nedošli k závěru, že takhle to fakt už dál nejde. Aby se udrželi u moci, mazaně nám pořád dokola (a celkem úspěšně) předestírají různé (pro ně neškodné) kontroverzní komentáře o nesmyslech, které mají odvádět naší pozornost od skutečného stavu věcí – neskutečné koncentrace moci a bohatství v rukou dvou jedinců, úpadku úrovně politiky, neblahé zasahování do života společnosti a státních institucí …).
Pokud nemáte vliv nebo peníze, nemusíte mít z oligarchického systému dobrý pocit. Můžete to potom řešit jako mladí prvovoliči. Průzkumy ukazují, že polovina z nich nepůjde k volbám (viz článek Silvie Lauder v Respektu). To je také způsob, jak hlasovat nohama. Prostě k volbám nejít.
Babiš se Zemanem z toho jistě mají velkou radost. První spoléhá na voliče důchodce a druhý na to, že v politice končí – je mu jedno, co nám provede. Jediné v čem by se mohli přepočítat je, když by mladí voliči masově k volbám přišli a nevolili současný vládní establishment (ANO, KSČM, ČSSD a SPD). Přitáhnout mladé prvovoliče k hlasování rukama (ne nohama), je úkol pro opozici, média, dobrovolníky, spolky, učitele, rodiče, …
