Ruce pryč od Kavana

Rada České televize chrání špatnou pověst politiků, padni komu padni

 

Že to s mediální proslulostí Jana Kavana nebude mít vláda Miloše Zemana jednoduché, se dalo čekat od začátku. Ministrů, kteří v mládí donášeli na své spolužáky úředníkům totalitního státu, přece jen není ani v postkomunistických vládách nijak mnoho. Bylo tudíž jasné, že Kavanovu minulost budou média probírat velmi podrobně. Ministr kultury a Kavanův přítel Pavel Dostál se však rozhodl toto fátum změnit. A šel na to jednoduše: autory prvního kritického příspěvku na téma Kavan - reportéry televizního pořadu Nadoraz - prostě udal nadřízené Radě České televize a požádal ji o zásah. Členové rady panu ministrovi obratem vyhověli. Reportáž označili za "kampaň" snažící se Kavana kompromitovat, vyzvali televizi k omluvě a naznačili, že by bylo nejlépe, kdyby pořad Nadoraz úplně zmizel z obrazovky. Šéf České televize Jakub Puchalský se za práci svých lidí postavil napůl: doporučovanou omluvu ministrovi sice odmítl, slíbil ovšem, že se nad úrovní pondělního kontroverzního pořadu ještě zamyslí.

 

Uhlovo tajemství

 

V dějinách české polistopadové žurnalistiky se ještě nestalo, aby člen vlády prosazoval tak cenzorský a arogantní postup proti nezávislému veřejnoprávnímu médiu. Jaký k tomu vlastně měl ministr kultury důvod? Pořad Nadoraz v pondělí 27. července konfrontoval Kavana s obsahem agenturního spisu vypovídajícího o jeho udavačském angažmá na studiích v Londýně koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let. Ze spisu jasně vyplývá, že Kavan špicloval své spolužáky a pak ještě zatepla odposlechnuté informace nosil úředníkům československé ambasády. Tu hlásil, že chystají demonstraci k výročí 21. srpna, jindy zase, že chtějí spolupracovat se Svobodnou Evropou či "protisocialistickými" emigrantskými spolky.

Díky této aktivitě byl Kavan po listopadu 1989 označen za spolupracovníka StB. Bránil se tvrzením, že lidi, kterým donášel, nepovažoval za příslušníky tajné policie - myslel prý, že jde o diplomaty. Na základě této obhajoby později soud rozhodl, že Kavan nebyl agentem StB, neboť s tajnou policií nespolupracoval vědomě. Otázka, proč vůbec někomu udával spolužáky, byť třeba "diplomatům", se u soudu neřešila. Dokumenty agenturního spisu ale prozrazují, že to nedělal kvůli penězům, nýbrž pro ideu boje proti imperialismu.

Proces, který Kavana v 90.letech očistil, byl neveřejný. Reportáž si proto dala za cíl ukázat divákovi, jakým obviněním byl novopečený ministr vystaven a jak jim čelil. To ovšem Dostála rozlítilo. Přestože měl v reportáži Kavan šanci vyjádřit se ke všem skutečnostem, ministr kultury ji označil za "estébácký hon podobný těm, které v roce 1977 prováděla Československá televize na Pavla Kohouta či Jana Procházku", a navrhoval, aby byli autoři potrestáni. Trestní stránku věci si vzal na starost dnešní zmocněnec pro lidská práva a tehdejší redaktor Práva Petr Uhl, který podal na redaktory ČT trestní oznámení za "ohrožení státního tajemství" a "pomluvu".

Dostálovo udání na Radu ČT přineslo vzápětí ovoce: reportáž byla označena za "kompromitující kampaň". Důvod? Reportéři pořadu Nadoraz se totiž Kavanem zabývali podruhé během devíti měsíců (poprvé loni v říjnu) a vzhledem k tomu, že prý nepřinesli "žádné nové skutečnosti", vyrobili jen "přesvědčovací příspěvek".

 

Jen lichotivě, prosím

 

Radu České televize jmenuje parlament a při jeho zatím posledním rozhodování loni na jaře to vypadalo zhruba tak, že poslanecké kluby demokratických stran dostaly k dispozici určitý počet míst. Díky tomu mají v devítičlenné radě po třech zástupcích sociální demokraté a ODS, sestavu doplňují dva reprezentanti lidovců a předseda, vysokoškolský pedagog masové komunikace Jan Jirák, jehož nominovala ODA. A ti podle místopředsedkyně Aleny Kinclové jednomyslně dospěli k názoru, že reportáž jednoznačně směřovala k "nelichotivé interpretaci" Jana Kavana. Na otázku, jak lze minulost Jana Kavana popsat lichotivě, odpovídá místopředsedkyně Kinclová (nominovaná za ČSSD) dost neurčitě: "Nejde přece jen o tento případ, ale o profesionalitu redaktorů Nadoraz. Se stížnostmi na jejich práci se setkáváme prakticky od loňského května." Jana Šterna, v jehož tvůrčí skupině pořad Nadoraz vzniká, ovšem takové hodnocení překvapuje: "Ještě před rokem mi místopředseda rady pan Kučík před svědky řekl, že Česká televize může být na tento pořad hrdá." Kde se tedy odehrála změna? Odpovědí může být komentář Petra Uhla v Právu z letošního 3O. července: "Po bamberské aféře, kterou právě tvůrci Nadoraz spolu s jedním vykutáleným Čechošvýcarem vyrobili, je tato snůška nepravd další reportáží, jíž by se už, propánajána, měl někdo zabývat. Ve veřejnoprávní televizi i v orgánech, které za ni veřejnosti odpovídají. Nebo zažijeme další sprostoty."

Sám Jan Kavan se k verdiktu rady dosud nevyjádřil. Podle svého mluvčího Aleše Pospíšila má však v ruce právní analýzu a uvažuje o trestním oznámení přesně ve znění, jaké už podal Uhl. Kavanova opatrnost k televizním radám má ovšem svůj dobrý důvod. Byla to právě britská komise pro sdělovací prostředky, která ho počátkem 90. let usvědčila z křivé přísahy. Pověst křivopřísežníka a usvědčeného lháře Kavanovi potvrdil letos v létě Vrchní soud v Praze

 

 

Jindřich Šídlo, Respekt, 14.9.1998