Témata - archiv
hlavicka.GIF (1780 bytes)

Téma:   o politicích, kteří dají vždy přednost jen vlastním zájmům.

Těžkosti, s nimiž se musela většina obyvatel vyrovnat v období od roku 1938 do listopadu 1989, vytvořily specifické podmínky pro vznik nového typu politika. Politika, který se dokáže dokonale přizpůsobit jakékoli změně, který je ochotný provést cokoli pro udržení své pozice a moci. Dělá jen to, co od něj okolí požaduje. Dokáže přežít jakýkoli počet politických zvratů, protože je vždy připraven změnit své názory a pány. Takový člověk je symbolem bezzásadovosti,  pravým opakem hrdiny. Je nezničitelný a velmi těžce se s jeho vychytralostí bojuje. Je skoro  nemožné, dokázat mu nějaké nepravosti, je těžké jeho taktice čelit. Bezpáteřní politik se vždycky snaží všech nebezpečí vyvarovat a svojí odpovědnosti se umí včas zbavit. Jeho vlastní ambice neznají hranic a kvůli nim je ochoten udělat doslova všechno.

Fierlinger Zdeněk Zdeněk Ferlinger, diplomat. V našem přehledu nejtypičtějším příkladem. Legionář a přítel Beneše, který neváhal jeho ani zájmy své země opakovaně zradit. V našem výběru je nominován na první místo pomyslné soutěže především proto, jakým způsobem aktivně prováděl   likvidaci Sociální demokracie v roce 1948, jejímž byl předsedou. Však byl také za to komunisty "patřičně" odměněn. Až do roku 1966 byl členem předsednictva UV KSČ. Také rok 1968 přežil bez úhony. Až do roku 1971 byl poslancem federálního shromáždění. Tehdy mu už bylo osmdesát let. Temné bylo také jeho účinkování v roli sovětského velvyslance za 2. světové války v Moskvě. Tam upřednostňoval zájmy sovětské strany tak vehementně, až byl londýnským vedením odvolán, nicméně ostrým zásahem Moskvy byl ve funkci podržen. Kromě toho byl klíčovým politikem [ve funkci předsedy Národní fronty] prosazujícím  sovětské  zájmy v letech 1945 až 1948. Tehdy se lvím podílem zasloužil o likvidaci nekomunistických stran, zbytků československé samostatnosti a demokracie. Od roku 1950 řídil umlčování církve ve Státním úřadu pro věci církevní. V letech 1964 až 1969 byl předsedou Svazu čs.-sovětského přátelství. Také pro tuto činnost po roce 1968 byl potřebný  skutečně silný žaludek.

Gustáv HusákGustáv Husák, právník. Za války a po vypuknutí Slovenského národního povstání navrhuje připojení Slovenska k Sovětskému svazu a podílí se na arizaci židovského majetku. Dovedně využil rozporů ve vedení povstání a prodral se do čela Slovenské národní rady. Od roku 1945 člen UV KSČ. Podle sovětských instrukcí se podílel na likvidaci Demokratické strany. Od roku 1949 podobně jako kolega Ferlinger v Čechách řídil ve Slovenském úřadu pro věci církevní potlačení církve na Slovensku. V roce 1954 odsouzen na doživotí jako bužoázní nacionalista. V roce 1968 osobně přesvědčil slovenské komunisty, aby  nepřijali závěry Vysočanského sjezdu KSČ a za to se mu dostalo od sovětů odměny. V srpnu 1968 dobrovolně odletěl na jednání do Moskvy a záhy se stal hlavním československým normalizátorem. Postupně ve svých rukou soustředil obě nejdůležitější funkce - generálního tajemníka a prezidenta. Po listopadu 1989 je ostatními soudruhy vyloučen z KSČ a donucen k abdikaci z funkce prezidenta.

Není to jen historie. I dnes vidíme v parlamentu, na ministerstvech a ve vládě takové, kteří i v době normalizace měli rudou knížku a dnes hlásají naprosto opačné pravicové názory. Někteří dnešní poslanci dokonce seděli v komunistickém Federálním shromáždění. Někteří experti psali komunistické zákony a socialistické Ústavy a dnes prezentují sami sebe jako znalce demokratické Ústavy a práva. To samé platí o ředitelích socialistických podniků (dřívějších členech okresních výborů KSČ), kteří se dnes chovají jako kapitáni průmyslu a velcí kapitalisté. Ostatně své umění už ukázali v kupónové privatizaci a při tunelování státních podniků. Pokračovat bychom mohli dále. Lepší ale bude, když si nebojácně ukážeme na ty, kteří se takto za naše peníze nadále chovají.

Aktuální stanovisko:   náš komentář k vývoji ve Čtyřkoalici  nazor.jpg (809 bytes)

Osobní ambice rozlomily Čtyřkoalici v nejméně vhodnou dobu, několik měsíců před volbami. Nejsou to ale jen samotné ambice. Přes hlasitě proklamovanou změnu politického stylu nebyla koalice postavena na lepších principech než konkurenční strany a tím se vlastně příliš nelišila od svých oponentů. celý článek