Komentář k parlamentním volbám 2002

Výsledky voleb

Nízká volební účast v letošních parlamentních volbách, navzdory mnoha výzvám a optimistickým předpovědím, může být vysvětlována různým způsobem. Faktem ale zůstává, že „nevoliči“ jsou s něčím nespokojení. Někomu může vadit, že politické strany vedou politická jednání bez ohledu na volební výsledek (například „opoziční“ smlouva), jinému chybí v parlamentu skutečná opozice, kterou by chtěl zvolit. Volič může být také skeptický. V minulých volbách už poznal, že křesla, peníze i výhody dostanou politické strany v plné výši a nakonec si stejně moc podle svého gusta rozdělí.

Volební výsledek odráží zkušenosti voličů z předcházejících voleb. Hodnotí se jak sestavení vlády, tak způsoby jejího vládnutí. Zde věru není mnoho na výběr. Korupční aféry pokračují, arogance některých politiků také.
    V roce 1997 byli voliči svědky hluboké krize a rozpadu pravicové koalice. Přesto dali i v následujících volbách hlasy pravicovým stranám. Ty se ale kvůli osobní nevraživosti Václava Klause, Ivana Pilipa a Jana Rumla nebyly ochotné dohodnout na společné vládě. Volič se po mobilizaci ODS proti levicovému nebezpečí dočkal těžce zakrývané spolupráce pravicové ODS se socialisty. Není divu, že voličům došla s pravicovým hádáním a lavírováním trpělivost. Volební kyvadlo se tentokrát posunulo výrazně doleva. Rozhodování voliče navíc mátlo nelogické spojení pravicové unie s levicovými lidovci, které se stalo špatně vychovaným dítkem „opoziční“ smlouvy.

    Rozhodování jako vždy nebylo jednoduché. Proto lze letošní volby hodnotit jako uvážlivé i přesto, že zvýšený počet hlasů komunistům demokraticky smýšlející občany alarmuje. Zároveň s tím musíme ale vidět, že celkový  počet hlasů daných extrémistům (komunisté, republikáni a další) neroste a republikáni tentokrát nedostanou ani volební příspěvek. Voliči navíc dokázali nárůst komunistů kompenzovat hlasy několika novým neparlamentním stranám. Zeleným a nezávislým dopřáli volební příspěvek a pasovali je mezi nové kandidáty na vstup do sněmovny.

Budoucí vývoj

    Stabilita vlády může být dobrá, ale závisí na chování jednotlivých stran koaliční vlády a disciplinovanosti koaličních a nezávislých poslanců. Strany koalice se nadále vzdalují. Unie a lidovci půjdou do senátních voleb skoro samostatně. Soudržnost v parlamentu je určitě neslabším místem koaliční vlády.
    Na její zaváhání tentokrát číhá skutečná opoziční síla v podobě ODS. Václav Klaus už vyslovil svůj zájem setrvat ve vedení strany. Pro svůj návrat na vrchol moci už nemá mnoho času. Proto se jistě pokusí střídání u moci urychlit. Jednou z cest, která jistě vede  k tomuto cíli, jsou předčasné volby. K odvolání vlády bude ale potřebovat podporu komunistů nebo nečekanou vládní krizi. Pokud budou komunisté přesvědčeni o výhodnosti společného postupu, mohl by takový tah ODS vyjít. Komunisté stejně tak mohou taktizovat se spoluprací s ČSSD a klást si další a další požadavky, získávat tím další strategické výhody. V tomto oboru, jak nás učí historie, jsou opravdovými mistry. Proto není dobré, že byli legitimizováni ve funkcích sněmovny, aniž by se očistili a distancovali od svojí totalitní a krvavé minulosti.

    Volba prezidenta bude záviset na rozhodnutí vládnoucí koalice. V ní má nejsilnější hlas předseda ČSSD Vladimír Špidla. Ten bude prosazovat svoje kandidáty, například Otakara Motejla, který má dobrou šanci na zvolení. Šanci má také ale Miloš Zeman, kterého by rádi uvítali jeho bývalí příznivci, kterým dopomohl k moci. Není však pravděpodobné, že o návrat svého bývalého stranického šéfa, bude mít Vladimír Špidla opravdový zájem. Vystavil by se tím dobrovolně oslabení pozice a silnějším zásahům do své práce. Třetí v pořadí je Petr Pithart, kandidát bývalé koalice. Vzhledem k malé razanci koalice v při sestavování programového prohlášení vlády (rezignace Hany Marvanové), nemá moc reálnou šanci, že bude koalicí navržen. Dalším možným kandidátem je Václav Klaus.  Funkce prezidenta by nejvíce pomohla ODS, která by lépe zvládla obměnu svého vedení. Lze ale pochybovat, že právě tohle, by chtěla pomáhat sociální demokracie nebo koalice  řešit.

Nutné bude pozorovat zejména „nový“ způsob vládnutí. Zajímavá je také změna v  navrhování bodů jednání vlády. Iniciativa už nebude na úrovni ministrů, ale program bude plně kontrolovat samotný předseda vlády. Uvidíme, jestli je taková změna ku prospěchu věci?  Zajímavý bude také proces zániku reziduí „opoziční“ smlouvy. Především personální změny ve vedení mediálních komisí a Konsolidační agentury a rozsah podpory pro zkompromitované členy bývalé vlády ČSSD i samotný vývoj v koalici.

(lid) , 23.7.2002