Jde o víc, než jen o "pouhé" členství v KSČ, milicích či StB?

 

Zveřejnění podrobností o letité spolupráci Josefa Tošovského (bývalého ministerského  předsedy a letitého šéfa České národní banky) s StB, mnohé překvapilo. Stačilo k tomu relativně málo – pověřit vedením archivu ministerstva vnitra (namísto osmi estébáků) Pavla Žáčka - bývalé studentského vůdce, později šéfredaktora nezávislých Studentských listů, které se už v prvních měsících po listopadu 89 snažily zveřejňovat jména a fotografie důstojníků StB. Vypadá to nadějně. Konečně namísto herců, zpěváků a jiných nebohých osobností, které StB často pro jejich postoje nebo známé jméno vydírala a nutila ke spolupráci, půjde o větší ryby. Namísto spolupracovníků uvidíme pracovníky.
Ale vraťme se ještě k panu Tošovskému. Skutečně jeho spolupráce s Stb či členství v Lidových milicích bylo nicotnou historickou záležitostí?  Pan Tošovský je jako dlouholetý šéf centrální banky například manažersky odpovědný za „fungování“ bankovního dozoru. Nedávno bylo představiteli ČNB oficiálně potvrzeno 300 miliard ztrát ve zkrachovalých bankách z první poloviny devadesátých let. Dodnes se 200 tisíc klientů nedočkalo vrácení svých vkladů v těchto bankách … to je přece také výsledek (ne)činnosti pana Tošovského.

Jiným příkladem je příběh exkomunisty Vladimíra Dlouhého, ministra hospodářství v době, kdy se kšeftovalo s lehkými topnými oleji. Jak otřesná kriminalita byla s tímto problémem spojena, snad ani není potřebné připomínat. Co udělal pan ministr během  svého úřadování na ministerstvu (které udělovalo licence k obchodování s ropnými produkty), aby tomu zabránil? Přitom i laikovi bylo už tehdy jasné, že stačí sjednotit daně a bude po daňových únicích. Bylo zdržování přijetí pořádné legislativy diletantismem nebo záměrem? Obojí je stejně trestuhodné.

Řada bývalých členů KSČ nebo StB se vrhla po listopadu na podnikání. Jedním z nejzávažnějších příkladů je únik velitele StB generála Alojze Lorence, odsouzeného v Česku na čtyři roky nepodmíněně, na Slovensko. Svoje bohaté zkušenosti nabídl skupině Penta, která nedávno výhodně koupila letiště v pražských Letňanech. Místo trestu tedy příležitost k miliardovému kšeftu? K čemu máme instituci mezinárodního zatykače? Že by to nešlo proto, že českou pobočku Interpolu vedl donedávna Pavol Mihál, spolupracovník StB?

Dojděme ale až vrchol totalitní mocenské pyramidy. Ta si zaslouží největší díl pozornosti. StB byla úkolována ústředním výborem KSČ, který zase dozorovala KGB. A jak byly (ne)potrestány vlastizrádné činy těchto řídících a represivních složek - velezrady roku 1968 nebo krvavé činy padesátých let? Případ zproštění viny neslavně proslulého komunistického prokurátora Vaše, klidný chalupářský důchod bývalého ministra vnitra, spolupracovníka KGB Lubomíra Štrougala…  Naproti tomu odsouzení vlastizrádce Karla Hoffmanna. Ten dokazuje, že potrestání i těch největších viníků je nejen možné, ale společensky prospěšné. Ve srovnání se zločiny padesátých let, může vypadat členství v milicích nebo KSČ jako banalita, ale tak tomu samozřejmě není. Otevření archivů StB a zveřejnění seznamů členů tajné policie je potřebným krokem k důslednějšímu vyrovnání se s komunistickou minulostí a jejími konkrétními aktéry.  24.2.2007 (lid)