Zdravotnictví

 

Již léta slyšíme o neustálém zadlužování pojišťoven a státních nemocnic, nízkých platech zdravotníků a potřebě reformy zdravotnictví. Naše zdravotnictví je kombinací soukromého podnikání a státní péče, tak jak narychlo a hekticky vzniklo po listopadu 1989. Od té doby se moc neměnilo. S trochou zjednodušení můžeme považovat zubaře, lékárníky a soukromá zdravotní zařízení za soukromé subjekty; zatímco fakultní nemocnice a nemocnice převedené na kraje, jsou ukázkově státem řízené instituce.

V praxi tedy využíváme směsici soukromého a státního zdravotnictví. Obě části ale čerpají peníze z jednoho zdroje - zdravotních pojišťoven, které jsou financované z našich daní odváděných na zdravotní péči. Nejvíce přispívají všichni zaměstnanci, nižší paušály platí živnostníci. Nejméně ze všech za jednoho státního pojištěnce (matky s dětmi, děti,  důchodce …) platí státní rozpočet. Nesmíme zapomínat, že jde o jedny a ty samé peníze pocházející z  daní, které jsou jen pomocí pojišťoven vypláceny.
Zdravotní systém je takzvaně solidární, někdo platí víc jiný míň, zdravotní péče má být kvalitní a zdarma dostupná všem. To je ale jen zbožné přání. Jednak jsou vyvíjeny stále dokonalejší a dražší léčebné postupy, které jsou přístupné většímu počtu lidí - tím se celý systém prodražuje. Navíc je limitovaný několika faktory. Objem peněz ve zdravotnictví je limitovaný objemem vybraných daní, protože připlácení za zdravotní služby není daňově  zvýhodněné (na rozdíl od stravenek na obědy nebo hypotéky). Systému chybí důležité zpětné vazby. Pacient nemá přehled o vyčerpané péči, jejím složení a ceně a často také ani neví (zaměstnanec), kolik na zdravotní péči platí.

Chybí tedy hlavně kontrola ze strany pacienta (informace o kvalitě péče, její ceně apod.), možnost dofinancování zdravotnictví formou připojištění a daňového zvýhodnění. Třetím pilířem nutným k vyšší efektivnosti je lepší řízení státních zařízení. Sotva začaly kraje svoji snahu o kontrolu hospodaření nemocnic, které nechtěně dostaly i se starými dluhy, už se zase připravuje jejich zestátnění. Energii je ale potřebné věnovat na smysluplnější věci. Plánování a definici rozsahu základní péče, podpoře prevence oproti léčení, vzdělávání  lékařů, optimalizaci počtu lůžek a specializovaných pracovišť, zaváděním kontrolních neadministrativních mechanismů, hledání dodatečných zdrojů financování. Tímto směrem se potřebná změna musí ubírat. Kdo nám s tím pomůže?   21.5.2006 (lid)