Jaké daně?

 

S blížícím se termínem voleb se z předvolební kampaně téma daňové reformy vytrácí, jako pára nad hrncem. Mezi politickými stranami ale existují velmi rozdílné názory na  to, jak vybírat daně, a proto můžeme i v této oblasti očekávat povolební změny. Jediné co z tak podstatné záležitosti v kampani ještě zbývá, jsou neurčité politické sliby, že daně se budou asi postupně snižovat. Není ale řečeno, jak rychle, ani o kolik. Také není jasné, jestli se vítězná koalice bude ochotná na něčem sjednotit.

Největší změnu by mohlo přinést zavedení rovné daně. Tato daň se stanovuje stejně   všem plátcům, bez ohledu na to, jaké jsou jejich příjmy. Rovná daň bývá výrazně nižší než ta současná - například devatenáct, patnáct i méně procent. Rovná daň by mohla  snížit daně také při nákupech. Téměř za všechno platíme státní kase tučných devatenáct procent DHP.

Příznivci snížení a sjednocení daní lákají voliče tím, že jejich daně budou nízké a  jednoduché, že se při jejich odvádění tolik nevyplatí stát šidit. To by podle nich mělo povzbudit rozvoj hospodářství a celkový výběr daní zvýšit. Jako příklad uvádějí Slovensko, Estonsko, Irsko, které mají daně přibližně poloviční. Jejich hospodářství přitom zažívá období nebývalého rozvoje a jejich výběr se nesnížil.

Odpůrci změn straší voliče tím, že se výběr daní výrazně sníží, a že bylo by nutné snížit sociální výdaje. Také neuznávají argumentaci, že všichni by měli platit stejně. Jako příklad uvádějí skandinávské země s vysokou daňovou zátěží, vysokými sociálními výdaji a vyspělým hospodářstvím.

Příkladů evropských zemí, které to dělají tak či onak nám nepomohou. Spíše by nás mělo zajímat, jak podnikavé a vzdělané máme obyvatelstvo, jak by snížení daní bylo využito v našem případě, jestli by na změny vyvolané nižší daňovou zátěží dokázali využít  jednotlivci i vláda. Měly by naším příkladem být spíše bývalé kandidátské země nebo  ustálené západní demokracie, které prošly odlišným vývojem, ale také přemýšlí nad změnami?

Bez ohledu na výsledné řešení je jasné, že diskuse by neměly ustat kvůli strachu, z blížících se voleb. Pokud daňový systém nebude správně nastaven, bude to jeden z dalších negativních faktorů, který bude hospodářství dusit a dlouhodobě způsobí naše zaostávání v globální konkurenci. Nakonec k nějakým změnám stejně bude muset dojít, ale budou o hodně nákladnější a bolestivé (stejně jako to platí v oblasti sociálních výdajů a důchodové reformy). Hospodářský růst nelze donekonečna stimulovat zadlužováním.  Jednou přijde vyúčtování.

Hlavní otázkou pro voliče je, jestli chce vládu opatrných populistů, kteří nechají daňový systém fungovat beze změn, nebo se budou více zamýšlet nad jinými možnostmi. Politici jsou v předvolebním čase v otázce reforem hodně opatrní, aby nikoho nevylekali. Pomoci ale mohou média, akademická a univerzitní obec i nevládní odborné organizace, které mají neomezenou možnost publikovat svoje názory i v předvolebním čase. Vysvětlit veřejnosti význam reforem je také jejich úkolem. Když budeme jen čekat na to, až se toho ujme odvážná, osvícená politická strana, třeba se nikdy nedočkáme. Ve vlastním zájmu bychom měli vědět, jaké daně (a služby za ně) chceme. Pokud bude mít většina občanů zájem na změně, politické řešení se brzy najde.  (lid)  30.4.2006