Jaké zdravotnictví chceme.


(hodně zdraví v novém roce 2006)

 

Poslední návrhy ministra zdravotnictví na zestátnění nemocnic vlastněných kraji, limity na výdej léků u praktických lékařů, nucená správa VZP, návrhy na změny řízení všech zdravotních pojišťoven a další kroky, vyvolaly v řadách krajských zastupitelů, lékárníků , praktických lékařů i části pacientů vlnu znepokojení a nesouhlasu.

Zdravotnictví stejně jako školství (napůl soukromé, napůl státní) se nachází v podivném polostavu. Zatímco státní nemocnice tonou v dluzích, soukromá zdravotní zařízení fungují efektivně se ziskem. A to nemluvíme o zubařích nebo lékárnících, kteří jsou hodně samostatní. Zadlužené státní nemocnice, nízké platby za státní pojištěnce (důchodci, postižení, nezaměstnaní, matky s dětmi) a ledabyle kontrolované výdaje,  neujasněná definice rozsahu a kvality základní bezplatné péče, jsou hlavními příčinami krize.

Každá strana sporu zdůrazňuje svoje „argumenty“ a odvolává se na zahraniční vzory, které je podporují. I kdybychom je nakrásně všechny smíchaly, stejně nedostaneme lepší zdravotnictví. Jedinou cestou vpřed je poctivý rozbor toho, co v našem zdravotním systému relativně dobře funguje, v čem jsou největší problémy. Stejně důležitý je způsob kontroly a samoregulace, stejně jako poměr objemu zdravotní péče placené formou daní a za vlastní peníze. To co platíme z daní by mělo řítit ministerstvo a kraje, to co platíme sami, je čistě naše věc. Oba systémy zdravotní péče jsou potřebné. Právě proto by ale neměly vykazovat dramatické rozdíly ani v kvalitě ani v ceně.

Pokud chceme kopírovat nějaké zahraniční zkušenosti, potom si vezměme příklad z  Slovenské reformy, která je postavena na principech solidarity a zdravého rozumu - drobné výdaje hradí pacient, drahé operace zdravotní pojištění. Pojišťujeme se přece na mimořádné případy (operace, transplantace, dlouhodobé léčení, úrazy apod.). Ostatní zvládneme a pohlídáme si sami.

Slovenské zkušenosti se nabízejí. Slovenský ministr už ostatně o slovenské reformě u nás přednášel. Místo klasické Cimrmanovy metody hledání všech cest, které k cíly nevedou, je potřebné vylepšit stávající systém. Vzhledem ke kritice kterou poslední ministr zdravotnictví sklízí od odborné veřejnosti to ale vypadá, že zatím nejsme na správné cestě.  (lid) 29.12.2005