Rakousko oslavilo padesáté výročí získání nezávislosti.

 

Deset let po válce v roce 1955 byla podepsána Státní smlouva, která ukončila kontrolu rakouského území vojsky vítězných mocností. Východní sektor včetně Vídně tehdy už desátým rokem kontrolovala Rudá armáda.

Poválečná doba byla v Rakousku velmi těžká. Pozitivní úlohu sehrála americká materiální pomoc Evropě (program UNRA do léta 1947) V témže roce podepsalo Rakousko jako první země nabídku Marshallova plánu a tím se připojilo do západoevropského hospodářského prostoru. Hospodářství se rychle rozvíjelo. Už v roce 1949 dosáhlo předválečné úrovně a rostlo o deset procent ročně. Rakousko bylo ale i nadále podrobeno okupační správě.

Rakouští komunisté se pokusili dvakrát využít situace. Poprvé v roce 1947 během měnové reformy, která měla za úkol zkrotit inflaci. Dvě nejsilnější koaliční strany ale upřednostnily vzájemnou spolupráci a následně komunistické sympatizanty vyloučily. Stejně tak byli komunisté urychleně odstraněni z řad policie a státní správy. Podruhé komunisté vystoupili v roce 1952 během připravovaného zdražení. Jejich snaha vyvolat generální stávku skončila nezdarem. Komunistický vliv od té doby upadal (kromě sovětské zóny). V dalších volbách se už naposledy dostali do parlamentu.

Po smrti Stalina se změnila mezinárodní situace. Rakouským politikům se podařilo se sověty dojednat moskevské memorandum a měsíc na to, 15. května 1955 uzavřít tolik očekávanou Státní smlouvu. (den před tím byla podepsána Varšavská smlouva). Rakousko muselo sovětům zaplatit tučné odstupné  (osm miliard šilinků) a zavázat se k neutralitě bez jaderných zbraní a raket. Vyplatilo se. 26.listopadu 1956, když odešel ze země poslední okupační voják, byl vyhlášen zákon o neutralitě.  Ten den oslavují Rakušané jako státní svátek, který jim připomíná získání svobody a státní suverenity.

 

Dovětek

 

Rakousko je stejně velká sousední země, se kterou se rádi srovnáváme. Jeho příklad nám ukazuje historickou paralelu – zvolení komunistů, odmítnutí Marshallova plánu a začlenění do sovětské zóny, přijetí sovětské okupace. Český morální a hospodářský úpadek byl čím dál viditelnější. Nadějí pro Československé obyvatelstvo se stalo až odstranění komunistického totalitního režimu v roce 1989.

Rakousko vstoupilo do Evropské unie devět let před Českem. Náskok, který získalo ve svobodné společnosti, je stále viditelný po přejezdu hranice. Doba, kdy jsme se nemohli svobodně rozhodovat, co s tím uděláme, je už naštěstí šestnáct let za námi.  (lid)  31.10.2005