Veřejné statky
Na první pohled nenápadné hodnoty, při podrobnějším zkoumání
majetek ohromující ceny, o kterém rozhodují politici, úředníci, zastupitelé,
komise a rady. Jedná se například o vysílací licence, správu státních lesů,
výrobu dotovaných surovin, prodej obecních nebo státních pozemků, státní
závazky, správu státních podniků a mnohé další. V některých případech jsou tyto
nesmírné hodnoty špatně spravovány nebo je o nich rozhodováno pochybným
způsobem.
Velmi hodnotným státním majetkem jsou například vysílací práva. Kde jsou ty
doby, kdy státní úředníci přidělili zdarma společnosti CET21 licenci na
televizní vysílání (v hodnotě miliard) a potom jí ještě na mnoho dalších let
prodloužili. K mobilním operátorům nebyl stát už zdaleka tak „shovívavý“ a dvě
licence na mobilní telefony třetí generace pronajal za sedm miliard. Nyní se
chystá pronajímat frekvence na vysílání digitální televize, o které je také
velký zájem. Uvidíme jak bude s tímto cenným majetkem naloženo a jakým způsobem
bude zpeněžen.
Stát ale vlastní i další lukrativní hodnoty, které nabízí k soukromému využití.
Spravuje a využívá polovinu lesního bohatství, které využívá různě. Například
sběr lesních plodů ani přístup do soukromého lesa neomezuje. Horší situace ale
panuje v případě lovu lesní zvěře, který doprovázejí silné zájmové tlaky.
Výsledkem je kontroverzní znění částí zákona o myslivosti, který omezuje
například majitele lesa nebo ohrožuje jeho návštěvníky. Ještě větším problémem
je ale využití největšího bohatství lesa - dřeva. Nepřehledná situace okolo
mnoha posledních změn ve vedení státního podniku Lesy České republiky nahrává
spekulacím o způsobu rozhodování vedení ministerstva zemědělství. Jako by i v
tomto případě platila přímá úměra mezi velikostí státního bohatství a tlakem
zájmových skupin. Zcela samostatnou kapitolu tvoří vojenské újezdy ministerstva
obrany.
Dalším příkladem lukrativního veřejného statku je udělení práva k provozování
určité monopolní činnosti. Například výroba dotované nafty pro zemědělce je
lukrativním podnikem, stejně jako odstraňování ekologických škod garantovaných
státem, povolení k těžbě surovin atd. Původně však existovalo mnohem více
státních monopolů. Například monopol havarijního pojištění, monopol
v telekomunikacích apod. V této oblasti se naštěstí monopol státních firem
postupně odbourává a mění se do podoby dohledu a regulace.
Veřejných statků je daleko více druhů. Městská zastupitelstva například
rozhodují o prodeji obecních pozemků. Nejedena městská zelená plocha byla
prodána bohaté firmě k zastavění. Velkým komerčním tlakům musí čelit také oblast
památková péče. Řada nevhodných zástaveb nebo zničení památkových objektů
pokračuje na mnoha místech hrozivým tempem. S mizejícími památkami se ochuzuje
stát, města i obce. V mnoha místech se mění krajina pokračující bezuzdnou
těžbou. Nenarušená krajina nebo pěkné památky jsou také nezanedbatelnou
hodnotou, kterou společně využíváme.
Zvláštní formou veřejného statku jsou také pozice vedení úřadů či státních
firem. Velmi špatnou praxí se stalo dosazování kamarádů nebo bývalých politiků
(bez výběrového řízení) do vedení významných státem vlastněných podniků. Za
příklad v poslední době poslouží dosazení ředitele Českého TELECOMU, ČSA anebo
ČEZ. Ve všech případech se jedná o státní majetek před privatizací a politické
rozhodnutí. Někteří manažeři těchto firem se stylizují do role majitelů a
vyplácejí si za svojí práci horentní odměny. Podobně se chovají mnozí úředníci,
radní, členové komisí, kteří o veřejném statku rozhodují, jako bz se jednalo o
jejich vlastní majetek. Tak to ale není! Nejsou majiteli těchto hodnot, ale
pouze jejich státem pověřenými správci.
Veřejné statky představují ohromné, často miliardové jmění. Jejich veřejně
prospěšná správa není zdaleka samozřejmostí. O to více musí veřejnost, občanská
sdružení, jednotlivci i média hlídat způsob jejich využití a ochrany. Nejde o
malé ani zanedbatelné hodnoty, které si můžeme dovolit s lehkým srdcem obětovat.
(lid) 9.2.2005