Sto dnů třetího premiéra

 

Popularita nového sociálně demokratického premiéra vystoupala raketovým tempem. Po kamenné tváři předchůdce Špidly a veřejných aférách Stanislava Grosse, není divu. Premiér Paroubek zatím úspěšně hraje roli bodrého chlapíka, pro kterého nic není problém. Z nenápadného muže ve druhé řadě se stal politický suverén, který postupuje populisticko pragmatickým způsobem.

Zemanovi slíbil podporu v prezidentské volbě, nenápadně uhradil svůj letitý dluh za nájemné, o Grossovi mluví jako o nadějném politikovi, hlasitě se vyhrazuje proti „pravicovému“ prezidentovi … Zvládá psát do novin svoje polemiky, vystupovat v zábavních televizních pořadech, dává rozhovory médiím, je slyšet v rozhlase. Narozdíl od svých předchůdců (nemotorný Špidla, upřímné a drahé billboardy S. Grosse).

Dotazy na vážnější témata odráží s úsměvem na rtech – důchodová reforma není podle něj nezbytná (přibylo pár neplánovaných dětí), řešení nájemného odsunul až po volbách (stovky žalob majitelů jsou už ale podané), ochrana malých akcionářů premiéra nezajímá (zastal se jich jen Senát). Zdravotním pojišťovnám hrozí nucená správa, nemocnicím opět docházejí peníze. Systémová řešení vážných problémů premiéra nezajímají, jeho silnou stránkou a zájmem je mediální marketing.

Premiér Paroubek není pro veřejnost nepopsaným listem. Na pražském magistrátu byl odpovědný za městské finance a to v době, kdy probíhaly experimenty s městskou bankou, ve které zmizelo několik stovek milionů korun. Dnes premiér toto období hodnotí jako dobrou praxi, která ho naučila, jak se správně řídí rozpočet. Zajímavé také je, jak se na radnici (i s jeho přispěním) udržela opoziční smlouva. Jeho další působení na ministerstvu pro místní rozvoj není tak veřejně známé. Za připomenutí snad stojí, že právě toto ministerstvo nijak nevyniklo v rychlosti přípravy čerpání peněz z evropských fondů, ani nijak nezlepšilo situaci v chudších oblastech (pohraničí, regiony s vysokou nezaměstnaností).

Politický styl nového předvolebního premiéra je odvozen od jeho předešlé činnosti. Jeho nulový postoj k aférám ministra zemědělství (zneužití dotací, veřejné zakázky bez výběrového řízení) , bezvýhradná podpora ministra vnitra při přemrštěném zásahu policie na technoparty, půtky s prezidentem, to všechno dává tušit, jakým způsobem je zvyklý postupovat. V tom se ostatně moc neliší od Zemana, Kavana nebo Grosse. Jako předvolební novinku sociální demokracie připojil nepokrytou spolupráci s extrémní KSČM. Laťku české politické kultury snižuje.   

Během sto dnů premiér nejvíce udělal pro sebe, hodně pro ČSSD. Jestli to voličům a daňovým poplatníků bude stačit, to v příštím roce uvidíme.   7.8.2005  (lid)