Nepřímá volba prezidenta.

 

    V nadcházejících parlamentních volbách rozhodnou voliči nejen o tom, jestli se budou politické strany střídat u vlády, jestli se politika přikloní více doprava či doleva. Předurčí  také, kdo bude za dva a půl roku na Hradě. Prezidenta nevolí občané, ale společně obě komory Parlamentu, který se brzy změní. Volba parlamentní a prezidentská jsou spojené nádoby.

    Za současného způsobu volby mají šanci jen političtí kandidáti z nejsilnějších politických stran. Pokud se voličské preference radikálně nezmění, bude to bezesporu Václav Klaus za ODS a Miloš Zeman za ČSSD. Šance předsedy KSČM Grebeníčka, odcházejícího  z čela strany, jsou naštěstí mizivé.
    Osobu prezidenta voliči určují nepřímo preferencí politických stran. Ty potom většinou způsobem politického obchodování (komunisty a populisty nevyjímaje) vyberou prezidenta. Pokud by došlo ke střídání na Hradě, mohou Zeman s Klausem ještě dalších dvanáct let zásadně ovlivňovat polistopadovou politiku. Oba nejsilnější kandidáti, jsou ve svých stranách i po odchodu z vedení, jejich šedou eminencí a silně je nadále ovlivňují.
    Miloš Zeman je zákulisním strůjcem odchodu Vladimíra Špidly a urychleného pádu Stanislava Grosse, které od minulé prezidentské volby vytrvale  označuje za zrádce. Konečným cílem jím vyhlášené deratizace strany, má být příprava volebního vítězství a prověrka při sestavování kandidátních listin, aby se do parlamentu dostali jeho věrní volitelé. Ostatní jsou politicky „neperspektivní“. Proto asi odchází nejen olovem přiotrávená Petra Buzková, proto nový předseda vlády Paroubek neprodleně a opakovaně ujistil bývalého stranického šéfa o podpoře jeho prezidentské kandidatury, proto se levicová frakce vedená Janem Kavanem zázračně uklidnila, proto byl rebelující poslanec Hojdar vyloučen ze strany. Skryté působení a touha důchodce z Vysočiny hodně stranických dějů vysvětlují. Mimo jiné také to, proč je oddělená funkce volebního lídra a předsedy strany, který je navíc jen pověřený dočasným vedením do řádného sjezdu za dva roky. Takové uspořádání dovoluje Zemanovi lépe stranu kontrolovat. Dobře si dokáže spočítat, že v případě úspěšně dokončeného „vyčistění“ strany a volebního úspěchu levice, bude pro něj vytoužená cesta na Hrad zcela otevřená. Jedna z věcí, které by ho mohly ohrozit, je rebelie ve vlastní straně, ale tu už podruhé nehodlá dopustit.
    V případě ODS je situace podobná. Václav Klaus sice prezidentem je, ale jistě bude chtít ve funkci  pokračovat. Strana mu v minulé volbě byla věrná. Přestože v jejím čele byl už tehdy Klausův neoblíbenec, „dutý a falešný Topol“. Také předseda Senátu Přemysl Sobotka nepatří mezi prezidentovi oblíbence.  Mnohem více totiž preferuje naprosto oddané pragmatiky typu Vlastimila Tlustého.

Šance Václava Klause je ale limitována několika problémy. Zaprvé je potřebné  přesvědčivé volební vítězství ODS (s Klausem už dvakrát nesestavila vládu) a celkové vítězství pravicové koalice.  Protože čestný předseda opět určuje, co má ODS na veřejnosti říkat, ovlivňuje její předvolební vystupování. Veřejnost ODS vnímá jako příliš arogantní. To je styl, ke kterému přispívá i prezidentův tlak, aby propagovala jeho občas hodně kontroverzní názory.
    Další komplikace může Klausovi způsobit neočekávaný volební činitel (úspěch maxipopulisty Železného nebo některé mimoparlamentní strany). S opětovnou komunistickou podporou nelze automaticky počítat, protože komunisté evidentně dávají přednost levicové koalici, od které více osobně očekávají. Nečekaný volební výsledek ale může jejich taktiku změnit.
    Nepřímá volba prezidenta je určená spíše politickým taktizováním, než výběrem osobnosti kandidáta. Když se před poslední volbou zdála šance na zvolení muže ODS malá (stojedničková vládní většina), posazovala strana přímou volbu. Teď už o to neusiluje. Ostatní parlamentní strany se v předání volební kompetence občanovi také nepředhánějí. Prezidentský úřad je v našich poměrech velmi lákavé politické zboží, které se dá za mnohé jiné protislužby vyměnit. Proto se asi nedá spoléhat na to, že se způsob volby hlavy státu v dohledné době změní. Stejně jako referendum, poslanecká imunita, pětiprocentní hranice pro vstup do sněmovny. Vzhledem k této situaci je pro voliče důležité vědět, že spolu se stranami, zvolí i prezidenta. A ten v naší ústavní tradici rozhodně není nezanedbatelný.  (lid)  29.9.2005