Dělají si z nás legraci ?!

Současná česká politická reprezentace (až na výjimky) si o své občany dělá velké starosti. Jedním z příkladů může být útlocitná snaha mnoha politiků o to, aby volič nemusel běhat tak často k volbám. Ještě abychom museli chodit na nějaká referenda. Proto nám politici (prozíravější než naše Ústava) povolili zatím jen jediné účelové referendum ke vstupu do EU. Jiná ne ? (s výjimkou referenda o stěhování brněnského nádraží místního magistrátu).
Nyní se ale zdá, že sice naprosto výjimečně, ale přece jenom politici změnili svůj názor. Pravděpodobně budou po nás chtít přemítat o evropské ústavě. Podle mínění mnohých euroskeptických politiků, textu tak špatném, že čistá mysl politikova by se o něm v parlamentu nebo senátu bála sama rozhodovat. Co kdyby jí odmítli. Bude lepší, když to rozhodne někdo jiný. Najednou se i málo informovaný občan hodí do krámu.
Jiný alibismus můžeme sledovat při rozhodování o rozsahu penzijní reformy. Politické strany se prý podvolí jako jeden muž návrhům expertní komise. Heuréka, chtělo by se zvolat optimistovi. Konečně u nás rozhodují odborníci. Pane bože hraň nás od zlého, volá pesimista. Copak nemají ani ten kousek odvahy říci národu, že už jsme všechno prohospodařili, že je u nás málo dětí, a tak nebude na stávající důchody. Mají nás asi za hlupáky?
O formách přímé demokracie nechtějí naši páni poslanci ani slyšet (o jedné formě, tedy  referendu, už jsme mluvili). Volit si svého rozšafného starostu, neúplatného šerifa, prozíravého hejtmana nebo moudrého prezidenta, kdepak ani nápad
! A přeci. Posledně jmenovaného najednou politici, kteří odjakživa tvrdili, že to nikdy nepřipustí, chtějí volit přímo, tím více, čím blíže je termín volby. Najednou nám tvrdí, že přímá volba není ale vůbec není špatná. Ale pozor. Komunismem vycvičený volič umí číst mezi řádky. Že by nám něco rozumného povolili? Nejde spíše o to, jak prosadit toho jediného a nejsprávnějšího prezidentského kandidáta?
Často se mnozí poslanci i senátoři zaklínají národními zájmy. Také nám na billboardech píší, jak to myslí upřímně. Ale že nám sebrali pět prefenčních hlasů v každých volbách , a nechali nám pouhopouhé dva, tím se na veřejnosti nechlubí. Proč by si měl volič vybírat ty lepší mezi mimi. Jen ať si je odvolí jaksi vcelku, oni se pak sami rozhodnou, kdo má být ten pravý. Přirozený výběr prý zajišťuje moudrá úvaha a stranická (v některých politování hodných případech dokonce letitá vnitrostranická) disciplína.
Některé strany masivně propagují levný stát. Kdo by také chtěl stát drahý, když se platí z jeho daní. Když to mají ale dokázat, nemají pro nás pochopení. Prezidenta NKÚ (to je ta ctihodná instituce, která kontroluje, jestli státní správa nevyhazuje naše daně komínem) volí neúspěšně už dva roky. Že by byli účastníci volebního procesu tak nekompetentní?
Hodně stran má ve svém programu také právní stát. Kdo by nechtěl mít podobný díl spravedlnosti, jaký má už léta třeba Viktor Kožený, pan Železný a další známé osobnosti? Nebo o to volič nestojí. Stačila by mu rovnost před zákonem, i kdyby se soudil se samotným státem?  Hodně nejvážnějších právních sporů končí až u soudu ústavního. Ten je už ale druhým rokem nekompletní. „Co to má znamenat?“, ptá se udivený volič. „Až se bude měnit Bankovní rada, nebudou se snad tisknout peníze“?
Možná vás napadají další do nebe volající příklady politické neschopnosti, alibismu či farizejství. Jestli vám to ale vážně vadí, můžete to svým méně oblíbeným politiků nebo jejich stranám spočítat, ale až v dalších volbách.  9.1.2005  (lid)