První rok v Evropské unii

Česká republika je už rok v Evropské unii. Čas plyne jako voda. Z nováčků jsou najednou řádní členové, kteří už rozhodují o přijetí dalších států. Brány unie se otevřely Bulharsku a Rumunsku, byly zahájeny přístupové rozhovory s Tureckem. Evropskou ústavu už schválily první státy, včetně nových zemí…
Vstup máme tedy za sebou. A co dál? Máme se vyjádřit k návrhu evropské ústavy, kterou dva roky pomáhali vypracovat tři čeští zástupci v konventu. O procesu schvalování ale nemají tuzemští politici stále jasno. Nesdělili veřejnosti ani datum ani formu schválení! (referendum nebo parlament) Bude česká vláda opět na konci pelotonu?  Možná je to určitá forma alibi. Politici asi  čekají, jak se rozhodnou ostatní …
Oč pozdější termín rozhodnutí, o to bouřlivější diskuse o evropské ústavě u nás vznikají. Naposledy zčeřil hladinu Václav Klaus slovní přestřelkou s evropským parlamentem. Je ale tato populistická diskuse důležitá ve srovnání se samotným faktem, co nám členství v EU zatím přineslo?
Rok je poměrně krátká doba na celkové hodnocení. Přesto jsou některé změny patrné. Ekonomika ČR roste - zahraniční obchod dokonce o dvacet procent, investice pokračují. Také se ukazuje, že EU i s pětadvaceti členy funguje. Bývalé kandidátské země jsou překvapivě úspěšné v čerpání unijních fondů (pro ČR byla dojednána suma dvou miliard euro do roku 2007) Tyto společné evropské peníze slouží ke spolufinancování národních a lokálních projektů podle evropských pravidel. Celou pětinu z této sumy jsme si určili, pro zemědělství. A jak to tedy vypadá?
Po mnoha letech nepřetržitých prodělků, skončili zemědělci poprvé v loňském roce se ziskem devíti miliard. Možná že patříte k odpůrcům různých dotací a peníze pro zemědělce vám připadají jako vyhozené. Český venkov (zvláště pak chudé  pohraničí) se ale bez výrazné podpory nevzpamatuje. Zatím dostával pravidelně pouze plané sliby  české vlády. Teď dostává pravidelné evropské dotace.
U dalších projektů můžeme také vidět, že nejedná o nějakou formu projídání - čističky, podpora turistického ruchu, investice do infrastruktury. Díky unijním projektům (existovaly už v přístupové fázi) mají konečně počítače soudy a policie …
Stejně důležité jako peníze jsou změny v legislativě. Škoda jen, že máme stále co dohánět. V přejímání evropské legislativy jsme na posledním místě z pětadvaceti. Tolik kritizovaná korupce u nás přetrvává. Však se kvůli ní rozpadla už druhá vláda (Klause a Grosse). Některé zákonné úpravy a standardy EU nejsou stále uspokojivě aplikované. Křiklavým příkladem z praxe je i nadále obcházený zákon o veřejných zakázkách. Také nám chybí zákon a koncepce státní služby. Kdyby ovšem nebylo přístupové fáze, neměli bychom ani to. Naši domácí slovní obhajovatelé národních zájmů se právě těmto nejpotřebnějším záležitostem prakticky moc nevěnovali.
Ostatní postřehy jako rychlejší odbavení na hranicích nebo na letišti, možnost dovážet a vyvážet zboží, jít studovat nebo pracovat na mnoho míst v Evropě, je každému asi jasné. Více skryté je pochopení (občas i ze strany vlád členských zemí) sdílení sociálních a zdravotního pojištění, omezování volné nabídky služeb nebo naopak snaha o diktování daňové politiky či dodržování paktu stability (kontrola deficitů vládní výdajů). To jsou všechno dlouhodobé úkoly, které neřeší jen Evropská unii. V těchto záležitostech je pro nás důležité, že jsme se změnili z pasivních diváků v účastníky děje.  (lid) 2.5.2005