První kroky prvního českého eurokomisaře

     Za dva týdny vstupujeme do Evropské unie a naše politická mapa se změní. Česká republika nominovala (způsobem víc než vlastním) neúspěšného kandidáta na eurokomisaře. Česká vládní delegace včele s ministerským předsedou Špidlou vehementně prosazovala, aby každá nová členská země měla „svého“ zástupce. Když toho konečně dosáhla, nebyla schopná svého zástupce vybrat. Teprve druhý pokus s pomocí  samotného předsedy Evropské komise přinesl jméno přijatelného kandidáta. Byla to zkrátka pěkná mezinárodní ostuda v uskupení kam právě vstupujeme. V časovém presu nalezli narychlo odpovědní politikové kompromisní řešení.
    Díky komplikacím s prvním kandidátem se prvním šťastlivcem stal Pavel Telička, bývalý vyjednavač českých vstupních podmínek a pozdější velvyslanec. Přestože se o jeho osobě v souvislosti s noninováním psalo poměrně hodně, ještě jednou to probereme.
    Nejvíce se mluvilo o členství Pavla Teličky v KSČ. Jeho odpověď na otázky několika novinářů, proč do strany vstupoval a jestli si nemyslí, že je to na překážku jeho nominaci, odpovídal více než diplomaticky a stručně. Nikde v jeho slovech nezaznělo nic o odsouzení totalitního komunistického režimu nebo nějaká forma omluvy před těmi, kteří vládou KSČ trpěli poměrně dost dlouho a jejíž důsledky mnohdy pociťují dodnes. Mě osobně připadá takové chování jako bohorovné.
    Pavel Telička se prezentuje jako profesionální diplomat a zaštiťuje se výsledky své práce. Posoudit, jak kvalitní práci v EU odvedl, je pro laika těžké. Může to být pravda, ale také nemusí. Brusel je daleko a těch, kteří mu dnes rozumí je relativně málo. Jedna událost kterou ale mohla veřejnost sledovat na domácí půdě přesto existuje.
    Pavel Telička byl před několika lety, ještě za éry ministra zahraničí Jana Kavana, pověřen vyšetřováním aféry zneužívání peněz ministerstva zahraničí při správě Českého domu v Moskvě. Pokud mě paměť neklame, interní audit Pavla Teličky tehdy vyzněl do ztracena, přestože policie dodnes celý případ vyšetřuje. Samozřejmě, v době šéfování Jana Kavana by jakékoli konstatování o pochybení práce ministerstva znamenalo konec slibné diplomatické kariéry a pravděpodobně ztrátu zaměstnání. Na druhé straně je to krásný příklad toho, jak se jedinec v tak složité situaci zachová.
    Pokud chceme osobu nového komisaře hodnotit, máme možnost hodnotit jeho první kroky v úřadě. Je pravda, že v Evropské unii se pohybuje asi dost šikovně. Na druhé straně měl jako jediný léta možnost v evropských strukturách jako náš zástupce pracovat. Na prvním slyšení  své komisařské vize v Evropě kromě mnoha konkrétních plánů v oblasti ochrany spotřebitele prohlásil, že není žádné novopečené bejby. Možná že skutečně není, ale mělo to být takto prezentováno? Zajímavé bude sledovat, jaké spolupracovníky si do svého týmu Pavel Telička vybere. Zatím zvolil dva Evropany a jednoho Čecha.
    To co Česká republika dnes nejvíce potřebuje, co nejrychleji a co nejlépe pochopit fungování Evropské unie, aby dokázala z této opravdu zajímavé příležitosti těžit. Nejen nějaké peníze, ale především postupy a zkušenosti. Pomoc v procesu učení a orientace v její struktuře je hlavní požadavek na prvního českého komisaře. Budování osobní kariéry komisaře je sice dobré pro něj osobně, ale není to důležitý zájem České republiky, která ho nominuje.
    Pavel Telička byl navržen do funkce na několik měsíců. Už na podzim bude Česká republika navrhovat svého nejvyššího politického zástupce v EU na další období, tentokrát už ne na měsíce, ale na roky dopředu. Bude to důležité rozhodnutí, které přesahuje funkční období současné vlády. Proto by mělo být učiněno s větší dovedností a s větším souhlasem všech politických sil než tomu bylo při první volbě. Český komisař zastupuje zájem České republiky v Evropě a jeho volba musí tento zájem správně a dlouhodobě zajistit.  (lid)  18.4.04