Proč by se neměla veřejnoprávní televize privatizovat

   Problematiku veřejnoprávních médií nejsou schopni naši zákonodárci uspokojivě řešit už několik let. Největší množství zásahů do svého fungování musí vytrpět Česká televize. Ono totiž platí, že čím větší je vliv daného veřejného média, tím větší je politická snaha do jeho práce zasahovat. Ukazuje to například Český rozhlas, který naše politiky zdaleka tolik nevzrušuje.
    Politici nyní řeší otázku, jaká bude výše koncesionářského poplatku a zákaz příjmu z reklamy. Selskému rozumu se chce křičet: „To je ta nejhorší varianta, nikdo nebude spokojený“. Místo snahy chod televize zefektivnit a podpořit schopného ředitele, místo návrhu lepšího systému kontroly placení poplatků, místo zákazu vysílání reklamy, by se páni poslanci měli pořádně zamyslet. Když může dobře fungovat i Pražská zoologická zahrada, musí fungovat i televize.
    Privatizace televize je další nápad těch, kteří by rádi využili její vysílací frekvenci. Jak to v praxi dopadá, ale už dobře víme. Soukromé televize dostali takové bohatství jako vysílací televizní frekvenci zadarmo. Nakonec jsme museli všichni zaplatit deset miliard za prohranou arbitráž kvůli soukromé stanici Nova, protože senátor Železný podvedl americké investory. Z tak závratné sumy bychom měli zvýšení veřejnoprávních poplatků předplaceno na léta dopředu. Budeme stejné chyby opakovat?
   Prvního května vstoupíme do Evropské unie. To je dobrá příležitost začít pracovat i na tom, aby se na poli veřejnoprávních médii prolomily ledy. Pokud to nepůjde po dobrém, budou si muset koncesionáři, kteří jsou v drtivé většině také voliči, sjednat v následujících volbách větší pořádek v parlamentu. Pak už to půjde snadněji.     27.2.2004  (lid)