Ostnaté dráty - připomínka naší nedávné minulosti
(příspěvek napsaný na počest Pavla Tigrida)

Letos o prázdninách jsem měl možnost spatřit torzo železné opony. Moc mě zajímalo vidět jí zblízka. Poznat to, co jsme léta nemohli na vlastní oči spatřit. Ty dráty dodnes zůstaly zachované u rakouské hranice za moravskou obcí Čížov u Vranova nad Dyjí, jako němá připomínka komunistického panování. Tento plot pokrytý ostnatým drátem se strážní věží dnes už zdaleka nepůsobí nijak ohromujícím dojmem. Zkrátka postupně odvykáme organizovanému strašení. 

Dnes je dochovaná jedna řada sloupů s ostnatým drátem. Původně byla dvojitá a před ní  byl udržovaný několik metrů široký uhrabaný pruh s pískem, který ukazoval stopy. Ve strážní věži, podobné těm dnešním ve věznicích, byli vojáci se psi a se samopaly. Ploty byly původně napojené na vysoké napětí, které ale bylo nepraktické a velmi nebezpečné a v pozdějších letech bylo nahrazené ostnatým drátem s poplachovou signalizaci, aby strážní poznali, ve kterém místě došlo k „narušení“ hranice. Věděli hned přesně, ve kterém místě k narušení došlo. Po asfaltové cestě postavené souběžně s plotem vyjela v případě poplachu ozbrojená hlídka hledat uprchlíka. Ten měl ke skutečné hranici v mnoha místech ještě pěkně daleko a tak bylo dost pravděpodobné, že ho zlikviduje na Českém území. V místech u Čížova v Podyjí jsou to čtyři kilometry do Rakouska.

Dostat se k vlastnímu oplocení ale nebylo vůbec snadné. Hraniční pásmo mělo čtyři dobře hlídané zóny. Kromě pohraniční stráže ve vojenských uniformách pečlivě kontrolovali všechny civilisty v těchto místech příslušníci StB. Nikdo „cizí“ neměl šanci se jen tak nepozorovaně k plotu s ostnatými dráty přiblížit. Právě tato ostraha sahající hluboko do vnitrozemí, záměrně zkreslené turistické mapy a nepřetržité kontroly, zastrašování a střelba do lidí, stačily většinu lidí od pokusu překonat hranice odradit.

Přesto tato tvrdá opatření měli občas komunističtí plánovači problémy. Nedokázali poručit počasí. Při dešti přestávala sloužit signalizace, docházelo k mnoha falešným poplachům a musela se proto dočasně odpojit. V takovém případě musely strážní jednotky do terénu a nepřetržitě hlídat hranici, dokud nepřestalo pršet. O tom ale samozřejmě nikdo kromě zasvěcených a prověřených lidí neměl tušení.

Přes to všechno území za dráty nebylo pusté. Na zvláštní povolení sem strážci pouštěli pracovníky, kteří například sklízeli úrodu z polí. Socialistická pětiletka se holt musela „plnit“. Samozřejmě že rodina takového pracovníka musela pěkně zůstat za plotem a z hraničního mostu soudruzi pro jistotu odstranili silnici, aby někoho nenapadlo přejet na druhou stranu do kapitalistického Rakouska se socialistickým traktorem.

Železná opona byla natažená po celé délce vnější hranice socialistických zemí, které sami o sobě lživě tvrdily, že jsou nejsvobodnějším systémem na světě. Tento plot s ostnatým drátem hlídaly tisíce strážců hranice.  Škoda že jsme nenechali jako připomínku kousky toho plotu u každého hraničního přechodu, abychom nezapomínali na to, jaké podmínky dokáže komunistické učení vystavět. Tím plotem dnes nemusí být jen skutečné kůly s ostnatým drátem, ale může to být i hranice definovaná nedůvěrou a osočováním. Komunistické a nacistické manýry je potřebné připomínat neustále, dokud budou existovat lidé, kteří tuto zločineckou ideologii hlásají a podporují.   (lid)  31.8.2004

 

Doplňující informace:

Seznam zastřelených lidí při pokusu o ilegální přechod čs. hranic

Seznam usmrcených v elektrických drátěných zátarasech na státní hranici