Nezaměstnanost

Nezaměstnanost se v letošním roce vyšplhala na dost nepříjemných jedenáct procent a zdá se, že ještě může narůstat. Ať už se s jejími důsledky bude potýkat současná nebo příští vláda, bude muset překonat mnohé, aby se jí to podařilo. Musí zvládnout nejen povzbuzení hospodářského růstu nebo rozšířit aktivní politiku zaměstnanosti. Bude muset dořešit léta nedořešené problémy, které s touto ožehavou otázkou na první pohled nesouvisejí.

Systémové změny - žádné z polistopadových vlád se zatím nepodařilo dořešit letitá bolavá místa našeho hospodářství, jako je zmatek s “regulací” nájemného (malá mobilita pracovní síly) , nedokončený restituční proces (majetek nemá řádného správce), bobtnání byrokracie a rozšiřování legislativní džungle. Stát vyžaduje stále přiliž vysoké daně. Jeho hospodářská regulace trhu je slabá občas neúčinná (letitý telekomunikační monopol, skomírající pražská burza, kartelové dohody zvyšující ceny atd.) To všechno ztěžuje život nejen podnikatelům a firmám. Nemůžeme se divit, že řada z nich musí propouštět zaměstnance, namísto aby se úspěšně rozvíjela.

Mentalita - celá posttotalitní společnost musí zápasit s mnohem těžšími handicapy než jsou zákony, instituce a hospodářská pravidla. Velkým balvanem jsou naše návyky z minulosti, falešné představy, malá znalost a praxe podnikání. Velmi negativně působí celkově nízká morální odolnost v české společnosti. Srovnání s ostatními nejsou povzbudivá. V nejvyspělejších zemích jsou nejen podnikatelé, ale také jejich zaměstnanci, zvyklí bojovat o zakázky a postavení “svojí” firmy s větším umem a nasazením. V USA například odbory kontrolují, jestli společnost řádně hospodaří. Aktivně se starají, aby jejich firma nezanikla. To všechno je pro nás často nepředstavitelná představa.

Zaostalost – stále nízké výdaje na vzdělání a vědu nám neumožňují dohonit rozvinutější země. Nejde jen množství peněž vložených do této oblasti. Peníze musíme vynaložit efektivně. Také ve znalosti jazyků stále zaostáváme za průměrem ve srovnatelně velkých zemích v Evropě. Vzdělávací systém je sice funkční, ale nejede na plné obrátky.

Slabé hospodářství – mnoho bývalých průmyslových podniků je oslabeno, některé skončily bezostyšně vytunelované na lopatkách, známé jsou také odstrašující příklady z kupónové privatizace. Privatizace bank přišla pozdě a tak úhrada ztrát špatných bankovních úvěrů  požírá ohromné peníze získané z privatizace. Tyto mimořádně získané státní peníze se nemohou investovat do rozvojových oblastí (obnova zastaralé infrastruktury, odstranění ekologických škod, investice do vzdělání, zdravotnictví, restrukturalizační programy, …) a tím se negativní dopad zesiluje.

Polehčující okolnosti – od listopadu 89 bojujeme s tíživým dědictvím špatné struktury  zaostalého komunistického hospodářství. Nepřetržitě a za pochodu jsme nejdříve museli čelit zániku RVHP, orientovat se na nové náročnější trhy, čelit důsledku rozdělení federace, provádět privatizace a restituce, přijmout podmínky hospodářského prostotu Evropské unie. Od prvního května budeme čelit vyšší konkurenci a požadavkům v EU, zvýšit produktivitu práce atd.

Nejasné vyhlídky - jako balvan tíží státní rozpočet neúnosně drahý důchodový systém. K tomu připočteme rapidně narůstající veřejné dluhy a je nám jasné, že na nějaké razantní  změny v aktivní podpoře vytváření pracovních příležitostí nejsou k dispozici ani peníze ani odpovídající podmínky.
Problematiku nezaměstnanosti musí řešit všechny vládní instituce koordinovaně a usilovně, s  ohledem  na patřičné souvislosti, jinak se uspokojivého řešení nezaměstnanosti v dohledné době nedočkáme.  (lid)  11.4.2004