Aktéři smrti Jana Masaryka

Jan Masaryk byl 10. března vystrčen vrahy z okna koupelny ve výšce 14,5 metru ve svém bytě v Černínském paláci. Byl nalezen v pyžamu a byl bos. Jeho nohy byly pádem úplně roztříštěné. Všechna vyšetřování okolností jeho smrti označila jeho smrt jako vraždu. Kdo mohl mít zájem na vraždě Jana Masaryka, patnáct dnů po komunistickém puči v Praze? Vrah je podle výsledku vyšetřování Ilji Pravdy z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů  komunismu neznámý.

Co předcházelo smrti Jana Masaryka?

   V roce 1944 žádal Jan Masaryk americké a britské velitele o leteckou pomoc pro Slovenské národní povstání. Moskva proti této pomoci ve své operační zóně protestovala a vojenskou pomoc znemožnila.
   Po válce se sovětská tajná služba snažila například pomluvami o diskreditaci Jana Masaryka. Tyto akce ale nenašly širší ohlas ve společnosti, protože jeho kredit byl u veřejnosti obrovský (válečné vysílání z Londýna, syn prvního prezidenta, milá povaha ...).
   7.července 1947 přijala československá vláda pozvání na pařížskou konferenci o Marshallově plánu pomoci poválečné Evropě. O dva dny později byla pozvána na kobereček ke Stalinovi tříčlenná čsl. delegace (Klement Gottwald, Jan Masaryk a Prokop Drtina). Stalin označil československé jednání za hrubé porušení vzájemné spojenecké smlouvy. Jan Masaryk údajně po návratu z Moskvy prohlásil: „Jel jsem do Moskvy jako ministr a vrátil jsem se jako Stalinův pacholek“.
   V září 1947 obdržel Jan Masaryk, ministr spravedlnosti Prokop Drtina a ministr Petr Zenkl dřevěné krabice, označené jako parfém. Uvnitř místo toho ale bylo několik dynamitových rozbušek.  Expertizami písma a laku na krabicích bylo zjištěno, že krabice do Prahy dovezl a odeslal člen komunistické strany, strojvůdce Štěpánek, pekelný strojek vyrobil poslanec KSČ Sosnar na příkaz dr. Alexeje Čepičky. Byl to první komunistický pokus o vraždu Jana Masaryka, který byl ale připraven amatérským způsobem.
   Koncem ledna zveřejnil Prokop Drtina v parlamentu výsledky vyšetřování pokusu o atentát na členy vlády, které organizovali komunisté a jimi řízené bezpečnostní složky.
   O měsíc později propukla kvůli tomu vládní krize. Jan Masaryk (údajně na osobní naléhání Beneše) z vlády neodstoupil. Poté došlo k ozbrojenému komunistickému puči, prvnímu zatýkání a likvidaci komunistům nepohodlných osob (například pro Pavla Tigrida si přišli komunističtí policisté už dva dny před únorovým pučem). 
   Druhého března 1948 rezignoval československý velvyslanec ve Washingtonu. V téže době začínají sledovat Jana Masaryka dva členové pohotovostního pluku. Jan Masaryk se rozhodl k útěku na západ a informoval své dva dobré přátele z britského ministerstva zahraničních věcí, kde měla KGB své špióny. Jakmile KGB zjistila, že se Masaryk chystá utéct, zahájila akci. Deset dnů po únoru byl Jan Masaryk zavražděn.

Stopy, které se dochovaly na místě činu.

„Na místě činu činu byla zjištěna spousta nedopalků. Masaryk kouřil jen dva druhy cigaret, ale tam byly zjištěny nejméně čtyři druhy.“ Říká vyšetřovatel Ilja Pravda z ÚDV.  Osoby, které mohly na místě vraždy asistovat, jsou uvedeny na konci článku.

Jak probíhalo vyšetřování v roce 1968.

Vyšetřování v padesátých s šedesátých letech bylo nepředstavitelné. Došlo k němu až v čase pražského jara. V dubnu 1968 otiskl z časopis Student článek Ivana Svitáka o smrti Jana Masaryka. Vyšetřováním případu byl pověřen dr. Kotlář. Došel k závěru, že se nejednalo o sebevraždu, jak interpretovalo „vyšetřování“ v roce 1948, ale o vraždu. Vyšetřování bylo přesto velmi komplikované. V době pražského jara začali „záhadně“ umírat zbývající svědkové. Agent KGB Bedřich Pokorný byl nalezen ve svém bytě oběšený 9.dubna 1968, den před výslechem v případu Masaryk. Také Olga Scheinpflugová v období pražského jara uvedla v rozhovoru, jen několik hodin před svou  smrtí, že prožívá nejkrásnější období ve svém životě, a že hodlá promluvit o svém příteli Janu Masarykovi. Několik hodin poté byla nalezená mrtvá. Příčinou smrti bylo údajné selhání srdce.

Někteří důležití svědci byli odstraněni ještě dříve (Schramm 1948, Otto Katz 1952, Vávra-Stařík 1953, Vojtěch Kohout 1954, Pich-Tůma 1955, Jindřich Veselý 1964), jiní méně důležití v době pražského jara (Pokorný 1968, Scheinpflugová  1968), kdy probíhalo první vyšetřování smrti Jana Masaryka. Vyšetřování, které trvalo jen několik měsíců se zpomalovalo, a po 21.srpnu 1968 bylo úplně zastaveno.

 

Osoby, které jsou s případem smrti Jana Masaryka nějak spojovány:

sovětský velvyslanec Valerián Zorindva dny před smrtí mluvil s ním mluvil ministr zahraničí Jan Masaryk. Podle svědků byl po tomto rozhovoru Masaryk velmi rozrušený.

Zorin byl později jmenován sovětským velvyslancem v Německé spolkové republice, působil jako stálý delegát SSSR v OSN, později byl dokonce náměstkem ministra zahraničních věcí SSSR.

generál NKVD M.I.Bělkin – v roce 1949 připravoval provokace v lidovědemokratických státech,  s cílem odstartovat procesy s údajnými  „imperialistickými" skupinami ve východních státech.  Ve skutečnosti se jednalo o plánovanou likvidaci nepohodlných osob, především nekomunistů (později i komunistů), kteří pobývali na západě, bojovali ve Španělské válce nebo v odboji a nebyli stoprocentně oddaní sovětské politice. Podle svědectví tehdejší sovětské agentky v Praze, Jelizavety Paršiny, se prý generál Bělkin účastnil vraždy Jana Masaryka. Jelizaveta Paršina zemřela v devadesátých letech, aniž byla československými orgány vyslechnuta. Její výpověď přitom odvysílala ještě poměrně nedávno Česká televize.

gen.NKVD Lev Z. Mechlis – redaktor moskevské Pravdy, likvidátor třiceti tisíc důstojníků Rudé Armády, měl na starost provedení sovětizace poválečného Československa. Jeden z nejbližších spolupracovníků šéfa NKVD Beriji.

Alexej Čepičkadal příkaz poslanci KSČ Sosnovi k výrobě pekelného stroje, poslaného v roce 1947 Janu Masarykovi.

Starý agent KGB, za války spolupracovník gestapa, zeť Klementa Gottwalda. V roce 1950 vystřídal Ludvíka Svobodu ve funci ministra obrany. Alexej Čepička byl z tohoto ministerstva odvolán za krátkého tání v Moskvě roku 1956, na popud ministra vnitra Baráka.

major Bedřich Pokorný –  v březnu 1948 se podílel na „vyšetřování“, respektive zahlazování stop po smrti Jana Masaryka. 9. dubna 1968 byl nalezen záhadně oběšený jediný den předtím, než měl vypovídat jako svědek k případu jeho smrti. Smrt B. Pokorného byla kriminální policií v Brně klasifikována jako profesionálně provedená vražda.

Okrajový důstojník Moravcovy čsl. zpravodajské služby, který zůstal v době války na Moravě. Byl agentem gestapa. Po válce ho Noskovo ministerstvo vnitra [Nosek - dříve placený informátor četnictva, později významný člen KSČ a agent KGB] jmenovalo velitelem zvláštního zpravodajského oddělení ministerstva. Pokorný byl špičkovým agentem NKVD v Československu a sehrál klíčovou roli v mnoha případech v letech 1945-48. Po válce vyslýchal nacisty a získával od nich kompromitující informace o účastnících komunistického i nekomunistického odboje. Za zneužití úřední moci při výslechu a doložené podvody, byl v roce 1946 přeložen na Slovensko. [na usvěčení z těchto podvodů měl lví  podíl tehdejší ministr spravedlnosti dr. Prokop Drtina]. Podřízeným agenta Pokorného byl zde uvedený major Schramm. V roce 1947 byl major Bedřich Pokorný pověřen vyšetřováním vedoucích funkcionářů Demokratické strany Slovenska (vítěze  posledních svobodných voleb 1946). Na tuto stranu v r. 1947 zaútočil tehdejší předseda Sboru povereníkov Gustáv Husák [po okupaci sovětskou armádou v r.1968 generální tajemník ÚV KSČ, později prezident ČSSR]. 9. dubna 1968 byl major Pokorný nalezen záhadně oběšený. Bylo to jen jeden den předtím, než měl vypovídat jako svědek k případu smrti Jana Masaryka

Simone André alias Otto Katzv den smrti Jana Masaryka byl viděn v časných ranních hodinách v budově Černínského paláce.

Již ve třicátých letech pracoval jako člen Kominterny a byl agentem OGPU (sovětská tajná služba) . Jméno Simone přijal ve Francii a pod tímto jménem pobýval v USA a v Mexiku. Po válce se stal komentátorem Rudého práva. Během své služby pro OGPU se podílel na vraždách komunistů i nekomunistů.  Oběšen svými bývalými kolegy v roce 1952 při politických procesech v Praze. 

major Pich-Tůma – v den nalezení těla Jana Masaryka byl v už v 7 hodin ráno na místě činu. Prošel také jeho bytem. Při vyšetřování okolností smrti Jana Masaryka (v roce 1968) nedovedl svojí přítomnost na místě činu vysvětlit.

Jako mladý komunista uprchl do SSSR. Byl vycvičen v kyjevské zpravodajské škole [Kyjev – centrála NKVD na Ukrajině]. Později vysazen do prostoru Českomoravské vysočiny, kde vytvořil partizánský oddíl Jana Husi a podílel se na diverzních akcích. Jeho instruktorem byl major Augustin Schramm. Po válce byl osobně Klementem Gottwaldem pověřen vybudovat tajnou zpravodajskou organizaci uvnitř KSČ. Jeho  skupina byla podřízena přímo Rudolfu Slánskému. V roce 1945-6 absolval kurz Džerdžinského v Moskvě. Po válce byl předsedou čs. svazu partyzánů. Také velitel ZOB [Zemské odbory bezpečnosti - v Praze Brně a Bratislavě]. Cílem ZOB bylo vybudovat kontrolní bezpečnostní sítě v době, kdy ještě nebylo jasné, jestli se KSČ podaří dostat pod kontrolu celé ministerstvo vnitra. Pich-Tůma také pracoval ve skupině ZOB dvě, složené ze sovětských tajných agentů, která měla za úkol verbovat agenty v ostatních nekomunistických stranách a informovat o názorech a chování ostatních příslušníků Bezpečnosti. V roce 1995 spáchal sebevraždu(?) oběšením. 

major Augustin Schramm viněn agentem Vávrou-Staříkem z vraždy Jana Masaryka.

Sudetoněmecký komunista, absolvent kyjevské zpravodajské školy, aktivní agent NKVD. Jeho sudetoněmecký původ byl pro sovětskou tajnou službu velkým přínosem, protože měl negativní vztah k Československu. V době Slovenského národního povstání se seznámil s Vávrou-Staříkem, ale po válce se údajně názorově rozešli. [Schramm se v roce 1947 postaral o jeho vyloučení z československého svazu partyzánů. Tato roztržka byla pravděpodobně jen fingovaná, aby Vávra-Stařík lépe sehrál svojí roli při proniknutí do odbojového centra v Německu řízeného Američany].
Manželkou Schramma byla ruská agentka MGB na sovětském velvyslanectví. Dva měsíce po smrti Jana Masaryka, byl Schramm ve svém bytě zastřelen. Z vraždy byl falešně obviněn student Miloslav Choc, který byl spolu s dalšími studenty, vyslán v květnu 1948 z Německa agentem provokatérem (?) Vávrou-Staříkem do Československa, k likvidaci Schramma.

podplukovník Vojtěch KohoutV den smrti podle svědectví jeho podřízeného, který náhodou spal v kanceláři, přišel Kohout nápadně brzy do práce a byl rozrušený. Slyšel jak Kohout telefonuje: „Pérák doskákal. Je vyřízený.“ V kapse jeho kabátu našli jeho podřízení razítko z Masarykovy kanceláře.

Agent NKVD (sovětská tajná služba). Absolvent služby v Rudé armádě 1922-5. Za války náčelník štábu I. Komunistické divize Rudé armády, 1942-3 lektor Hlavní politické správy Rudé armády. Po válce pracovník Vojenského historického ústavu. Zemřel v roce 1954.

Josef Vávra-Stařík  -  těsně před únorem byl vyslán StB do Německa k infiltraci americké rozvědky CIC. Po měsíci se mu podařilo získat její důvěru. V květnu 1948 vyslal skupinu studentů, vedenou  Miloslavem Chocem, aby unesli z poúnorového Československa majora Schramma. Celá skupina byla zadržena státní bezpečností. Schramm byl při akci zastřelen (pravděpodobně agenty státní bezpečnosti).  Vávra-Stařík byl popraven svými bývalými kolegy v roce 1953.

Jindřich Veselý – za první republiky jeden z organizátorů Rudé pomoci, později zaměstnanec pražského gestapa, později náčelník StB. Později velvyslanec v Bulharsku a vedoucí historického ústavu KSČ. V roce 1949 byl na něj byl učiněn pokus o atentát. V roce 1964 jeden z posledních zasvěcených do okolností smrti  Jana Masaryka.

Görner Josef – v době vyšetřování smrti Jana Masaryka náčelník kriminální služby.

Se sovětskou tajnou službou navázal kontakt už za První republiky a pomáhal opakovaně krýt její praktiky na území Československa. Pomáhal zametat stopy při vyšetřování okolnost zásilky s výbušninou (Masaryk, Drtina, Zenkl) v roce 1947,  zametal stopy po smrti Jana Masaryka. V roce 1968 při obnoveném vyšetřování všechno zapíral.

Závěrečné hodnocení

Smrt Jana Masaryka byla vyšetřovatelem v roce 1968 označena za vraždu. Nyní v roce 2004 byla opětovně označena jako vražda. Pachatel je podle závěrů vyšetřovatele neznámý. To je současný závěr vyšetřování.

Náš názor

O život Jana Masaryka komunisté usilovali poprvé v roce 1947 s doručením nálože. Druhý pokus o usmrcení Jana Masaryka byl úspěšný. 10. března 1948, dva týdny po komunistickém převratu v Praze, byl Jan Masaryk zavražděn vyhozením z okna Černínského paláce. Na místě činu bylo přítomno několik agentů NKVD. Z toho tedy plyne, že Jan Masaryk musel být zavražděn agenty sovětské tajné služby, za aktivní spolupráce nebo alespoň tichého souhlasu Gottwaldova vedení KSČ. Ti všichni měli na jeho smrti zájem. Všichni přímí svědci vraždy  do roku, za podivných situací, spáchali sebevraždu.
11.1.2004