V Madridu za Prahu

 

Ideologická nebo náboženská konfrontace 21. století je jen další modifikací mnoha druhů -ismů (fanatismů), které lidstvo provázejí. Dnes žijeme v globálním světě a tak i novodobé fanatismy na nás dopadají v širším dosahu. Poslední úder lidské nenávisti zasáhl španělský Madrid. Výsledkem jsou stovky mrtvých a těžce zraněních. Vrahem těchto lidí nebyl šílený jednotlivec, ale celá vražedná skupina, která se na akci pečlivě a chladnokrevně připravovala. Stejně krvavou akci může dokonce opakovat jindy (dokud nebude dopadena) a na jiném místě.

    Zatím není přesně jasné kdo ani proč spáchal takové další ohavné svinstvo. Okolnosti ale mnohé napovídají. Událost se stala v 11. den v měsíci, v předvolebním čase. Byla namířena proti civilnímu cíli. Náhodou možná také není, že právě Španělsko, je v pořadí druhým největším evropským vojenským spojencem USA (po Velké Británii) ve válečném tažení v Iráku.

    Tak strašné důsledky nenávistné konfrontace nezažilo Španělsko už desítky let, i když má s teroristy neblahé zkušenosti. Tentokrát jde ale o hrozbu nového druhu, které budou muset čelit i jiné evropské země, včetně České republiky.

    Po získání svobody a vytvoření samostatné české zahraniční politiky, jsme stále více a více zapojeni do mezinárodního dění. Jsme přesně pět let členy Severoatlantické aliance, stejně jako hlavní síla protiteroristické aliance - Spojené státy a za měsíc budeme členskou zemí v Evropské unii spolu se Španělskem. Naši vojáci odjedou do Afghánistánu a budou členy vojenské akce. Před problémem mezinárodního terorismu tedy nemůžeme zavírat oči.

   Proto se jeví jako krajně nezodpovědná prohlášení některých politiků o tom, že se riziko teroristického útoku se po událostech v Madridu se u nás nemění. Není třeba dělat paniku, ale od ministra vnitra Stanislava Grosse, by mělo zaznít nějaké konkrétní stanovisko a nejen jalové chlácholení davu.

    Také prezident Václav Klaus by neměl donekonečna populisticky sledovat jen proměnlivý směr veřejného mínění, ale vyslovit se konkrétněji, jako bezesporu zkušený politik, a ve svém věku už světa znalý člověk. Přece si opravdu nemyslí, že problémy se řeší tak, že se jim vyhýbáme, jak dlouho je to jen možné. Válečné tažení samozřejmě není vždy ten nejlepší způsob rozhodnutí, ale spoléhat na to, že se malého Česka světové problémy s terorismem netýkají, je lavírování na kraji politické nezodpovědnosti. Prezident Václav Klaus požívá ve  společnosti jisté popularity, kterou by neměl posilovat na úkor své autority. Čekáme na to, co nám o obraně proti novodobým formám terorismu řekne.

    S evropskými státy jsme už na jedné lodi dlouho a budeme se muset připravit jako oni. Čím dříve to uděláme, tím lépe. Prvním stupněm k nalezení řešení je seriózní veřejná diskuse, ze které vyplynou první přípravné kroky. To musí zprvu udělat alespoň ti, kteří si vážnost situace uvědomují.  12.3.2004  (lid)