Evropská komise versus národní státy.

     Evropská komise se rozhodla zpochybnit rozhodnutí ministrů financí všech stávajících členských zemí podáním žaloby k Evropskému k soudnímu dvoru v Lucemburku. Takové rozhodnutí by mohlo být na jedné straně chápáno jako bohulibá snaha bránit pakt stability, a tedy evropskou měnu, nebo přesně naopak. Určitě se ale jedná o zlomovou událost a první přímé měření sil mezi evropskou komisí a národními státy. Národní státy ale nejsou jednolitá skupina. Mají často různé přestavy o způsobu evropské integrace.
    Zajímavé také je, že země, které nedodržují rozpočtová pravidla, tedy Německo a Francie, jsou státy, které jsou už léta motorem evropské integrace. Obě země také přijetí evropské intergrace a ústavy prosazují. Naopak některé nově přistupující země, zvláště pak Polsko, přijetí ústavy zablokovaly. Proces integrace je tedy v mezičase a není jasné, jak rychle a v jaké formě se obnoví.
Nové evropské státy chtějí mít své komisaře.  Německo a Francie chtějí zase nová pravidla řízení. Také začínají nováčkům ještě před jejich vstupem trochu naznačovat. Nedávno se zasadily o to, aby neprošlo sjednocení platů poslanců evropského parlamentu, které by musely poslancům z nově příchozích zemí financovat. Finančně se jedná o maličkost, ale jiné vážnější přípravy ukazují, že se věci v rozšířené Evropě se teprve dají do pohybu.
    Například největší evropský bumbrlíček, společná zemědělská politika, je naplánovaná jen do roku 2007. „Shodou okolností“ v témže roce bude předsedat EU Německo, které už dlouhou dobu chce své tučné příspěvky do společné pokladny v Bruselu výrazně zredukovat.
    Jak se Evropská unie změní po vstupu nových členů dnes přesně nevíme, ale jedno je už jasné. Vstup několika nových členů se skutečně stává katalizátorem změn, ať se to některým členům klubu líbí nebo ne. 31.1.2004  (lid)