Co dál v Evropské unii

A je to za námi. Oslavy a projevy ke vstupu České republiky do Evropské unie skončily. Začíná každodenní život v unii, který ještě neznáme, a chvíli nám bude trvat, než se naučíme spoustu potřebných věcí. S čím začít?

Geograficky je naše republika středně velkou zemí, kromě sousedního Polska, které je výrazně větší. Nejsme na vnější hranici Evropy. Naše zájmy měly vždy spíše lokální charakter, daný vnitrozemskou polohou a nepřímým přístupem k moři. O to pozorněji sledujeme a známe naše sousedy.

Co máme prosazovat a s kým se v unii více kamarádit? Nejvíce pochopení nalezne Česká republika u zemí s podobným dlouhodobým zájmem. Takové země se mohou stát našimi přirozeně blízkými partnery a spojenci nejen v Evropských záležitostech.

Německo

Je největší evropskou zemí, jak početně, tak mohutností svého hospodářství. Německo vždy mělo i nadále má své vlastní globální zájmy. Ukázalo to nedávno odlišným názorem na řešení krize v Iráku spolu s Francií a Ruskem. Německo je specifické tím, že musí řešit otázku  integrace své bývalé východní části, která ho stojí nemalé úsilí a peníze. Proto jako největší přispěvatel do rozpočtu unie trvale tlačí na co nejmenší příspěvky do společné kasy. Ke změnám v této oblasti se jistě pokusí využít svého předsednictví v roce 2007.  Důležitá je pro něj také otázka daňové politiky. Německý kancléř nedávno přistupující země důrazně upozornil, že jejich snížené daňové zatížení, není pro sousední Německo dlouhodobě únosné.

Rakousko

Rakousko se snaží dostat do pozice regionálního evropského centra. Je to diplomaticky zkušená země, které se podařilo nalákat některé světové instituce do Vídně. Není členem unie  dlouho, ale umí se v ní šikovně pohybovat. S Rakouskem sousedíme a naše vztahy jsou tím samozřejmě ovlivňované. Je to země srovnatelné velikosti, ale s daleko větší politickou ambicí.

Polsko

Polsko je největší vstupující zemí. Leží ve stejném pásu zemí mezi Německem a Ruskem. I z tohoto důvodu mělo zvláště v minulém století srovnatelný osud. Za zmínku jistě stojí některé historické pokusy o sblížení obou našich zemí. Například poměrně málo známé rozhovory v letech války, o vytvoření Československo – Polské federace. Polsko je jazykově příbuznou  sousední země s přístupem k moři. V oblasti Kaliningradu je sousedem Ruska. I to je důvod, proč Polsko, původně daleko východněji položené, sleduje ruskou politiku daleko pečlivěji, než je u ná zvykem.

Slovensko

Ke Slovensku mají Češi zvláštní poměr. Naše vztahy se díky rychlému rozdělení federace nestačily zakalit a jsou na dobré úrovni, nezatížené historickými sousedskými spory. Slovensko je kulturně i jazykově nejbližší sousední zemí a tak ho celkem právem považujeme za přirozeného spojence. Oběma zemím se díky  spolupráci daří zvětšovat svojí relativní velikost. Velkou gravitační silou působí na Bratislavu také Vídeň, do které to mají Slováci skutečně blízko.

Francie

Francie v evropských záležitostech velmi těsně spolupracuje s Německem. Je to hrdá země, která zasedá v Radě bezpečnosti a sleduje svůj vlastní globální zájem. Velmi si zakládá na svých tradicích a jazyce. Proto je největším zastáncem podpory svého venkova a skutečně jí na tom záleží. Zorné pole Francie je ale větší než jen evropské. Velmi jí vyhovuje, pokud může v zahraničí mluvit jménem celé Evropy. Evropský ministr zahraničí je funkce, o kterou bude mít velký zájem.

Velká Británie

Británie má tradiční globální rozhled. Pečuje o své vlastní společenství zemí a zasedá v Radě bezpečnosti OSN. Je to jedna ze světových velmocí a o nové evropské země sice jeví zájem, ale nezkoumá je drobnohledem. Důvodem jejího zájmu je tradiční britský pragmatický zájem v hledání spojenců. Británie je zastáncem vyvažování moci nejen v Evropě. V důležitých evropských otázkách je často v protikladu k dvojicí Německo – Francie. Může být silným českým spojencem v celoevropských záležitostech nebo těch, které se týkají postavení Evropy v globálním světě.

Itálie

Je to středomořská země, která má nadregionální pohled na svět. Má své dlouhodobé zájmy například v severní Africe, na Balkáně a jinde ve světě. Hraje důležitou roli zejména v jižní Evropě. Itálie je zemí s mnoha i historickými kontakty s českými zeměmi. Není to země sousední a proto není naše historie zatížena nějakými problémy, snad s výjimkou Vatikánu, který je ale samostatným státem v Římě. Itálie je u nás poměrně oblíbenou evropskou zemí.

Španělsko

Španělština je jedním ze světových jazyků se silnou pozicí  v latinské Americe a ve Spojených státech. V budoucnosti její význam ještě poroste. Španělsko patří k šestici velkých evropských zemí s velmi dynamickým hopodářským rozvojem. Nebude jistě od věci sledovat jaké zájmy v unii sleduje.

Ostatní

Je to poměrně velká skupina zemí, které lze dělit různě. Například na země poskomunistické, které se potýkají s podobnými problémy a požadavky v mnoha oblastech – třeba vyrovnávání se západoevropské hospodářské úrovni. Těmto zemím máme šanci dobře rozumět. Mohou se stát nejen politickými, ale i hospodářskými partnery.

Jiné dělení evropských zemí je samozřejmě geografické. Země sousedící s Ruskem sledují jiné souvislosti než země balkánské nebo skandinávské. Česká republika je středně velkou vnitrozemskou zemí. Našim zájmem je posilování hospodářtví (to se hodí pokaždé), nápaditá ale ne moc extravagantní zahraniční politika, založená spíše na spolupráci a podpoře, než na poučování.

Další dělení existuje v postojích k důležitým vnitroevropským otázkám. Sem patří například otázka daňové politiky. Země jako Irsko je zastáncem nízkých a individuálních sazeb, které větší země s nákladnějším sociálním státem nebo zahraniční politikou neschvalují.

Podobně důležitá je otázka způsobu další integrace Evropské unie. Německo a Francie usilují o rychlé schválení Ústavní smlouvy, ale nechtějí slyšet o zvýšení příspěvků do společné kasy. Právě tyto příspěvky jsou důležité pro vyrovnání hospodářské úrovně vstupujících zemí. Ústupky jsou nutné, ale nesmějí se dávat zadarmo. Uvidíme co všechno čeští zástupci v evropské politice prosadí.   2.5.2004  (lid)