Achillova pata prezidenta Klause

     Popularita Václava Klause stoupá závratným tempem. Z části je to tím, že má svoje skalní obdivovatele a stoupence, z části tím, že nedělá kontroverzní rozhodnutí. Také se úspěšně pasuje do role hlavního ochránce národních zájmů republiky v Evropské unii a tak u mnohých lehce boduje.
    Vytvářet dobrý dojem a náladu je nesporně jednou ze složek práce vrcholného politika. Ale není to zdaleka jediný úkol. Prezident má určité pravomoci a povinnosti, které mu ukládá Ústava, a ty musí dodržovat. Prezident rozhoduje a spolurozhoduje o výběru kandidátů do mnoha vrcholných státních funkcí. Například navrhuje prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, soudce Ústavního soudu, velvyslance, guvernéra s bankovní radou atd. A právě zde je kámen úrazu.
     Nejvyšší kontrolní úřad je již několik měsíců bez prezidenta, Ústavní soud nemůže svolávat své plénum, protože má jen jedenáct z patnácti členů. To všechno také proto, že prezident nedokáže najít politickou shodu s parlamentem a senátem. Kandidáty prezident sám navrhuje a tím nese velkou část odpovědnosti za omezené fungování důležitých institucí.
     Před prezidentem stojí ještě mnoho dalších jmenování. Bude vybírat nové členy bankovní rady,  časem i guvernéra, schvalovat velvyslance. Pokud půjde i nadále cestou nenápadné, ale vytrvalé  konfrontace a bude usilovat o posilování své moci, bude problémů mezi ním a ostatními ústavními činiteli přibývat. Veřejnost zatím tuto problematiku nechápe, protože je pro ní složitá. Časem se ale o narůstající problémy s obsazováním důležitých funkcí a jejich skutečné důvody, mohou začít zajímat sdělovací prostředky. Posléze se může objevit kritika tohoto chování prezidenta. A právě taková kritika se může stát Achillovou patou velice populárního Václava Klause.   (lid)  6.4.2004