Česká politická vágnost pokračuje

 

Po mírném vykolejení z opravdu nechutného stylu bezostyšných politických obchodů v časech „opoziční“ smlouvy, se starý vlak s novým strojvůdcem vrací do starých kolejí. Momentální situace je o to nepříjemnější, že novému strojvedoucímu dává souhlas k odjezdu na krátkou trať jiný aktér téže komedie, který se mezitím ocitnul (také díky podpoře komunistů) v roli výpravčího na Hradě. Všichni kteří rozhodují o tom, kdy a jak vlak odjede, jsou, zdá se, s výsledkem spokojení. Jediný kdo netuší kam vlak pojede a jestli se v něm také někdy někdo konečně pořádně uklidí, jsou jeho cestující.

 

Ten kdo má ještě chuť sledovat politické dění možná pochybuje o tom, jestli se náš vlak v posledních letech pohybuje dostatečně rychle. Znáte ten efekt, když se vlak na vedlejší koleji rozjede a vy se na něj díváte, máte z počátku pocit, že už konečně vyjíždíte. Tím vlakem na vedlejší koleji jsou naši souputníci – Slovinsko, Maďarsko, Polsko, kteří se v posledních letech stále zřetelněji rozjíždějí. I Slovensko se nám v posledních letech vzdaluje pěkným tempem. Reformy a následný hospodářský rozvoj je v těchto zemích rychlejší a spolu s tím roste rychleji i průměrný příjem. V případě Slovinska je už dvojnásobný, ale i původně zemědělské země jako Polsko a Maďarsko nás už v průměrné mzdě předhonily. Současně s ekonomickou prosperitou u nich klesá nezaměstnanost, zatímco u nás trvale roste. Zahraniční investoři, chlouba naší země, se nám (kvůli vysokým daním, které stejně nesmyslně utrácíme) začínají vyhýbat. Rozdíl bude do konce volebního období ještě více viditelný.

 

Stanislav Gross není neznámou tváří místní politické scény. Je to schopný zákulisní politik, který se rád obklopuje přáteli, kterým pohotově rozdává státem vlastněné výnosné pozice.  Otázkou ale zůstává, jestli samotná schopnost udělat rychle kariéru stranickými sekretariáty je zárukou schopnosti nalezení potřebných řešení a odvahy je spustit. Nástup nové generace mladších stranických předsedů, charakterizovaných jako pragmatické osobnosti, doplňuje o generaci starší ostřílený pragmatik na Hradě. Tato  konstelace bude určovat způsob nalézaní politických řešení. Každý z jeho hlavních aktérů bude hledat výhody pro sebe a tolik potřebné změny a reformy budou nadále odkládány.

 

Václav Klaus svoje rozhodnutí činí podle kritéria pravděpodobnosti svého dalšího zvolení. Podporuje ty síly, které mu nejjistěji zajistí další úřadování a celkově se snaží s nikým si to nerozházet. Neví totiž, jak a kdo bude prezidenta příště volit. Stanislav Gross se snaží  nevypadnout ze sedla a je ochoten zaplatit za to jakoukoli cenu. Nebude činit raději žádná rozhodnutí, jen aby se jeho situace nezhoršila. Předseda Unie svobody už jistě pochopil, jak se přizpůsobit jízdě na mrtvém koni. Předseda lidovců je spokojeně schovaný v závětří. Nešel do vlády záměrně, aby mohl i nadále působit jako rozhodčí. ODS se chová i nadále podle hesla čím hůře tím lépe a čeká až se ČSSD historicky znemožní. Nesnaží o integraci na pravici, když už musí vědět, jak se jí tato taktika ve volbách neosvědčuje. Všechny demokratické strany mají za zády komunisty, o kterých moc dobře vědí, že se nebudou chtít o získanou moc doopravdy s nikým dělit. Přesto čas od času přemýšlejí, jestli společnou vládu s těmito extremisty nesestavit.

 

Jistou naději nám před pádem vlády dával postupný rozjezd v Evropské unii. Zatím je náš výkon ale dost sporný. Svého komisaře měníme během půlročního období už potřetí, ministerstvo pro místní rozvoj, které spravuje velkou část evropských dotací, se po třech měsících členství v unii stalo předmětem politického obchodování. Takové náznaky nesvědčí o naší politické prozíravosti. Přičtěme k tomu neustálé protievropské výpady Václava Klause a dostáváme dost nelichotivý výsledek. Ten se samozřejmě sčítá se stavem, který panuje na vnitropolitické scéně.

Nic zásadního se asi do řádných voleb za dva roky nestane. Nezaměstnanost poroste, reforma bude krotká a navíc se po personálních obměnách pozastaví nebo zruší řada již připravených věcí, komunisté budou díky bezbřehému populismu posilovat, Česká republika bude dále ztrácet náskok v mnoha oblastech a její občané se budou divit, proč se v sousedních  zemích žije lépe.

 

Nedá se odhadnout jak to všechno voliči zhodnotí. Jestli se nechají ještě více odradit od volební účasti, budou volit v beznaději populisty nebo extremisty, nebo se přikloní k nezávislým uskupením či malým stranám. Doufejme, že nějaké řešení i v budoucnosti volič najde.  4.8.04  (lid)