Vstup do Evropské unie

   Už jen referendum dělí obyvatele České republiky od vstupu do Evropské unie. Důležitou otázkou není jen jak moc do unie sami chceme, ale také jak jsme na vstup do unie připraveni. Od vzniku Československa jsme samostatně neřešili důležitější otázku. Jak budeme v této etapě dalšího vývoje českého státu úspěšní?
   Zatím nám byla Evropská unie líčena jedněmi jako bájná země hojnosti, druhými naopak jako byrokratická socialistická stvůra. Ono to tak ale není. Pomalu už bychom o tom měli sami něco vědět. Máme za sebou složité detailní vstupní pohovory, které nás poučily.  Někdo už si sám vyzkoušel, jak těžké je získat peníze v podpůrných evropských fondů. A to bylo ještě relativně snadné období. Sama Evropská unie nás řadu let nutí k naší aktivitě. Nabádá nás pravidelně,  abychom se na stup co nejlépe připravili. Vzpomeňme si, jak jsme reagovali na její výtky v hodnotících zprávách a jakým způsobem jsme své nedostatky odstranili?
   Nyní přijdou na řadu ještě těžší úkoly. Desítky miliard Eur, které se každoročně v Evropě rozdělují jako zemědělské dotace, podpora regionální spolupráce, nezískáme automaticky. Historie nás už dlouho tvrdě učí, že kdo leží za pecí, nemůže očekávat zázraky. To ostatně ukazují osudy zemí, které do unie vstoupily už před námi. Jsou mezi nimi značné rozdíly.
   Myslet si, že pouhým vstupem do EU se pro nás něco dramaticky změní, je holým nesmyslem. Evropská unie funguje jako každá jiná velká organizace. Někdo se v ní umí pohybovat lépe a někdo nikoli. Nezáleží tedy nejenom na naší odpovědi v referendu. To by bylo velmi jednoduché. To těžší přijde po něm.
   Český stát bude muset zvládat nové úkoly. Otevřené hranice, dopady globální konkurence, změny v legislativě a nové mezinárodní závazky. Bude se muset přizpůsobit jiné úrovni  politické kultury, jiným zvyklostem a krajovým odlišnostem. Český podnikatel se bude muset umět na gigantickém evropském trhu pohybovat. To nebude vůbec snadné, zvlášť s naším handicapem. Vždyť jsme čtyřicet let vůbec nepodnikali. Také český občan bude muset  přidat. Naučit se jazyky, přizpůsobit se vyšší produktivitě práce, být ochotný průběžně sám sebe zdokonalovat a stěhovat se za prací. Teprve potom bude mít šanci stát se stejně bohatým a úspěšným jako někdo jiný ze sousedství.  A to všechno mu nesmí česká vláda kazit vysokými daněmi, malou akceschopností atd.
   Jinými slovy řečeno. Budeme muset v mnoha směrech přidat, pokud se chceme v dohledné době (jedné až dvou generací) vyrovnat dnešní Evropě. Přezíravé kritiky některých českých politiků tuto skutečnost už nemohou nijak zakrýt. Naše české propadáky typu kupónové privatizace nebo proces tunelování, jsou tragicky směšné. Jen nám jasně ukázaly, jak jsme na tom bledě. Pokud takový přístup k našemu životu a hospodaření rychle neskončí, budeme i nadále málo úspěšní nejen doma, ale také nově v Evropské unii. (lid) 27.4.2003