Válka v Iráku

Česká veřejnost převážně vyjadřuje nesouhlas s válkou v Iráku. Na druhé straně odsuzuje režim Husajna a jeho jmenovitě považuje za trestuhodného zločince. Třetí stranou našich názorů je obava o vlastní bezpečnost. Českým občanům zkrátka není milé, že jsou „zataženi“ do válečných událostí, kvůli našemu členství v NATO.
   
Takové rozpolcení mysli není nic divného a ukazuje se celosvětově v názorech na řešení situace po 11.září. Každý si, jak už bývá v mezinárodní politice zvykem, přihřívá vlastní polívčičku strategických zájmů. Platí to pro stálé členy Rady bezpečnosti OSN, lokální mocnosti, muslimské státy a další. Říkat tedy, že své zájmy ve válce prosazuje jen koalice útočících států, není správné.
   
Naše politická reprezentace vyjadřuje celou škálu názorů na řešení situace. Její postoj je více nejednotný, než tomu bylo za války na Balkáně. Na straně podporovatelů válečného řešení situace v Iráku jsou například bývalý prezident Václav Havel, ministr zahraničí Svoboda, vedení ODS nebo Unie svobody. Zkráceně pravá část spektra. Někde uprostřed je názor současného prezidenta Václava Klause, který říká, že změna politického režimu válečnou akcí je i v Iráku nepřípustné a naše země by mela volit jen takové cíle, které odpovídají její velikosti. Sociální demokracie je v názorech rozpolcená. Apriori proti válce a NATO jsou komunisté. Škoda jen, že jsou jen proti válkám některým. Národně osvobozenecké války, revoluční převraty a instalace prokomunistických režimů zásadně nekritizují, ale naopak podporují.
   
Světové mocnosti mají také různé názory a zájmy. OSN je bezmocně rozdělená. Američané po 11.září definovali svůj celosvětový boj proti terorismu a jsou potenciálně ve válečné konfliktu se všemi, kteří ho přímo i nepřímo podporují. Definovali si osu zla. Francie s Ruskem mají v Iráku také svoje politické a ekonomické zájmy jako ostatní mocnosti, i když se tak netváří. Navíc je rozčiluje, že se s nimi Spojené státy o všem neradí. Čína má vlastní postoje regionální mocnosti. Sebevědomá Amerika jí také vadí. Navíc jako komunistická země má jisté sympatie k irácké směsici socialismu a kultu osobnosti. Situaci ve Francii a v Německu navíc komplikuje početná muslimská a turecká menšina. Situaci v arabských zemích ovlivňuje náboženská otázka a postoje k Izraeli a konfliktům v Palestině.
    Mohli bychom pokračovat dále, ale pro Irák  to není důležité. Důležitější je pro něj otázka  jeho vlastní budoucnosti. Je to stále stejné. Jako po válkách v Afganistanu, Jugoslávii, Čečensku a jinde. Vyhlídka do budoucnosti je rozhodujícím kritériem způsobu řešení krize. Válka je strašná pokaždé. Ještě horší je ale dlouhodobá totalita, genocida, občanská válka nebo jejich kombinace. To je ta nejhorší varianta. Uvidíme, jestli válečná operace v Iráku bude lepší než jiná mírová varianta. Názory na to jsou velmi různé. (lid) 23.3.2003