Spálená země nebo kvetoucí kapitalismus bez přívlastků?

Spálená země

Miloš Zeman vyhrál předposlední volby se svou teorií „spálené“ země. Podle něho bylo všechno, co udělali ti před ním, zásadně špatně. Navrhnul proto své vlastní zázračné řešení – akci čisté ruce. Hlasitě zdůrazňoval, že zavře všechny tuneláře. A jak dopadly jeho sliby ve skutečnosti?
    
Jedním z mála hubených výsledků této akce bylo zatčení vlastního stranického pokladníka ČSSD, podezřelého z tunelování státního podniku. Další příklad, který svědčí o naprostém rozporu mezi sliby a skutky, byly mnohé aféry na ministerstvu zahraničí (Český dům v Moskvě) nebo ministerstvo dopravy (dálnice do Ostravy). Podobně tristní byla aféra typu Olovo, vypouštěná z kruhu poradců bývalého premiéra. Korunou celého působení Miloše Zemana ve vládě se stal způsob převedení zlomku ruského dluhu a aféry bývalého sekretáře ministerstva zahraničí Srby.
     Zajímavý výsledek přinesla vláda Miloše Zemana také v zahraniční politice. Přikladná byla váhavost při schvalování zásahu aliance na Balkáně, podivná česko-řecká iniciativa Jana Kavana anebo zvýšování napětí prakticky se všemi sousedy s výjimkou Slovenska. Pracně budované vztahy s Německem byly rozladěny. Podobně tragicky dopadly neuvážené výroky premiéra často v zahraničí. Například urážky palestinského vedení v Izraeli a podobně. Miloš Zeman sám ukazuje, jak by asi vypadala česká zahraniční politika, v případného jeho zvolení za prezidenta.

Kapitalismus bez přívlastků

Václav Klaus vždy rád zdůrazňoval, že je tvrdým zastáncem kapitalismu bez přivlastků a odpůrcem hledání všelijakých třetích cest. Jak to bylo ve skutečnosti? Byl přece mužem, který prosadil neúspěšnou privatizaci s kupónovým přívlastkem. Podobně vehementně bojoval proti třetím cestám v politice, hlavně té nepolitické. Sám ale vymyslel také nestandardní postup v politice a sám ho označil ho vzletně jako „opoziční“ smlouvu.
    Ještě v dobách vlády ODS sáhodlouze mluvil a potřebě rázné liberalizace, ale ve skutečnosti nedošlo na mnohé obory - telekomunikace, banky, energetiku ani na nájemné. Také podlehání svodům nátlakových skupin, nedělá čest kapitalimu bez přivlastků.
    Ze všech těchto praktických výsledků si můžeme udělat obrázek o tom, jak by vypadala zejména hospodářská politika Vaáclava Kaluse. Například při obsazování kandidátů v centrální bance, regulačních úřadech a jinde. Shodným způsobem si asi oba prezidenští kandidáti představují, jak zatočí s Ústavním soudem, který jim za vlády opoziční smlouvy, několikrát pokazil jejich plány - například s volebním zákonem.

Spálená země nebo kapitalismus bez přívlastků

Ani jedno ani druhé. Spálenou zemí nazvěme raději období totalitnitního komunismu, ve kterém mohl člověk hned od začátku lehce příjiít o život jen pro svůj původ nebo odlišné názory. Komunismus za čtyřicet let spálil v lidech i samotnou naději, že někdy bude lépe, a že se ješte ve svém životě budou moci někdy svobodně rozhodovat. Nejdrsnějšim způsobem zbavil mnohé lidské důstojnosti. Sebral jim majetek, peníze, postupně je odnaučil postarat se o sebe. Naopak - přinutil je žít v pokrytectví, vštěpil jim rovnostářství a tajně holdoval šmelině a zlodějně.
    Tam někde jsme v listopadu začali. V mnohém pěkně od nuly. Místo totálně neschopné komunistické garnitury, která doslovně prováděla rozkazy vymýšlené v Moskvě, postupujeme velkými skoky k samostatné vnitřní i zahraniční politice. Od té doby jsme už skoro dospěli. Také v materiální oblasti došlo k obrovské změně.  Kdysi jsme byli jednou z mála komunistických zemí, která úplně zrušila drobné podnikání. Dnes už máme velkou část restitucí za sebou a soukromé podnikání se dynamicky rozvíjí.
     Přesto máme k ideálu daleko. Pokleslá morálka je nadále podhoubím rozsáhlé korupce, některé bývalé státní podniky vytvářejí silné nátlakové skupiny a řady jednotlivců zvyklých v minulosti dělat kariéru, se bezostyšně derou s novou vervou do veřejných funkcí. Proto ješte mnoho věcí nefunguje tak, jak bychom si přáli, a jak je často na západě od nás dobrým zvykem. Ani to ještě není možné. Politická odpovědnost a slušné chování přesto stále sílí.
     Po tolika letech, kdy to šlo s námi hodně rychle z kopce, se to postupně zlepšuje v mnoha směrech. Po každých volbách jsme i v politice o pár kroků dále. Ostatně dnešní vláda je toho důkazem. Je také nejméně o třidu lepší, než ta předcházející. Některé hlubší a složitější problémy přesto zmizí teprve s odochodem dnešní generace, těžce poznamenané komunismem. Nejdůležitější ale je, že jdeme nezadržitelně a vytvale správným směrem.
(lid) 12.1.2003