26.12.2002    Těžké odchody stranických vůdců.

 Volba prezidenta se blíží mílovými kroky a na pražský stolec by rádo usedlo hned několik sebejistých kandidátů. V první řadě nedočkavců stojí dva čerství expředsedové dvou nejvlivnějších politických stran, Václav Klaus a Miloš Zeman. Oba by rádi v prezidentské kanceláři seděli, ale mají jistý problém - volná je jen jedna. Dnes už to pro ně není tak snadné, jako to bylo při dělení funkcí v čase kralování „opoziční smlouvy“. Situace se zdá stále nepřehledná.
   
V obou stranách vychází jasně najevo, že nemalá část straníků a hlavně nového vedení, by se expředsedů ráda definitivně zbavila a myslí si, že „uklizení“ bývalého šéfa na pozici prezidenta, není dobré řešení. Přece jen, je to silná ústavní funkce, která oplývá značnou pravomocí. Nová stranická vedení si moc dobře dokáží představit, jak by se moc bývalého předsedy utužila a kolik svých věrných stranických stoupenců, by odměnil zajímavými úřady. Ostatně sliby těchto úřadů potenciálním volitelům (poslancům a senátorům), jsou jejich nejsilnější zbraní. Stačí si uvědomit, koho si dnes  prezident vybírá  – ústavní soudce (cesta ke změně volebního zákona), bankovní radu, armádní velení, vedení rozvědky, NKÚ, NBÚ a mnohé další. Ze včerejších horlivých navrhovatelů okleštění pravomocí prezidenta, budou jistě přes noc jejich nejhorlivější zastánci.
    Výsledek volby bude záviset také na tom, jak výrazná většina straníků bude odhodlána žít  bez bývalého šéfa. Část z nich už dala naopak jasně najevo, že chtějí pokračovat dále pod jejich ochranným stínem. Také bude záležet na postupu hlavních aktérů Miloše Zemana a Václava Klause. Jaké zvolí prostředky k udržení své moci a vlivu. Zeman žádá, aby se k němu jeho věrní veřejně připlazili po kolenou a uprosili ho k nástupu na Hrad. Je to lstivá taktika. Klaus jde na věc přímočaře a silou si klestí cestu vpřed jako s buldozerem. 
    Nevíme sice kdo bude vítěz v tomto závodě, ale jedno víme jistě. Nejméně jeden z nich neuspěje. Po prohrané bitvě se můžeme dočkat různého vývoje. Například podle rakouského vzoru pana Haidera. Ten raději celou stranu rozhádal a téměř rozvrátil, než by dovolil novému vedení získat ve straně trvalé vedení.
   Za pár týdnů uvidíme, jestli už nastal čas skutečného politického odchodu otců zakladatelů nebo budou nadále chtít čeřit hladinu na místní politické scéně? Jistí úspěchem si oba kandidáti nejsou. Jinak by nemluvili uź předem o tom, jak jsou ochotní případně přijmou i nějaké ty evropské funkce. Přejme si jen,  aby potom nenásledovali nechvalně známý příklad primadiplomata Jana Kavana. (lid)