5.10.2002  Lidská pochybení a lidské osudy.
  Náměstek policejního prezidenta zavinil dopravní nehodu pod vlivem alkoholu. Přiznal svou chybu a odstoupil ze své funkce. Zachoval se naprosto správně.
   Před čtyřmi lety jeden známý český poslanec způsobil stejný přestupek, ale neodstoupil. Dotáhl to, světe div se, až do čela v OSN. Nevadilo mu, že si kdekdo mohl přečíst knihu jeho hlášení důstojníkům StB, nevadilo mu, že je vláčen tiskem za skandální podpis pronájmu Českého domu v Moskvě, ani to, že uspokojivě veřejnosti nevysvětlil, kde se vzaly v jeho trezoru statisíce v hotovosti.
   Stejné prohřešky a různá vyústění ukazují, že jistá forma pohrdání veřejností je stále možným „řešením“ problémů politiků v naší posttotalitní společnosti. Veřejní činitelé si (častěji než je zdrávo) mohou dovolit pohrdat názorem občanů a jejich dobrými mravy, stejně jako se vyvléknout z osobní odpovědnosti za své jednání.
   Existují ale ještě daleko drsnější příklady arogance mocných. Například bývalí nejvyšší komunističtí pohlaváři, kolaborující desetiletí s okupační mocí. Jaký asi mají žaludek pánové Jakeš, Štrougal, Biľak, Hoffman, Indra a další, kteří dodnes hrají divadlo o tom, jak se ničeho špatného nedopustili. Nebo bývalý dozorce Grebeníček, který pohrdá dokonce i soudem.
   Doufejme, že s nástupem nové neustrašené mladší generace, budou takové příklady beztrestné arogance, stále méně veřejně přijatelné a ti, kteří se o nasazení hroší kůže pokusí, s tímto trikem neuspějí. (lid)