18.1.2003    Členství v nadnárodním společenství posiluje a zavazuje.
Před třemi lety vstoupila Česká republika do NATO. Od té doby je už po třetí postavena před otázku, zda a proč se účastnit vojenského tažení. Srovnáme-li četnost tohoto rozhodování se situací v naší novodobé historii, potom můžeme říci, že jde o nebývalou změnu.
    Ani jsme si nedovedli představit, jak vstupem do nějaké aliance stoupají požadavky na řešení problémů celého společenství a zvládání jeho vnitřních i vnějších konfliktů. Tato zkušenost je pro nás velmi důležité a cenné ještě před vstupem do Evropské Unie. S jejími zvyklostmi mají zkušenosti jen někteří zasvěcení, kteří s ní už poměrně dlouho vyjednávají.
    Po vstupu se ale okruh lidí, kteří s Unií přijdou do styku, rozšíří doslova na všechny. Přijdou na řadu otázky, na které jsme za železnou oponou nebyli nikdy zvyklí. Stěhování za prací, ochrana společné hranice a složitá problematika imigrace. Přijde ale také větší konkurence a podíl na rozhodování Unie. Bude to stejně velká změna, jaká přišla se vstupem do NATO ve vojenské oblasti.
    Po nějaké době získáme vlastní představu, jaké je to být členem nadnárodního společenství. Bude to pro nás stejně těžké, jako v případě rozhodování člena vojenské aliance. (lid)