17.11.2002    Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.
Před třinácti lety jsme byli všichni na oné pomyslné startovací čáře, i když jsme na tom nebyli všichni stejně. Dnes už jsme pochopili, že většina z těch, kteří se celá léta stranili vstupu do komunistické strany, měla v listopadu 1989 skutečně holé ruce. Naopak ti, kteří režim bezostyšně využívali a pomáhali ho udržovat do poslední chvíle při životě, na tom po materiální stránce byli po startu mnohem lépe. Měli lepší postavení, kontakty a více peněz. Nejmocnější z nich bydleli a bydlí dodnes v bezprávně zabavených vilách po emigrantech. Někteří - a to je horší, hned poté co zahodili rudé knížky, drali se zpátky do veřejných funkcí. Tam náš život otravují dodnes, protože jejich snažení nesloužilo nikdy obci nebo státu. Naštěstí je jich tam čím dál méně, ale i ten zbytek nám plně stačí.
    Nejde jen o bývalé vysoké politické funkcionáře (nikdy neodsouzené) nebo pracovníky StB, ale také o bývalé novináře, poklonkující umělce, sportovce a jiné veřejné slouhy kdysi všemocné strany. Ti sice nejsou u výkonu moci, ale ovlivňují (mnohdy spíš otravují) stále veřejné mínění, v tom lepším případě jen různými výmysly a žvásty.
     V takovéto stavu postkomunistické společnosti se vnucuje otázka, co vlastně získali lidé, kteří se i za minulého režimu chovali normálně a lidsky anebo dokonce proti němu aktivně vystoupili?  Co získali poctiví učitelé, pracovníci, vědci ?
Získali více svobody. Pracují s nadšením, pracují lépe. Mají nesrovnatelně lepší  možnost využít svých schopností, než tomu bylo dříve, kdy k postupu a kariéře byl nezbytně nutný vstup do komunistické strany. Ti,  kteří si dříve uspíšili svou kariéru členstvím ve straně, mají dodnes v hlavě zmatek způsobený zažraným pozůstatkem černobílého marxistického pohledu na svět. A protože se od té doby nic lepšího nenaučili (a dodnes ani nepochopili), je jim ve svobodné společnosti, bývalé zvýhodnění stále méně platné. Po startu v pomyslném závodě ztrácejí „sílu“, postupně odpadají, až nakonec zmizí beze stopy v minulosti. Ti o poznání  poctivější mají přece jen lepší šanci.
    Proto si myslím, že skutečně platí to léty prověřené poznání, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě.  (lid)