T. G. MASARYK      ČESKÁ OTÁZKA, NAŠE NYNĚJŠÍ KRIZE, JAN HUS

OBSAH

ČESKÁ OTÁZKA

SNAHY A TUZBY NÁRODNIHO OBROZENI

PŘEDMLUVA k vydání prvnímu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

PŘEDMLUVA k vydání druhému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

 

KAPITOLA PRVNÍ

Našeho obrození doba prvá. Doba Dobrovského (asi do r. 1811 )

1. Naše takzvané obrození na sklonku 18. věku v souvislosti s osvobodným hnutím evropským. Úkoly obrození: navázat na minulost a uvědomit si přítomnost a úkoly pro budoucnost. Samostatnost kulturní a náš poměr ke kultuře německé. Potřeba filozofického vodítka: německá filozofie humanitní. Kollár německou filozofií humanitní navazuje na minulost reformační. K tomu bylo potřeba filozofie dějin. Kollár a Herderova filozofie dějin. Obdobný vývoj jazyka: od učenecké němčiny pomocí starého jazyka a slovanských jazyků k jazyku svému. Národ "filologický". Krásná literatura a její souvislost s literaturou vědeckou. Obrodní vývoj počínající literárně a filozoficky dospívá přirozeně ku programu politickému a sociálnímu . . . . . . . . . . . . . . 13

2. V době probuzení v Čechách stála v popředí otázka náboženské a filozofické svobody. Josefinismus. Svoboda náboženská a svoboda národní a jazyková. Dobrovský jako osvícenec předchůdce Kollárův. Kněží buditelé. Kollár, Šafařík, Palacký protestanty. Význam toho: navázání na ideály bratrské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

3. Význam Kollárovy humanity a osvícenství v době probuzení. Právo národa a jazyka českého zabezpečeno humanitou a osvětou. Šafařík a Palacký se dovolávají humanity. Osvětný charakter našeho znovuzrození . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

4. Kollár a takzvané slovanské znovuzrození. Obsah znovuzrození. Slované se vyvíjeli stejným směrem jako národové ostatní. Vzájemnost národů evropských. Kollár chtěl evropskou vzájemnost zesílit tužší vzájemností slovanskou . . . . . . . . . . . . 19

5. Světovost slovanského znovuzrození dosvědčuje současnost československého učení vzájemnosti, polského mesiánství a ruského slovjanofilství. Srovnání učení Kollárova, Mickiewiczova, Kirejevského. Všichni tři řeší problém všelidský . . 21

6. Idea národnostní se upevňuje na sklonku 18. století. Humanita a národnost. Herder, hlasatel národnostního principu. Kollár a Herder . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

7. Národní vědomí u Slovanů bylo hned zpočátku slovanské, u,nás tedy slovanské a české zároveň. Slavismus ve svých hlavních formách: austroslavismus - rusoslavismus, panslavismus rusofilský, panrusismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

8. Herderovo rusofilství. Filangieri . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 9. Slovanské vědomí hned zpočátku nové doby je podstatnou součástí národního vědomí českého. Historikové a gramatikové slovanské vědomí sílí a odůvodňují: slavistika vzniká. Slovanství prvých básníků. Puchmajer a jeho sbírka. Puchmajer pro austroslavismus, ale rozhodně rusofilský. Rusofilství hned zpočátku význačná podstata slovanského citu a vědomí. Prvý básník český napsal prvou česko-ruskou mluvnici ........................................................ 28

10. Dobrovský, zakladatel slavistiky, prvý hlasatel slovanské ideje. Humanita a slovanství. Slované světlem člověčenstva: Dobrovský a Herder. Dobrovský a Kollár. Dobrovský je rozhodný rusofil. Jeho austroslavismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

11. Dobrovského takzvané pochybnosti o živoucnosti českého národa. Pochyboval i Jungmann, Šafařík, Kollár. Dobrovský jako člověk pozitivní: jeho čestnost a kritickost vůči Němcům. Miluje svůj národ, nezávidí Němcům a necítí k nim žádného záští. Pochybování Dobrovského a Kollárovo je poznáním vlastní malosti: odtud touha po vzájemnosti, především slovanské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

KAPITOLA DRUHA

Našeho obrození doba druhá. Doba Kollárova a Jungmannova (1810-1848)

12. Druhé údobí znovuzrození: snahy a směry vědecké a filozofické (1811-1848). Jungmannův voltairismus a wielandismus. Převládá směr archeologický. Čelakovský modernější,lidový ............................................. 38

13. Šafařík jako slavista. Vědecký důvod, proč studium bytu českého předcházela slavistika. Logický poměr poznávání všeobecného a speciálního . . . . . . . . . . . . . . 40

14. "Slovan a vlastenec". V čem tkví abstraktnost slovanství: vlivy slovanské a německé. Fantastičnost, nereálnost. Neznalost života a bytu skutečně slovanského. Spory o Rukopisy královédvorský a zelenohorský. Zneužití slovanské analogie v české historii samým Palackým . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

15. Otázkajednotnéhospisovnéhojazyka ................................. 43

16. Polonofilství. Povstání polská v letech 1830 a 1863. Rusofilství. "Strana Hankova". Antonín Marek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44

l7.Světlo a stíny .................................................... 46

18. Kollár syn této doby a hlavní představitel. Vlivy cizí: Herder a jeho působení na naše a jinoslovanské myslitele. Vlivy domácí: Kollár a Šafařík. Kollár a vlivy slovanskýchspisovatelů .............................................. 47

19. Slovenské vlivy. Význam Slováků pro naše obrození a pro náš národ vůbec. Slováci jazykově zachovalejší. Kollárova charakteristika Slovanů platí vlastně o Slovácích. Slováci a jejich bližší styky s ostatními Slovany. Kollárovo světoobčanství humanitní a dráteníček. Kollár a vlivy madarského útisku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

20. Profesor Soběstianskij proti sentimentálně poetickému líčení charakteru staroslovanského; staří Slované nebyli krotcí a pasivní, nýbrž bojovní, podnikaví a ukrutní. Idealizování Slovanů z příčin hlavně politických (národnostních). Nesprávný názor o starých Slovanech počíná se Herderem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

21. Devatero metodologických pravidel, jimiž se autor spravuje při posuzování a studiu národů a obzvláště také slovanských . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 22. Jsou-li Slované nebojovní a co nebojovnost ta přesněji znamená. Úsudek Leroy

Beaulieův o nebojovnosti Rusů. Nebojovnost Slovanů při udatnosti, hfubosti, surovosti a ukrutnosti. Žižka a bratří. Slovanská měkkost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . SS 23. ~ech a Němec. Poučná historie o zabití koček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 24. Soběstianskij nepřesně vykládá starší prameny a učení Herderovo . . . . . . . . . . . 59 25. Pokud a čím vlastně Kollár nekriticky idealizoval Slovany. Kollár nemá svého ná

zoru o nebojovnosti Slovanů pouze od Herdera. Jak Kollár sám rozumí slovanské měkkosti ..............................,......................... 62

 

KAPITOLA TŘETÍ

Našeho obrození doba třetí. Doba Palackého a Havlíčkova (1848-1880)

26. Vývoj pokollárovský (1848-1880) jako třetí údobí vývoje obrodného, Vliv Kollárův: Kollárjako národníbuditel...................................... 65

27. Rok 1848 jako pokračování francouzské revoluce a jeho charakter politický a národnostní. Naše účast v revoluci a její ráz kollárovský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

28. Rok 1848 pokračuje ideami francouzské revoluce: Svoboda, rovnost, bratrství národů. Národ mravní a právní osoba. Rovnoprávnost národů vyplývá z přirozeného práva, tedy z požadavků humanitních. Filozofický dosah teorie přirozeného práva národního ....................................................... 69

29. Rok 1848 a naše reformace: význam Dějin Palackého. Kollárovská humanita a Palackého ideál českého bratrství,...................................... 71

30. Kulturní a národní program Palackým se stává českým programem politickým. Při

rozený vývoj našeho národního programu od všeobecně humanitního a slovanského k českému. Palacký vůdcem a Otcem národa . . . . . . . . . , . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

31. Podrobnější výklad politických názorů Palackého a jeho shoda s Kollárem. Palackého

idea humanity: humanita jako božnost. Historický podklad humanity: Palackého náboženský ideál. Palacký opravuje Kollárův náboženský racionalismus. Palackého pojem státu. Vliv Kantovy a pokantovské filozofie. Idea federace rakouských národů. Palackého federace a Kollárova vzájemnost. Federace národů a federace zemí historicky daných: Idea státu rakouského . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

32. Právo přirozené a historické. Poměr náš k Němcům hlavní problém aktuální politiky. Rakouská federace proti pangermanismu a panrusismu. Federace česká ve federaci rakouské ................................................... 74

33. Idea státního práva českého a idea Kollárova. Rozdíly. Palacký podřizuje národnost účelu politickému a humanitě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

34. Česká šlechta a její účast v národním a politickém probuzení . . . . . . . . . . . . . . . 76

35. Bachovská reakce. Palacký o reakci v reakci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

36. Havlíček a jeho poslání. Havlíčkova taktika; jeho opravdovost v uměřenosti. Co do věci Havlíček především cítí česky, je Čech. Podstatu češství zakládá na svobodomyslnosti. Havlíček v stálém boji proti duchovní reakci; reforma církevní jeho životní ideál. Havlíčkův český, lidový, realistický sloh. Havlíček jako žurnalista a literát: celkovost a propracovanost jeho povšechného názoru politického a filozofického. Havlíček se vystříhá vad historismu, je člověk věcí a přítomnosti, člověk moderní, pokrokový. Havlíček jako kritik: revolucionoval literaturu . . . . . . . . . . . . 77

37. Havlíček s Palackým zajedno v požadování rakouské federace. Havlíček pro federaci národů. Havlíček pro přirozené právo na základě Rousseauovy teorie smluvní . . . 

38. Demokratismus roku 1848. Havlíček, Palacký (Rieger): "Všeliké moci ve státě vycházejí z lidu" .................................................... 81

39. Pojem demokracie u Palackého a u Havlíčka. Palacký a Havlíček o sociální otázce. Palacký proti všeobecnému právu hlasovacímu, Havlíček pro, ačkoli se drží liberalistického názoru o státu. Humanita a všeobecné právo hlasovací. Humanita extenzivně a intenzivně. "Člověk" ani humanitě nestačí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

40. Havlíček je lidovější Palackého. Objasnění pojmu a vývoje lidovosti z ideálu humanítního. Od 18. století se rozšiřuje pojem národa: rozumí se slovem tím veliká masa lidu posud od společné duchovní práce vyděděná. Národ, lid jako přirozený kulturní orgán člověčenstva. Studium lidového umění a vědění, rozšíření lidových práv. ("Národní", "lidový", "prostonárodní".) Kollár, Havlíček, Palacký . . . . . . 83

41. Palacký a Havlíček. Shody a různosti národního programu . . . . . . . . . . . . . . . . 85

42. Směry a pozdější strany, staročeská a mladočeská. Podstata strany staročeské. Palacký správně určil její rozdíl od strany mladočeské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

43. Charakteristika směru a strany mladočeské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

44. Náš liberalismus. Jungmannův krejčí věřící v čerta. Učení jezuitská . . . . . . . . . 88

45. Náš konzervatismus. Počátkové opravdovějšího katolického písemnictví . . . . . 89

46. Konstituční a parlamentní éra zahájená říjnovým diplomem: vznik Ideje státu Rakouského. Státoprávní přeměny v Rakousku a naše pasivní opozice a zahájení politiky aktivní. Poznání, že politika nás nespasí. Palacký o dosahu světové organizace pro naši politickou samostatnost. Problém státu malého. Spasí nás jen neúmorná práce osvětová. Dovršení obrození politickou svésprávou a samostatností . . . . . 90

47. Prvé politické vystoupení slovanské: Slovanský sjezd v Praze roku 1848. Austroslavismus a jeho služby mouřenínské. Palackého Idea státu rakouského také austroslavistická. Austroslavismus se staví Palackým a Havlíčkem proti Rusku z důvodů svobodomyslnosti. Povstání polské roku 1863. Slavnost velehradská: idea cyrilometodějská. Pout do Moskvy roku 1867 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

48. Palackého Idea státu Rakouského po jeho cestě na Rus. Jeho Doslov z roku 1872. Proti panovačnosti Němců a Maďarů se Palacký dovolává kollárovského všeslovanství a nadto přímého spojenectví rusko-českého. Obrozovací politika se končí obrozovací ideou slovanskou, totiž rusofilskou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

49. Jakožto prostředek vedoucí k těmto cílům politickým a kulturním Palacký doporučuje nenásilí a práci osvětnou. Závět Palackého. Politika znovuzrození se končí také ideou humanity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

50. Slovanská idea v literatuře a v umění. Smysl Havlíčkova hesla: Čech, ne Slovan! Havlíčkův vlastní výklad: vzájemnost slovanská pium desiderium. Posavadní skutečná nevzájemnost. Mylná teorie o našem prostředkování mezi Západem a Východem. Havlíček slovanský spisovatel tohoto údobí. Čechova Slavie a Zeyerova Poezie ............................................................. 96

51. Nový směr básnický a literární uveden byronismem. Máchův význam. Mácha a Kollár. Hálek pokračuje na dráze Máchově. Příčiny toho opoždění: nemáme ještě literatury. Hálek a Neruda pro českého člověka. Sociální směr literatury: Hálek, Neruda, Němcová, Světlá, Pfleger-Moravský, Rudolf Meyer. Neruda jako básník slovanský, český, lidový a přímo sociální. Směr kosmopolitícký: eklekticismus a jednostranné vlivy cizí - realismus lidový (Havlíček, Neruda) . . . . . . . . . . . . 98

52. Slovanská idea ve výtvarném umění. Českého výtvarného umění je poskrovnu; jeho závislost na cizím vyškolení a na cizí podpoře. Historický a vlastenecký obraz není vždy český a skutečně národní. Česká, slovanská hudba. Smetana. Spory o hudbu slovanskou a všeslovanskou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

53. Slovanská idea ve filozofii a ve vědě. Filozofický ráz doby, přirozený vliv německé filozofie. Palacký, Havlíček. Problém české a slovanské filozofie: Augustin Smetana. I česká filozofie se nesla k humanitě a k národnosti; Smetana jí důsledně přikazuje problém sociální ....................................,...... 102

54. Česká věda a školství. V tomto údobí jsme se domohli škol středních a techniky; význam toho. Věda u nás se pěstuje více populárně a prakticky než přesně a teoreticky. Moment v tom lidový> ale zároveň nedostatek přesnosti. Školství národa Komenského - jaké by mělo být: škola konkrétní cíl humanitních tužeb osvícenských. Ne toliko mnohost, ale jakost škol - školská politiko česká kráčej v čele snah o reformu školství .......................................,........... 104

55. Humanita jako cíl vyžaduje humanitních prostředků. Otázka po národní taktice: ne násilím, ale osvětou, vzděláním, věděním. Palackého určení našeho humanizujícího postupu .........,....,......................................... 105

56. Otázka po jednotlivých předmětech a směrech osvětné práce národní. Převládání historismu a jeho jednostrannost: přítomnost a budoucnost musí být hlavním předmětem našich starostí, ne minulost. Na této studii se objasňuje smysl tohoto požadavku ......................................................... 108

57. Plány Purkyňovy, doplňující historismus Palackého. Jungmannovo a Palackého úsilí o encyklopedii. Komenský tu předchůdcem svou Pansofií. Palacký poznal roku 1852 národní důležitost moderní vědy přírodní; jeho plány o její popularizování. Lidovost a spolu světovost tohoto úsilí. Komenský chtěl zpopularizovat metafyziku osmiletým dětem. Palackého usilování o vzdělání reální a Havlíčkovo: pryč s idealismem, raději skutečnost. Novější realismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

58. Žurnalistika jako literární nástroj obrození. Význam žurnalistiky v nové době a zvláště české. Palacký, Havlíček žurnalisty. Havlíček žurnalista světového významu. Odkud pochází mocný vliv české žurnalistiky na veřejné mínění: nemění bohatého písemnictví. Úpadek naší žurnalistiky jako básnictví cizími vzory. Žurnalistika přirozený orgán lídového hnutí. Josef Barák dělníkům a studentům. Vliv žurnalistiky na naši akademickou inteligenci. Národní listy . . . . . . . . . . . . . 112

KAPITOLA   ČTVRTA

Našeho směru obrození doba čtvrtá. Časové směry a tužby

59. Poslední (čtvrté) údobí od počátku let osmdesátých. Charakterizuje se zahájením aktivní politiky a ustavením vysokých škol českých. Univerzita dovršením osvícenského a humanitního ideálu. Význam univerzity pro národ v minulosti a nyní. Úkol českých škol vysokých ............................................ 114

60. Spor o Rukopisy královédvorský a zelenohorský: jeho vědecký a národní význam.

Odstranění podvržených Rukopisů mravní a vědecký úkol nové univerzity. Revize starovlasteneckých názorů o minulosti. Pokračování ve vědecké činnosti Dobrovského. Proč žurnalistika hájila Rukopisy? Žurnalistika a nová škola vědecká. Spor se rozšiřuje a nastává kritická revize vší národní organizace duchovní, konečně i politické. Dva tábory: starovlastenecký a kriticko-vědecký . . . . . . . . . . . . . . 114

61. Podstata realismu. Realismus protest proti upřílišenému historismu. Literární revoluce: revize obrodního programu. Kritika a sebeobžaloba. Prohloubení a doplnění literárního, vědeckého a filozofického vzdělání. Realismus pro přírodní a hlavně sociální vědy. Znárodnění vědy a filozofie; socializace vědeckého a filozofického vzdělání . . . . . 116

62. Hlavní politické zásady realismu. Humanita jako požadavek sociálních reforem. Sociální otázka otázkou povýtce českou. V politice vnější program Palackého: ve shodě s Němci usilovat o státoprávní samostatnost českých zemí. Dohodnutí s Němci samosprávou co největší. Politická taktika: důsledné využitkování všech moderních pokroků. Havlíčkovo slovo o postavení mezi stranou radikální a konzervativní. Proti politické pasivitě a násilí: odpírat zlu důsledně všude a pořád, Takzvaní lidé hodní a dobří. Pro násilnou taktiku není důvodů. Konstitucionalismus zabezpečuje relativní svobodu - potřeba práce, práce takzvané drobné. Politika vnitřní důležitější než vnější: samočinnost a víra v policii. Osudný omyl i Palackého a Havlíčka, že všecek náš život se určuje odporem proti náporu německému a vlády. Nejsme tak malí - život náš má pozitivní obsah vyvíjí se pozitivně, podle toho budiž i politika naprosto aktivní. Poměr realismu ke stranám: co znamená metoda v politice. Realismus uvědomělým pokračováním Havlíčka a Dobrovského . . . . . . . . 117

63. Jiné směry literárního dorostu. Počátkové literatury kritické a její význam pro literární revoluci ................................................... 120

64. Vystoupení Macharovo a jeho význam. Vrchlický jako eklektik. Směry starší a nové.

České básnictví lidové. (Svatopluk Čech, M. A. Šimáček). Vlivy cizí . . . . . . . . , 120

65. Výtvarné umění a hudba. Potřeba filozofie umění a hudby české. Pokrokové směry v hudbě ........................................................ 121

66. Umění a krásná literatura posud hlavním učitelem národním. Náš vývoj vědecký. Jazykozpyt a historie. Studium jazyka žijícího. Historismus v historii. Doplnění a opravení Palackého. Pokračování Palackého jako historie protireformace. Důležitost toho úkolu. Potřeba dějin kulturních: dějiny literatury, umění a věd. Naše pokroky v přírodních vědách a v matematice. Česká filozofie . . . . . . . . . . . . . . . 122

67. Potřeba organizovat vědeckou práci. O úkolech České akademie: Překlady, popularizace věd, vydávání cenných starých památek a podobně . . . . . . . . . . . . . . . . 123 68. Samostatnost kulturní: Eklekticismus. Co znamená dívat se na náš kulturní život

pozitivně? Historie česká se nevyčerpává antagonismem proti Němcům . . . . . 124 69. Úkoly národní praxe. Národní technika, průmysl a obchod. (Herrmann o českém kupectví.) Národní hygienika a tak podobně. Vzorná správa našich obcí: opět v politice vnitřní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124

70. Úkol politiky a pojem národnosti se musí rozšířit a prohloubit. Slovanská idea. Slovanská idea v krásné literatuře: Čech a Zeyer. Žurnalistika a literáti pro a proti. Lier proti slovjanofilství. Dobrý vliv rukopisných sporů. Politický program slovanský: austroslavismus. Dr. Rieger proti Lamanskému. Dr. Mattuš se vrací k národní federaci rakouské ve jménu politické rovnováhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125

71. Úpadek starších směrů, staročeského a mladočeského. Neblahý vliv pasivní politiky a jí následující přeceňování politiky aktivní. Politika nás nespasí. Politice naší se nedostává náležitě teoretického podkladu. Nedostatek vzdělání a zejména vzdělání sociálního a politického. Naše dědičná nepevnost intelektuální. Nepevnost programu je zaviněna i tím, že Palacký se vzdal svého programu a Sladkovský svého ........................................................ 127

72. Nedostatek politického vzdělání na mladočeské straně. Odsud spojení s realisty a vznik hnutí takzvaného pokrokového. Budoucnost mladočeské strany v reformě a v pokračování na dráze Havlíčkově, to jest přijetí realismu . . . . . . . . . . . . . . 128

73. Otázka studentská. Kulturní a politický význam studentstva v dobách před rokem 1848 a příčiny toho. V době nové je tento význam jiný, student není již hlavním šiřitelem pokrokových idejí. Studentstvo všude přechází od politických otázek k otázkám sociálním. Hnutí takzvané pokrokové. Krize v studentstvu. Nedostatek vzdělávacích prostředků a neblahý vliv toho. Mravní život našeho studentstva. Student v malém národě: sebevzdělání a sebevýchova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130

74. Úpadek strany šlechtické. Nenárodnost a nelidovost české šlechty. Nyní je pod vedením klerikalismu. Proto se staví proti základním požadavkům českého programu kulturního. Odtud slabost jejího politického programu, třebaže státoprávního. Feudální výlučnost rakouské a zejména české šlechty. Palacký o národním úkole šlechty. Její úkol sociální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

75. Úpadek všech posavadních stran a směrů upřílišeným historismem. Co znamená Palackého výrok, že je "životní otázkou národa našeho" účast v moderní, myšlenkové a technologické práci. Abstraktnost a neplodnost běžného programu politického a národnostního. Politický program musí být založen na programu kulturním. Politická samostatnost je také jen prostředkem, ne posledním cílem. Malý národ dovede být i politicky samostatný pouze prováděním svého kulturního a mravního programu. Úpadek politických stran se jeví v zapomínání obrodních ideálů. Kollár, Palacký, Havlíček neznámí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134

76. Organizace směru a strany klerikální. Cíl hnutí katolického: vyvrátit filozofické základy Palackého historie. Realismus je v tom nejostřejší odpůrce klerikalismu. Uskutečnění reformích ideálů v dané formě církevní. Historie se neopakuje. Náboženství a lidovost. Nedostatky nynějšího liberalismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135

77. Idea takzvaná cyrilometodějská jakožto otázka náboženská. Nestačí národní program osvobozovací - obrodíme se uskutečněním ideje cyrilometodějské? Hlásá se ideou cyrilometodějskou katolicismus, nebo pravoslaví? Otázka bohoslužebného programu. Naše reformace není pokračováním moravské církve metodějské. Hus o svém poměru k církvi římské. Proč starší teologové husitští a bratrští hledali svou matku v církvi pravoslavné a ve kterém smyslu. Historie ideje cyrilometodějské: v době starší až po Dobrovského; Dobrovský a následníci; Kollár; Palacký; novější historikové čeští a ruští; Havlíček. Idea cyrilometodějská a strana svobodomyslná: Sladkovský. Idea cyrilometodějská katolická. Co znamená liberalistická propaganda této ideje: fiasko vlastenčícího liberalismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136

KAPITOLA PÁTÁ

Našeho obrození smysl národní a historický. Humanita

78. Humanitní ideál ideálem národním, historickým, českým: české bratrství. Humanita

není romantismus a sentimentálnost, nýbrž úsilná práce. Praktický dosah humanitního ideálu . ................................................... 148

79. Jsme národ Žižkův a Prokopův, či Husův a Komenského? Naše osudná nestálost a kolísavost mezi krajností táboritskou a bratrskou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149

80. Modlitba Rokycanova. Nesprávné pravidlo o zlaté prostřednosti. Syntéze obou typů

v typ vyšší, jednotný: Chelčický lepší vzor člověka českého . . . . . . . . . . . . . . 149

81. Naše charakterová neucelenost netkví pouze v nestálosti a v nedůslednosti vůle, ale i rozumu. Nedostatek husitství. Hřích proti duchu svatému: utrakvismus . . . . . 150

82. Naše pasivita: náš kult mučednictví. Naše záliba ve falešném mučednictví. Lžiradikalismus a žebrota politická . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

83. Lze se malému národu obejít bez politické intriky? Machiavelismus a práce. Pravidlo Ježíšovo .................................................... 151

84. Mravní úkol našeho obrození: účinná humanita. Kolísání Kollárovo mezi humanitou a násilím. Palackého ideál bratrský. Havlíček jako národní vychovatel obrodní: jeho poučení o poctivosti, stálosti, vytrvalosti a o pravé neohroženosti . . . . . . 152

85. Příčina našeho národního úpadku: zpronevěřili jsme se ideálům reformačním. Namístě bratrství zotročení lidu zákonem roku 1487. Další úpadek, až na Bílé hoře padla dvoustoletá nestálost a kolísavost. Všehrd o příčině našeho úpadku . . . . 153

86. Obrození se může stát jen odčiněním příčiny, pro niž jsme upadli: odčinit rok 1487. Co to znamená .................................................. 154

87. Kollárova idea humanity a úkol z roku 1487. Idea humanity úkolem všelidským,

slovanským a českým. Humanita a bratrství. Idea humanity netoliko národnostní, ale především sociální. Otázka sociální a česká. Otázka sociální a rok 1487 . . 155

88. Otázka sociální není pouze otázkou dělnickou, nýbrž otázkou mravní . . . . . . . 155

89. Problém sociální je podstatou vší národní taktiky. Úkol tříd sociálně silnějších a hlavně také české inteligence. Pokrokové hnutí a dělnictvo. Rudolf Mayer a Josef Barák předchůdci pokrokářů. Úkol vůči dělnictvu není národní a politický, ale mravní......................................................... 156

90. Sociální demokracie. Chování strany staročeské a mladočeské v otázkách sociálních. Dělnická strana takzvaná národní. Smysl mezinárodní organizace české sociální demokracie. Její závislost na německých vzorech nejiná než naší starší literatury vůbec. Herder a Marx. Literatura a žurnalistika. Shoda s literaturou a žurnalistikou vlasteneckou. Shoda politické organizace: české dělnictvo je organizováno federativně a autonomisticky. Dělnictvo není protinárodní a beznárodní. Naše literatura dělnictvu a chudým nepřístupna. Sociální demokracie se liší od národního programu svým filozofickým základem. Nedostatečnost takzvaného historického materialismu a materialistického názoru na svět vůbec. Rozdíl mezi spravedlivými požadavky tříd potlačených a jejich filozofií. Klerikalismus a šlechta vůči dělnictvu. Otázka česká a otázka sociální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .156

DOSLOV .......................................................... 160

EDIČNÍ POZNÁMKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164

 

NAŠE NYNĚJŠÍ KRIZE

 

PÁD STRANY STAROČESKE A POČATKOVE SMĚRŮ NOVÝCH

PŘEDMLUVA k prvnímu vydání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173

KAPITOLA PRVNÍ  naše nynější krizi

1. Krize nezáleží pouze v úpadku politické strany staročeské, ale v úpadku obrodní schopnosti strany staročeské. Co znamená úpadek prvé politické a kulturní strany po naší dvousetleté politické nečinnosti. Pád celého staročeského systému a tím i do značné míry i systému mladočeského ................................ 175

2. Úpadek je neschopností pokračovat v buditelské práci podle požadavků nové doby. (Historismus a historický empirismus) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179

3. Starší strany nesprávně pojímají úkoly obrodní podle úzkého hlediska politicko

nacionálního. Nepochopení kulturní plnosti našeho národního programu. Nedostatek politiky vnitřní: národnost má širší a hlubší obsah, než staré strany dovedou hlásat ........................................................ 180

4. Boj starších proti mladším. Boj padající strany staročeské proti mladším vedla a vede i strana mladočeská, zejména oficiální orgán strany . . . . . . . . . . . . . . . . 184

5. Úpadek strany mladočeské......................................... 186

6. Do které míry reprezentuje strana mladočeská a zejména Národní listy celý národ

a ideu českou? .................................................. 188

7. Mladší a mladí. Nové směry a tužby buditelské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189

8. Organizace těchto směrů .......................................... 191

9. Vady a nedostatky směrů nových. Pokračovat na dráze Dobrovského, Kollára, Šafaříka, Havlíčka, Palackého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 10. Požadavky přesnějšího a vyššího vzdělání politického. Socializace vší politiky. Politika vnitřní hlavním požadavkem ................................... 193

11. Úpadek politického vzdělání ve stranách starších. Mlhavost programu a rozčilenost taktiky ......................................................... 201

12. Chyby vídeňské vlády a její povinnosti v řešení české otázky. Opozice, jaká má

být, a vady našeho radikalismu. Program státoprávní a naše politika zahraniční. Socializace i zahraniční politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204

13. Opět a pořád politika vnitřní. Pryč s Kocourkovem! Citát z Nerudy. Krize není úpadek ........................................................... 208

KAPITOLA DRUHÁ Vývoj pokrokového hnutí

14. Počátky pokrokového hnutí byly studentsky reformní; napřed literární, později i politické. Rozlišujeme pokrokové hnutí celkové od pokrokové strany. Strany a směry studentské: spolky staročeské a klerikální; spolek Slávia se rozdělil na pokrokáře a na nezávislé.Pokrokové orgány ................................... 211

15. Pokrokové hnutí mezi mládeží (omladinou) dělnickou. Dějiny časopisu Omladina ........................................................212

16. Český student a český dělník se spojují v společné práci sociální. Příčiny a důvody toho spojení: cizí vzory a hospodářská rovnost. Česká otázka studentská pro nás částí otázky sociální. Starší předchůdcové sbližují studentstvo a dělnictvo: Josef Barák, Rudolf Mayer, Karel Sabina. Krize studentská: konstitucionalismus a vyšší vzdělání mas odvádí studenta od otázek politických k otázkám sociálním. Vliv školství českého a zejména české univerzity: český student není již pod tlakem německé univerzity. Proto také žurnalistika, zejména Národní listy ztrácejí vliv, jejž měly jakožto vůdce mládeže na univerzitě německé. Národní program studentský se socializuje. Odsud spojení českého studenta s omladinou dělnickou. Poměr této pokrokové omladiny k sociální demokracii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213

17. Poměr pokrokového hnutí a zejména pokrokové strany ke straně mladočeské. Pokroková strana jako radikální křídlo strany mladočeské. Shody a neshody . . . . 216

18. Poměr pokrokové strany k realismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217

19. Mravní význam reformního hnutí pokrokového: literární svépomoc . . . . . . . . 218

20. Potlačování pokrokového hnutí policií a vlasteneckou žurnalistikou. Vliv policejní

a žurnalistické sugesce. Čtyři stadia represe vlastenecké. Mladočešství proti staročešství......................................................... 219

21. Základní a počáteční směr pokrokového hnutí byl reformně literární. Teprve později

dostal se do radikálního směru mladočeského. Literární směr pokrokový podstatně moderní a eklektický. Nedostatek filozofického základu (vliv Nietzschův) . . . . . 221 22. Politický program pokrokářský. Požadavky sociální a politické. Poměr toho pro

gramu k programu mladočeskému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223

23. Byla Omladina spolek tajný? Všecek politický okultismus je zastaralý a nepokrokový. Demonstrace Omladiny nevhodnou politickou zbraní. Revoluce nemožná a proti pokroku: revoluce politickým šosáctvím. Vliv výjimečného stavu na pokrokáře. Úsilná činnost literární . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224

KAPITOLA TŘETÍ

První literární orgán pokrokového hnutí

24. Nové proudy, první literární orgán pokrokového hnutí, budí dojem nehotovosti . . 227

25. Nehotovost se jeví zejména v osnovných otázkách životních. Stať o manželství a volné

lásce. Vliv Bebelových názorů o ženě a o rodině. Nesprávnost Bebelových názorů. Nesprávná je jeho teorie o přirozenosti a o síle pudu pohlavního. Goethe je Bebelovi autoritou pro volnou lásku. Nedostatečnost filozofie socialistické . . . . . . . . . . . . . 229

26. Naší mládeži je především třeba čistého, nezkaženého žití, je jí třeba čistoty. Nedostatek filozofického základu. Materialismus je filozofií zastaralou, přímo zpátečnickou. Diletantismus a nedostatek vědecké propracovanosti. Eklekticismus a necelost jednotného názoru filozofického . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234

27. Realismus umělecký. Realismus ve smyslu pozitivismu nestačí. Co znamená pozitivistická formule: Konstatovat fakta. Určitost není totožná s neomylnictvím . . 236 28.Sloh Nových proudů.............................................. 237

29. Úmysl této kritiky Nových porudů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . , . . . . . . . 237

30. Postskriptum: Co Kollár klade mládeži na srdce nejvřeleji. Čistota jakožto základ

demokratismu mravního, a proto i politického a sociálního . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

 

KAPITOLA ČTVRTÁ Reformace, či revoluce?

31. Páně Hajnova kritika realismu v Rozhledech příležitostí k této diskusi . . . . . . 239

32. Princip humanitní je princip český; odsud úkol všech našich stran a směrů: zaujmout k němu určité stanovisko. Týž úkol má strana pokroková - vyslovit se totiž jasně a určitě o principu humanitním . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240

33. Humanita absolutní a relativní. Relativní humanita není humanita . . . . . . . . . . 241

34. Konflikt humanitního ideálu se skutečností. Konflikt ten existuje, existoval a bude

existovat, ale nejde z toho teorie o "skutečném svědomí". Pan Hajn hlásá de facto darwinistický boj o život. Jeho příklady o tabulkách v Fraze a o sněmovním "železe" ze dne 17. května 1893 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243

35. Reformace, ne revoluce! Zásady humanitní taktiky: 1. Je dovoleno se bránit. 2. Revoluce násilná kazí revoluci, totiž revoluci názorů a mravů, a jen tato revoluce zabezpečuje skutečný pokrok a politickou a sociální svobodu. Důkaz z revoluce francouzské. Co znamená humanita proti násilí. Socialisté právem proti násilné taktice: Plechanov, Engels. Problém Raskolnikův: otázka je, ne co dělal Napoleon, ale co mám a smím dělat já. 3. Násilná revoluce je šosáctví. Revoluce je taktika aristokratická, nedemokratická, nelidová. 4. Revoluce je dnes nesmyslná. 5. Havlíček, Bourget, Dostojevskij pro práci. Národ potřebuje nové oběti - oběti práce. 6. Český národ nemá důvodu k násilné revoluci . . . . , . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246

36. Která politická taktika je reálnější, taktika humanitní, či revoluční? Humanitní taktika je netoliko ideální, ale i praktická, nejpraktičtější. Poučení dějin. Pokrok lidské společnosti stal se ne proléváním krve, ale přes to prolévání a proti němu. Malý národ nemůže prospívat násilím. Naše humanitní taktika pro přítomné poměry. Kdy se smíme bránit železem? Hra o život a práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249

37. Toto mínění o revoluci potvrzují svým učením všichni naši buditelé, zejména Kollár, Palacký a Havlíček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251

38. Revoluce stará a nová: zrevolucionování lidského ducha . . . . . . . . . . . . . . . . . 255

39. Proč posud je nadšení pro násilí? Kollár volá po meči; vzor Poláků a našich táborů, hlavně Žižky. Nadšení z násilí, či z práce? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256

40. Mickiewicz o potřebě nadšení proti učení Kollárovu a našich buditelů. Nadšení a rozum ....................................................... 258

41. Rozum nevylučuje nadšení. Proč Kollár, Palacký a Havlíček kladou takový důraz na rozum a vzdělání? Slovanská "měkkost" potřebuje rozumového vzdělání. Bez tohoto vzdělání není možný ani charakter. Naše politické kolísání, fantastika a úryvkovitá taktika demonstrační. "Argumentum ulice." Potřeba politické disciplíny. Opozice vzdělaná a uvědomělá. Odkud pochází naše politická rozervanost? Naše čtyřsetletá rozervanost politická a sociální. Písně otroka jako symptom doby a naší politické povahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261

42. Anarchisinus. Podivné nepochopení rozdílu mezi úkladným zavražděním a mezi zkracováním života nemravností a nevědomostí. Cizí vlivy, zejména německé moderní filozofie. Diletantský eklekticismus v politice. Vzdělání pouze beletristické nestačí......................................................... 264

43. Pojem státu. Způsob politické polemiky pana Hajna. "Rakušanství" realistické a rakušanství pokrokářské ............................................ 266

44. Moderní pojímání státu a jeho významu. Lidové stanovisko politické, co znamená. Státoprávní program a jeho význam. Co jsou domy bez schodů? Kolektivismus a státní právo ................................................... 272

45. Omladina. Tajné spolkařství politickou zbraní minulosti. Politika ještě augurstvím. Tajnůstkářství naší politiky. Intrikáni. Augurství takzvaného veřejného mínění: není veřejné politické diskuse. "Tajné" demonstrace a "tajný" výjimečný stav . . . . . 274

46. Filozofický a teoretický podklad strany pokrokové. Její noetický materialismus a tedy liberalismus mladočeský v duchu Národních listů. Potřeba protiliberálního základu pro náš národní program. O úpadku strany staročeské a strany mladočeské nepokročilým liberalismem. Význam nynější krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 276

47. Program a směr pokrokářský. Lišíme pokrokovou stranu ("pokrokáře") od celkového pokrokového směru ("pokrokovců"). Vývoj pokrokového hnutí a jeho organická diferenciace v jednotlivé směry. Pokroková strana nepokračovala organicky. Důkaz z programu a z politiky pokrokářské. Program pokrokářský neorganickou syntezí různých programů starších a nových. Pokrokářství jako eklekticismus a diletantismus. Odsud jeho nečeskost. Politika pokrokářská de facto zpátečnictví. Historie pokrokářů: hnutí pokrokové, čelící staročeství a mladočeství, pokrokáři opuštěno přičleněním Národních listů k mladočeství. Národní listy a realismus. Národní listy orgánem nynějšího úpadku starších směrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 279

48. Poměr realismu a pokrokářství. Proč realismus nechce být stranou politickou. Potřeba organizace práce kulturní. Je realismus abstraktní a pokrokářství konkrétní? Shody a neshody programu realistického a pokrokářského. Potřeba další diskuse pro všechny směry pokrokové. Diskuse pokrokářů pokrokem proti starovlastenecké nehybnosti a neomylnosti.......................................... 283

KAPITOLA PATÁ

O úkolech českého studentstva

49. Vzdělání a příprava pro život. Studium odborné, všeobecné a filozofické . . . . 289

50. Potřeba cizích jazyků a literatur proti naší literární malosti. Kterým cizím jazykům

se učit? O němčině. O literatuře anglické a francouzské. O jazycích slovanských: polština, srbština, ruština. (Maďarština) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 290

5l.Studium historie ................................................. 293

52. Jak se má student zabývat politikou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 293

53. Národní práce studentstva. Národnost se musí pojímat v širším a v plnějším smyslu ........................................................294

54. Působení na venkově . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 295

55.Společné hry,sporty ajiné ......................................... 296

56. Organizacestudentských spolků .................................... 296

57. Opět o politické činnosti studentstva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 297

58. O národním uvědomění v nynější krizi: zrevolucionovat náš Kocourkov! O lásce k vlasti ........................................................ 301

EDIČNI POZNAMKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 305

 

JAN HUS

  

NAŠE OBROZENÍ A NAŠE REFORMACE I

1.Obrodní úsilí je totožné s úsilím reformačním. Česká idea, idea náboženská . . 313

2. Národ Husův - ale obživení protireformačního a protiobrodního úsilí . . . . . . . 314

3. Liberalismus také dusí ideje obrodní. Francouzská revoluce a česká reformace: humanita česká, bratrská a humanismus liberální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 315

4. Podstata české reformace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317

5. Vznik české protireformace ........................................ 320

6. Protireformační násilí. Upadení reformace v revoluci. Protireformace také českou.

Palackého Idea státu rakouského čelí protireformaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 321

7. Sněm roku 1487 a bratří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 323

 

NAŠE OBROZENÍ A NAŠE REFORMACE II

 

8. Reformační snažení obrodní. Obrození pokračováním v reformačním úsilí. Podrobnější toho svědectví ze spisů Dobrovského, Kollára, Palackého, Havlíčka,

Smetany ..................................................... 325

9. Vady úsilí obrodního. Liberalismus zeslabuje náš český humanitní program

obrodní, jak revoluce porušila naši reformaci. Liberalismus našich hlavních buditelů. Liberalistický nacionalismus a politicismus. Eklekticismus a novotářství. Kritika kontra historismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 329

10. Problém náboženský. Úkoly české filozofie náboženské: Filozofické srovnání historicky daných církví a vyznání ..................................... 332

11. Kollár ......................................................... 335

12. Náboženská filozofie Palackého: Světodějný význam dualismu katolického a pro

testantského .............................. ..................... 336

13. Palackého filozofie dějin a zejména dějin českých:.České bratrství vrcholem posavadního vývoje historického ....................................... 339

14. Jak Havlíček soudí o katolicismu a protestantismu. Smetana . . . . . . . . . . . . . . 340

15. Našibuditelé o pravoslaví ......................................... 341

16. Naši buditelé o podstatě a hodnotě náboženství: otázka česká otázkou nábožen

skou ..........................................................342

17. Náš náboženský úkol teoretický: filozofické pokračování na dráze bratrské . . 342 18. Náboženský úkol mravní a sociální: Humanita. Bratrství . . . . . . . . . . . . . . . . . 344

NAŠE OBROZENf A NAŠE REFORMACE III Doslov

19. Několik slov na vysvětlenou. Česká otázka, Krize, Jan Hus . . . . . . . . . . . . . . . 345 20. Filozofie dějin a náboženství u našich buditelů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 345 21. Bratrství a náboženská otázka dnes. Český program humanitní . . . . . . . . . . . . 346

22. Liberalistický indiferentismus protiví se českým cílům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 347 23. Vědomí o důležitosti reformace a náboženství v naší literatuře krásné. Rozšíření

tradic reformačních. Protireformační a protiobrodní hnutí klerikální. Ještě Palacký........,................................................348

24. Minulost ukazuje do budoucnosti: probudit se k další práci ve všech oborech.

Hloub a dál! .................................................... 352

NAŠE OBROZENf A NAŠE REFORMACE IV Dodatek k třetímu vydání

25. Čeští historikové o oslavě Husově. Potřeba prohloubit oslavy Husovy. Vědomosti o Husovi a přesvědčení o Husovi. Byl by Hus s nynější církví spokojen? Koncil tridentský a

23. kapitola podle sv. Matouše. Národní svornost . . . . . . . . . . . . . . . 353

26. Čím Hus nám je a býti má? Hus a úpadek v záložně Svatováclavské. Věčný Huse! ....................................................... 357

27. Význam Husův náboženský, nebo národní? Česká reformace je především a v první

řadě náboženskou ......,......................................... 358

28. Historik české reformace musí také znát vývoj náboženský a církevní. Odsoudila církev Husa právem? . . . , . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 360

29. A zase o svornosti. Reformace česká má obsah především náboženský: rozdíl ideje národní a náboženské ............................................. 364

 

EDIČNÍ POZNAMKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 367

DODATKY

SLOVANSKÉ STUDIE - Jána Kollára Slovanská vzájemnost . . . .            . . . . . . . . . . . . 375

I. Kollárovo učení o slovanské vzájemnosti literární . . . . . . . . . .      . . . . . . . . . . . . 376

II. Kritika hlavních názorů Kollárových . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .             . . . . . . . . . . . . 393

III. Vznik a rozvoj Kollárovy slovanské ideje . . . . . . . . . . . . . . . . .   . . . . . . . . . . . . 410

ČASOVÉ SMĚRY A TUŽBY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 421

IDEA CYRILOMETODĚJSKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .            . . . . . . . . . . . . 423

ZE ZAPISNfKU ČTENAŘOVA - (Dokončení minulého zápisu) . .             . . . . . . . . . . . . 430

EDIČNÍ POZNAMKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .             . . . . . . . . . . . . 433

VYSVĚTLIVKY .....................................             ............. 437

POZNAMKA .............................,.............             .............464

REJSTŘfK ..............................,.............             ............ 465

 

 

T. G. MASARYK     ČESKÁ OTÁZKA NAŠE NYNĚJŠÍ KRIZE JAN HUS

Spisy TGM - svazek 6

Svazek připravil Jiří Brabec

Jazyková redaktorka Milana Čechurová Technická redakce Josef Tichý

Vazbu a obálku navrhla Anna Poustová

Vydal Masarykův ústav AV ČR

v rámci edičního programu Ústavu T. G. Masaryka, o. p. s.

Vytiskly Tiskárny Vimperk, a. s., Boubínská 483

Náklad 1000 výtisků Česká otázka 8. vydání Naše nynější krize 7. vydání Jan Hus 9. vydání

Praha 2000

ISBN 80-902659-3-6 ISBN 80-86142-07-8