NÁZORY ODJINUD  [2002]
hlavicka.GIF (1780 bytes)

Subjektivní výběr toho, co stálo za přečtení. Přehled uceleně nemapuje česká média. Archiv názorů 2001 , 2000
Vysvětlivky :    pozitivní činnost, událost, osobnost     negativní činnost, nezákonná činnost, skandály, trestné činy   /.../ místo zkrácení citace
  ČP   s tímto názorem se ztotožňuje redakce      čs. komunismus  StBčs Státní bezpečnosti 
srp a kladivo sovětský komunism

Média a novináři  žijí ve svém vlastním ghetu.
  /... /  Paradoxním důsledkem novinářské selekce, která se obvykle snaží hledat něco nového a senzačního, je výsledné zestejnění. Protože novináři mají podobnou představu o tom, co je senzační, a jsou vystaveni stejným omezením, podobají se sobě jednotlivá média nakonec jako vejce vejci. Konkurence mezi novináři a novinami tak v rozporu s liberálními poučkami nevede k rozmanitosti, nýbrž naopak k homogenizaci.
  /... /  Za zvlášť nebezpečné považuje Bourdieu tzv. heteronomní intelektuály, jedince v neurčitém místě mezi žurnalistikou a specializovanými obory, "kteří používají své dvojí příslušnosti, aby se vyhnuli specifickým nárokům obou prostředí a aby vnesli do každého z nich moc, kterou získali v tom druhém". Z nich se rekrutují také tzv. fast thinkers, lidé ochotní přistoupit na požadavek novinářů "myslet rychle", které lze proto kdykoli pozvat do televize, aby diskutovali na libovolné téma. (Český čtenář si bezpochyby dosadí sám svá jména z různých oborů od politologie po sexuologii.) Protože však skutečné myšlení je vázáno na čas, spočívají televizní diskuse ve výměně již přijatých myšlenek, často prostě frází. 
Zdroj:
Respekt  23.12.-29.12.2002  Kamila Karhanová o knize francouzského sociologa Pierre Bourdlieu.
Inteligentní dialog bez populismu.
Akce Hranice v mysli (Grenzen in dem Kopf/Borders in the Head) není v poslední době ojedinělým projektem, který se snaží čeřit stojaté vody českého veřejného mínění ohledně Benešových dekretů. V Praze odhalila nedávn Benešovu sochu výtvarná skupina Pode Bal s cílem poukázat na zneužívání tématu dekretů populisty. V prosinci zase proběhne na pražské Novoměstské radnici výstava fotografií Zmizelé Sudety, jimiž občanské sdružení Antikomplex poukazuje na často negativní změny v krajině, ke kterým došlo vinou odsunu. Rakouský umělec českého původu Abbé Libansky však chtěl svým projektem Hranice v mysli oslovit i rakouské publikum, a proto si pro jeho konání vybral přímo hranici. "Je to varování před novými hranicemi, které vznikají mezi zeměmi hlavně v lidských hlavách. Chci tak podpořit dialog mezi oběma národy - Čechy a Rakušany," říká autor, který do Rakouska emigroval v osmdesátých letech po podpisu Charty 77. Abbé Libansky, jenž se živí především jako fotograf a grafik, na podobné jevy upozorňoval už svými dřívějšími projekty.  
Zdroj:
Respekt  25.11.-1.12.2002  Lucie Dorůžková
O školství s novopečeným senátorem, ale ostříleným kritikem školské politiku státu Jiřím Zlatuškou.
* Je pro vysoké školy výhodou, že dnes mají na starosti vědu a vzdělání Mareš s Buzkovou, a ne Eduard Zeman?
Nevím, asi ne. Obecně je rozpočet nastavený tak, že názor jedné nebo dvou osob nic nezmění. Situace je špatná stále, programové prohlášení vlády neobsahuje žádné konkrétní cíle, peněz na vzdělávání v poměru k HDP je stále méně. Vláda se bála nabídnout jasná čísla. Chybí jakékoli parametry.
* Jaké parametry by to měly být?
Na školství má jít 6 % HDP, to už slibovala Zemanova vláda, nedosáhlo se ani na 4 %. Pokud jde o státní výdaje na výzkum a vývoj, každý rok byl opakován závazek ve výši 0,7 % HDP, dnes jsme na 0,57 % (EU 0,9). Tato čísla ukazují, že finanční prostředky nedáváme tam, kde bychom mohli zastavit naše zaostávání vůči vyspělejší Evropě.
* Dokázal byste říci, kolik by vysoké školy potřebovaly peněz, aby mohlo být přijato maximální množství studentů?
Školy potřebují víc peněz především k tomu, aby vytvořily podmínky, v nichž by byla akademická kariéra perspektivní pro mladé lidi. Vysoké školy jsou beznadějně přestárlé, to je katastrofa, a jestli mají být líhní nových myšlenek, musí k tomu mít lepší zázemí. Musí být prostředky na to, aby se lépe dala skloubit vysokoškolská výuka s výzkumem - to propojení je u nás ještě stále nesmírně špatné.
/... / 
Zdroj:
Respekt  18.11.-24.11.2002  Erik Tabery a Tomáš Němeček, rozhovor s rektorem Masarykovy univerzity Jiřím Zlatuškou 
Přímá volba starostů je uź také v Polsku.
Novinka letošních komunálních voleb - přímá volba starostů a primátorů - měla mít dva efekty. Za prvé učinit hlasování více atraktivním. Lidé měli získat pocit, že rozhodují o konkrétním člověku, kterého chtějí vidět na místě starosty, a tedy o důvod víc se voleb zúčastnit. Za druhé znemožnit odvolání starosty nebo primátora zastupitelstvem, ve kterém se během čtyř let mohou odehrát různé přesuny poslanců mezi kluby. Především levice počítala s tím, že se voliči nebudou rozhodovat v případě starosty jinak než při vyplňování hlasovacích lístků pro volby do zastupitelstva. Měla se tak zajistit politická stabilita na radnicích. Naděje vkládaná do nového systému hlasování ale nepřinesla očekávané výsledky. Prvního kola voleb se zúčastnilo jen 44 % voličů a druhého dokonce pouze 35 %. Stejně tak Poláci ukázali, že dokáží vybrat členy zastupitelstva z jednoho politického tábora a osobu primátora nebo starosty ze zcela opačného.
Zdroj:
Respekt  18.11.-24.11.2002  Pavel Novák, zpravodaj Českého rozhlasu v Polsku
NATO.
Po pádu bolševismu se změnilo pojetí války i míru. Jeho zárukou už není snaha mít nad nepřítelem ničivou převahu (jen balistické střely z velmocenských arzenálů 80. let by dokázaly zničit život na několika zeměkoulích), jako spíš rozdrtit možnou hrozbu dřív, než stačí pořádně zesílit. Spojené státy dnes prosazují prevenci, ochromující operace proti zemím, které znamenají nebezpečí: disponují zbraněmi hromadného ničení a jejich politické systémy jsou přitom totalitní a nevypočitatelné. Mezi nejznámější operace tohoto druhu patří válka v Perském zálivu z počátku 90. let, zásah v Bosně a úder proti Jugoslávii. Osvědčily se. Různorodá aliance s mandátem OSN, ale pod vedením Spojených států osvobodila okupovaný Kuvajt , ukončila vražednou válku v Bosně, zastavila genocidu kosovských Albánců a zbavila moci totalitního nacionalistu Slobodana Miloševiče. Nejžhavějším kandidátem dalšího "preventivního úderu" je dnes irácký diktátor a usilovný výrobce atomové bomby Saddám Husajn. /... / 
O největší šok představitelů NATO z nováčků se postarala před třemi a půl lety česká vláda, která zdržovala schválení útoku na Miloševičovu Jugoslávii. 25. března 1999, těsně před půlnocí, v době, kdy už Aliance měla podle původního plánu útočit na cíle v Bělehradu a okolí, kabinet Miloše Zemana ještě jednal o tom, jestli je akce nutná. Když po několika urgencích dostali šéfové Aliance odpověď "počkejte, teď jedná suverénní česká vláda", začali Aliancí kolovat pochybnosti o smyslu vstřícnosti vůči postkomunistům. Pozdější nasazení českých jednotek v mírových misích rozpaky z našeho angažmá trochu smazaly. Problémy jsou i s Maďary, kteří už léta odmítají zvýšit svůj nízký vojenský rozpočet. "Maďarská armáda má nedostatek zbraní, naši vojáci neumí jazyky a neznají předpisy spolupráce s NATO," připustil před měsícem v maďarském tisku ministr obrany Ferenc Juhász. Sliby o vojenské reformě nedodržela nakonec ani jedna z nových zemí. Jak už bylo řečeno, Aliance požaduje po členech malé, mobilní armády, vybavené slušnou vojenskou technologií a zbraněmi, které komunikují se zbraněmi spojenců. Ve třech nových aliančních zemích přitom přežívají armády plné byrokratů a zastaralé techniky.  
Zdroj: Respekt  18.11.-24.11.2002  Tomáš Klvaňa, Jaroslav Spurný, Teodor Marianovič
Během komunismu jsme se toho - málo platné - mnoho nenaučili.
Souvisí mimo jiné s tím, že generaci, z níž vzešli první významní polistopadoví politici a k níž patří i autor těchto řádků, se v komunistickém režimu nedostalo soustavného vzdělání. Jsme buď nadšení polovzdělaní amatéři (jako Václav Havel), nebo velmi jednostranní odborníci (jako Václav Klaus). Odtud jisté barbarství a neschopnost emancipovat se od bolševického způsobu myšlení. V Klausově případě je třeba zmínit fanatickou ideologii, v níž se dějiny redukují na odvěký boj "socialismu" s "kapitalismem" (jakýsi moderní pseudomýtus nebo náhražkové náboženství - má snad zastřít nedostatek toho opravdového?). Dále v podstatě marxistickou představu, že svobodná ekonomika je schopna sama ze sebe vygenerovat demokracii, mravnost a světový řád. A nakonec národně socialistický šovinismus, jehož
středobodem jsou "národní zájmy", potřeba prosadit se vůči "socialistické" Evropě a revanšistickému Německu. Zdůrazňováním takto pojatých "národních zájmů" ODS před posledními volbami dělala zdarma a nezištně volební kampaň pro KSČM a přispěla k jejímu úspěchu. Zdroj: MF DNES  19.11.2002    Bohumil Doležal
Klasická ukázka komunistické demagogie.
Jde ve stopách svých sprostých předchůdců. Kopecký: Zatneme buržoázii žílu u samýho pytlíku. Gottwald: Učíme se v Moskvě, jak vám zakroutit krkem. Grebeníček: Bush je magor, Špidla patolízal. Grebeníček je však pokropený kropič - do patolízalství by se plést neměl. Jakou míru devótnosti k Rusům komunisté čtyřicet let předváděli, pamatujeme si všichni. Ať žije Sovětský svaz. Nechutné olizování ruské komunistické hierarchie. Přejímáme sovětské zkušenosti. Kukuřice v Krkonoších. Nikdo nebyl posledních tisíc let devótnější k cizincům než právě čeští komunisté. Ba co víc - kdo nebyl devótní, toho trestali: popravou, vězením nebo alespoň ztrátou zaměstnání. Pan Grebeníček je sprostý člověk. Komunisté - to je taková strana. Pomocí zlých slov, hrubosti, hulvátství, a je-li ta možnost, i krutosti, chtějí vybudovat ráj. Rádi se ohánějí lidskými právy, svobodou člověka - se zdrcující sprostotou. Se stejnou sprostotou přehlížejí, kolik krutosti a utrpení rozseli kolem sebe, když ještě mohli. Dnes jsou to reprezentanti kyselých lidí. Když vás chtějí ukolébat, tváří se líbezně jak prodavači vysavačů, jsme demokraté. Jindy hřmí revolučním hněvem: Bush magor, devótní Špidla. 
Zdroj:
MF DNES  19.11.2002 Karel Steigerwald
Konečně jsme v něčem na první příčce.
V celém vyspělém světě se prodlužuje věk a klesá porodnost, Česká republika je přesto mimořádný případ. Krátce po pádu komunismu tvořili lidé nad šedesát let desetinu populace, v roce 2015 už to bude každý pátý. Podle prognózy OSN se v roce 2050 stanou Češi sedmým "nejstarším" národem na Zemi, se 40 % obyvatel nad šedesát let (takový podíl dnes nemá žádný stát světa). /... / 
Základní trend je ale jasný. "V polovině století bude podíl seniorů v rozmezí 30-45 %, s tím musíme počítat," říká vedoucí katedry demografie na pražské přírodovědecké fakultě Jitka Rychtaříková. Sama očekává výrazný příliv přistěhovalců: "Máme k tomu vynikající předpoklady. Země bývalého SSSR leží blízko, mluví se tam příbuzným jazykem a Česká republika je pro ně i mentálně bližší než třeba Německo."   /... / 
Závěr se zdá jasný: buď podstatně vyšší daně, nebo podstatně nižší státní penze. Nabízí se však třetí možnost. Co kdyby lidé pracovali déle? Zdroj: Respekt  11.-17.11.2002 Tomáš Němeček
Hodnocení svobody slova v naší republice.
Mezinárodní organizace Reportéři bez hranic uveřejnila v říjnu závěrečnou zprávu projektu, v jehož rámci měřila blíže neurčeným způsobem míru svobody tisku ve 139 zemích světa. Česko zařadila až na 41. místo. Hůře v Evropě dopadla jen Bosna a Hercegovina a Jugoslávie. Nelichotivé umístění vzbudilo u nás minimální ohlas a Miloš Čermák je ve svém článku pro Lidové noviny (30. 10.) dokonce marginalizoval jako nedoložené. /... / 
Na naši předloňskou televizní krizi, zpolitizované mediální rady, obžalování redaktora Novy Tomáše Smrčka za to, že na kameru ukázal papír opatřený razítkem Přísně tajné, na to, že se bývalý premiér Zeman a vláda veřejně vyznali z touhy zlikvidovat Respekt, ale i na to, že je možné, aby v České republice na místech ředitelů obou hlavních televizí seděli lidé, vůči kterým je vedeno trestní stíhání, a že jeden z nich se v minulých dnech dokonce dostal do Senátu. Pokud by tedy Miloš Čermák či kdokoli další chtěl pátrat po tom, proč Reportéři bez hranic přisoudili Česku až potupné 41. místo, mohl by začít třeba právě odtud.  Zdroj: Respekt  11.-17.11.2002 Karel Hvížďala
Dioxiny ze Spolany nám už hrozí. Kdy se tím budou státní orgány zabývat ?!
V katastru obce Libiš, kde se nachází část chemičky Spolana, obsahují vzorky půdy a zemědělských produktů ze zvířat vysoké koncentrace toxických dioxinů a polychlorovaných bifenylů. "Množství dioxinů v potravinách přesáhlo téměř patnáctkrát limit platný v EU a zhruba šestkrát pracovní limit stanovený hlavním hygienikem. Analýzy navíc prokázaly vysoké koncentrace takzvaných polychlorovaných bifenylů s dioxinovým účinkem," uvedl toxický expert Greenpeace Miroslav Šuta. Výsledky analýz experti Greenpeace okamžitě předali postiženým chovatelům a doporučili jim kontaminované maso a vejce rozhodně nejíst.  Zdroj:  20.11.2002 ČTK
Budoucnost NATO podle Havla.
Havel je přesvědčen, že tím rozšíření NATO nekončí a další vlny musí a budou následovat. Do euroatlantického regionu geograficky i kulturně patří podle něho také Albánie, Chorvatsko, Makedonie, Srbsko či Černá Hora. Mezi sedmi novými členskými zeměmi budou také tři pobaltské republiky, pro které je vstup do NATO jedním z nejdůležitějších okamžiků jejich historie. Václav Havel naopak trvá na tom, že Rusko by nemělo být do aliance přijato ani v budoucnu. Rusko je podle něho svébytná euroasijská velmoc, které musí být
rovnoprávným partnerem. "Nedovedu si ji představit jako člena aliance, to by spolupráci ochromilo nebo znicotnělo," uvedl český prezident.  Zdroj: MF DNES  20.11.2002 Johana Grohová
Bývalé oblasti NDR se nadále vylidňují. Čeká to po vstupu do EU  také naše pohraničí?
Hospodářsky pokulhávající východ Německa nemá zrovna nejlepší vyhlídky. Ke stagnující ekonomice se přidává také odchod lidí za lepším uplatněním na západ Německa. Jedná se především o mladé a vysoce vzdělané lidi. Nejnovější studie ukazují, že vylidňování východního regionu bude pokračovat a že existuje jen malá naděje, že by se "uprchlíci" někdy chtěli vrátit zpět. Tento nepříznivý poznatek přináší analýza o migraci v nejlidnatější a nejvýznamnější východní spolkové zemi - Sasku, kterou nechalo vypracovat zemské ministerstvo hospodářství v Drážďanech.  /... / 
Od zániku Německé demokratické republiky opustil východ nejméně jeden milion lidí a bude jich i nadále přibývat. Demografové soudí, že do roku 2020 se vydá směrem na západ další milion. Ve městech, jako jsou Drážďany, Lipsko, Halle nebo Magdeburk, zůstávají desítky tisíc prázdných bytů, hlavně pak v panelácích.   Zdroj:
MF DNES  19.11.2002 ČTK
Krajané nám pomáhají.
Přibližně pěti miliony korun přispěli podle dosavadních informací krajané a jejich organizace na pomoc republice při likvidaci škod, které před třemi měsíci způsobily záplavy. Například Češi ve Švýcarsku věnovali na humanitární konta 101 500 švýcarských franků (přes dva miliony korun). Uvedl to tajemník senátní komise pro krajany Michal Valenta.  Zdroj: MF DNES  19.11.2002
Jak stát podvádí - regulace nájemného.
Ministerstvo financí se zaleklo bitvy s Ústavním soudem o regulaci nájemného a na poslední chvíli se rozhodlo celé řízení překazit. Již zítra v deset hodin ráno zasednou v Brně ústavní soudci a z podnětu ombudsmana a skupiny senátorů budou zkoumat oprávněnost cenového výměru, kterým ministerstvo reguluje maximální ceny nájemného pro část obyvatel. Minulý pátek však ministerstvo financí v tichosti problematický výměr zrušilo a okamžitě jej nahradilo téměř shodným, jenže novým výměrem. "Je nesporné, že nemůžeme vést řízení o zrušené vyhlášce. Považuji to za nemravnou snahu vyhnout se soudní kontrole," reagoval soudce Ústavního soudu Vojtěch Cepl. Podle něj je to vůbec první akce státu takového druhu, která se v civilizovaných zemích neděje. /... /  Zdroj: MF DNES  19.11.2002  (jaš,pmr)
O zasedání NATO.
Hlavním bodem programu je návrh na rozšíření aliance o dalších sedm zemí - Slovenska, Slovinska, Bulharska, Rumunska, jakož i Estonska, Lotyšska a Litvy. Členství těchto tří pobaltských zemí se hrubě nelíbí oficiální Moskvě, poněvadž se tak na bezprostřední hranice Ruské republiky dostává mocné vojensko-politické společenství, údajný to pozůstatek studené války; rozhodně pak aliance, jejímž členem Rusko není, a už proto ji podezírá z různých nekalých úmyslů a intrik. Naivní pozorovatel by z toho mohl soudit, že do Prahy přijedou demonstrovat nejspíše lidé z Ruska. Ale kdepak. Dostaví se staří a známí profesionálové z civilizovaného Západu, natolik profláklí z podobných pouličních randálů všude ve světě, že je poznají i naši poměrně málo zkušení strážci pořádku. Aspoň část z nich mohou pohodlně posbírat ve vlacích a v autobusech na cestě za pražskou reprízou. Ale existuje v těch dvou dnech a nocích 21. a 22. listopadu ještě jiná, vážnější, jakkoli teoretická hrozba - teroristický útok, vedený neznámo kým a odkud. Vždyť tu bude na jednom místě zasedat ne méně´než dvaačtyřicet hlav států, což je cíl pro potenciální teroristy věru lákavý. Proto budou vzdušný prostor nad nimi i nad námi chránit stíhačky USA, věc to nevídaná: ty lesklé elegantní stroje budou lítat tak vysoko, že je my smrtelníci nikdy neuvidíme.
Proč toto všechno právě v Praze? Ta nejjednodušší odpověď je ta, jež sotva každého uspokojí: poněvadž Česká republika z vlastního a svobodného rozhodnutí je členem NATO. Z tohoto partnerství pramení jistá práva, ale také povinnosti.   /... / 
Zdroj: MF DNES  16.11.2002   Pavel Tigrid
Úvahy o 17. lisopadu.
Převážil zhruba tento postoj: Zaplaťpánbu, že to takhle dopadlo. Co jsme si, to jsme si. Ale doma se pak listovalo v divokých Cibulkových seznamech a hledalo se, kdo "u nich" byl. Ostatně se zpřístupněním archivů komunistického ministerstva vnitra zažívají ti, kteří "chtějí vědět", dodnes potíže a obstrukce. Totalitní režim je kromě jiného hrozný v tom, že si různou měrou zaváže obrovské procento obyvatel. Když tento režim zdechne, pouta od aktérů sice navenek odpadnou, vnitřní nejistota, zranění a ponížení však zůstávají. S takovými stigmaty není možné očekávat samovolnou vůli k nekompromisnímu, byť očišťujícímu poznávání a pojmenovávání, jak se "to" tenkrát mělo, kdo byl tehdy kdo, a kdo je kým teď. /... /
K nezájmu přispívá i akcelerující civilizační vývoj. Komunismus v Evropě padl s nástupem computerové éry, která dramaticky proměňuje vnímání světa a životní návyky. Veškeré dění stárne a do nicoty se propadá daleko rychleji než kdykoliv předtím. Zda se něco událo před rokem, před týdnem či včera je v podstatě nedůležité a lhostejné - všechno už to je daleko, kdesi, pryč. "Historie je víceméně blbost. My nepotřebujeme tradici.  /... /   Zdroj: MF DNES  16.11.2002 Josef Chuchma
Nechceme peníze EU?
Česká republika si nevytvořila vhodné podmínky pro řádné využívání peněz poskytnutých ze zahraničí a ze státního rozpočtu
na vzdělávací programy EU. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší kontrolní úřad. Organizace, které jsou pověřeny
zabezpečováním programů, podle něj nevedou o těchto prostředcích průkaznou evidenci a v některých případech porušily i
obecně závazné předpisy. Zdroj: MF DNES  16.11.2002
Nástupce Václava Havla. ČP
/... / Úkolem jeho nástupce bude dát instituci civilní důstojnou tvář, která se nezbortí při každé personální výměně a nebude záviset na stranických potyčkách. Je to velká práce, kterou dost dobře nemůže vykonat netolerantní stranická bytost s kontroverzní minulostí, jako jsou Zeman nebo Klaus, o nichž se eufemisticky říká, že jsou "vyhranění". Když už půjde o straníka, pak je třeba najít osobnost typu Lubomíra Voleníka, který v čele Nejvyššího kontrolního úřadu dokázal, že politické sympatie lze potlačit v zájmu vyšších věcí, zejména v zájmu zákona. A to je taky asi nejsilnější argument proti přímé volbě. Postarat se, aby prezidentství získalo normální, a přitom vážený charakter, který se posléze dá naplňovat a přetvářet v tradici, je úkolem politiků, nikoli voličů. Jakkoli žádný z dosud zmiňovaných a teoreticky zvolitelných kandidátů, snad s výjimkou Pitharta a Otakara Motejla zatím neslibuje, že takový požadavek naplní (a nikdo ze stranických předáků to po nich taky nežádá), ještě pořád může všechno dopadnout dobře: spíš ale šťastnou shodou okolností. Třeba až se ukáže, že ani jeden z "vyhraněných" nemůže získat dost velkou podporu.   Zdroj: Respekt 21.28.10.2002 Adam Drda,  autor je redaktorem BBC 
Nové ministerstvo informatiky.
/... / Sloučení dosavadních agend úřadu pro veřejné informační systémy, telekomunikační části ministerstva dopravy a spojů, a pár lidí z Úřadu vlády pod jednu střechu dává smysl: ušetří se, úředníkům se zjednoduší práce. Samostatné ministerstvo informatiky ještě víc podtrhne a zafixuje představu, kterou má o IT jak většina státních úředníků, tak průměrný občan: že totiž jde především o samostatný obor, jedno z mnoha odvětví národního hospodářství. Za socialismu jsme jeden čas měli například ministerstvo lehkého strojírenství, teď tedy budeme mít ministerstvo informatiky: inu, je jiná doba. A co je horší, tuhle mylnou představu bude samo ministerstvo podporovat svou existencí, svou činností, svou nevyhnutelnou snahou zdůvodnit existenci a význam sebe sama. Přitom je to úplně špatně. Informatika v podstatě není obor, ale nástroj umožňující rozvoj všech oborů. Tohle si uvědomuje velmi málo lidí, plánovače nových ministerstev nevyjímaje. Ministerstvo informatiky nijak zvlášť nepotřebujeme. Co potřebujeme, jsou osvícení, vzdělaní a moderně uvažující úředníci na všech stupních. Úředníci, kterým se nemusí nařizovat, aby zřizovali webové podatelny - bude to pro ně samozřejmost. Úředníci pracující pro vládu, která ví, jaký letopočet máme, a dokáže tomu přizpůsobit fungování veřejné správy vůči podnikatelům i občanům. S úředníky, které je třeba přesvědčovat, nutit a proti jejich vůli vzdělávat, žádný e-government nevznikne.    Zdroj: Respekt  21.-28.10.2002  Petr Koubský,  autor je šéfredaktorem Inside
Sazácký majetek jen pro někoho?
/... / Rozhodnutí sněmovny sebrat Fondu dětí a mládeže bývalý svazácký majetek a zdarma jej převést dětským organizacím vypadalo jako dobrý nápad. Existenci fondu provázela řada afér a hodnota jeho majetku se vinou podezřele špatné správy a nevýhodných pronájmů rapidně snižovala. Nicméně dva roky od poslaneckého verdiktu také nebyly procházkou v růžové zahradě. Předávání se totiž neuvěřitelně vleče a majetek bývalého SSM se ztrácí dál. Největší kus z něj si navíc zřejmě připíšou na konto odnože dvou nejsilnějších politických stran - Mladí sociální demokraté a Mladí konzervativci. Tyto dva spolky dostanou na hlavu až šedesátkrát více majetku než další dva adepti svazáckého bohatství - Junák a Pionýr. A to ani zdaleka nejsou jediné podivnosti a politické souvislosti, které se kolem rozdělování majetku dějí. /... /  (Jen pro informaci: junáci mají přes 53 tisíc členů, pionýři přes dvacet tisíc, Mladí soc. dem. osm stovek a Mladí konzervativci ještě o dvě stě lidí méně.) Háček je v tom, že o České Komoře nikdy nikdo neslyšel a na dvou veřejně udávaných adresách nesídlí. Na jedné z nich mají pouze v podatelně schránku společnou se Svazem mladých - nástupcem někdejšího SSM, který podle pravomocného soudního rozhodnutí dluží fondu více než sto milionů neoprávněně převedených "svazáckých" korun.
   Zdroj: Respekt  4.-10.10.2002  Marek Pokorný
Proměna čínského komunismu nezadržitelně pokračuje. srp a kladivo  [nepřipomíná to něco?]
Ještě nedávno byla Čína jednotvárná jako legendární maoistická uniforma a všemocná strana plánovala život každičkého obyvatele od kolébky až do hrobu. Dnes se v čínských městech skloňuje slovo podnikání ve všech pádech a přeplněné ulice vibrují kapitalistickou energií. Jak skloubit komunismus, vládu jedné strany, s kapitalismem?   /... /  
Málokomu z čínských předáků už dnes doopravdy záleží na veteši maoistické ideologie. Chtějí bohatnout, vydělávat. Ale v rétorické rovině se jí nehodlají vzdát - obávají se, že by ztratili tvář a brzy také moc. A o tu jim jde v první řadě. A tak nejspíš i po nástupu nové generace vůdců bude v Číně ještě dlouho platit ono schizofrenní: budujeme socialismus, ale "po kapitalisticku".  Zdroj: MF DNES  08.11.2002 - (kro)
Kdo bude ve fukci prezidenta je velmi důležité.ČP
A právě prezident nese největší odpovědnost za dodržování vlády práva. Mýtus, že prezident je pouze figurkou bez skutečných pravomocí, je mylný. Je nejvýznamnějším ekonomickým činitelem země, a to díky jediné ze svých pravomocí - pravomoci nejen udělovat milost, ale rovněž zastavovat trestní stíhání. Představte si, jak by mezinárodní trhy zareagovaly, kdyby byl zvolen prezident nerespektující právo na soukromý majetek, nedotknutelnost smluv a zásady čestného jednání v podnikání.
Z institucí, které jsou v ekonomickém významu hned za prezidentem, neboť slouží jako pojistka proti krokům exekutivy, jmenuje prezident členy všech kromě Senátu. Jakou cenu by země musela zaplatit za to, kdyby soudce Ústavního a Nejvyššího soudu, guvernéra ČNB či představitele NKÚ jmenoval prezident, který se staví nepřátelsky k vládě práva a k volnému trhu? Jakou cenu by zaplatila za volbu prezidenta, který - jako Klaus a Zeman - nevěří, že tyto instituce musí zůstat nezávislé na exekutivě? Došlo by k nevyčíslitelným ztrátám, kdyby trhy nefungovaly, jak mají, jen proto, že jmenovaní činitelé nejsou nezávislými činiteli vedenými zásadami elementární
spravedlnosti.  Zdroj: MF DNES  06.11.2002 -  WILLIAM FRENCH, autor je kanadský právník žijící 12 let v Praze
Buďme rádi, že jsme v NATO.
Špičky ruské armády v souvislosti s novou kampaní proti oddílům čečenských partyzánů zdůrazňují, že k hrozbě
terorismu budou v budoucnu přistupovat podobně jako Spojené státy. To například znamená, že bude-li se zdroj ohrožení
nacházet v cizině, nebudou váhat s útokem. /... / 
Ruské ministerstvo zahraničí včera obvinilo Českou televizi, že odvysíláním dokumentárního filmu o čečenské válce podporuje terorismus. Prohlášení zveřejněné na internetových stránkách ministerstva uvádí, že film Odvrácená strana světa, který byl vysílán minulý týden a včera, "fakticky oslavuje čečenské teroristy". Dokument dává ruská diplomacie do souvislosti s nedávnou akcí čečenského komanda v Moskvě a tvrdí, že odvysílání "je těžko kvalifikovat jinak než jako veřejnou podporu teroristů". Česká televize i tvůrci filmu se proti tomuto obvinění kategoricky ohradili. "Obviňovat nás z propagace terorismu je nesmyslné," uvedla včera spoluautorka filmu, novinářka Petra Procházková. "Kategoricky odmítám, že ten film je neobjektivní. Je to svědectví o tom, co se dělo v Čečensku, o tom, že ruská armáda bombardovala město, které bylo plné civilistů." /... /  Zdroj: MF DNES  07.11.2002 - (zah)
Skutečně ČSSD zapomíná, že před pár lety bylo jejím v Lidovém domě Muzeum Vladimíra Iljiče Lenina ? ČP
O všech politických stranách s autoritativním programem je známo, že jim podáte malíček, a než se nadějete, chňapnou celou ruku a mají vás v hrsti. Premiér a předseda ČSSD Vladimír Špidla by o tom měl něco vědět. Přesto nabídl v letošním supervolebním roce našim nereformovaným komunistům limitovaný účelový pakt. Což v duchu výše citované praktiky ruče vyhlásil místopředseda KSČM Vlastimil Balín za "historický okamžik" ve vztazích obou stran, zatímco Špidla mínil, že nadále platí tzv. bohumínské usnesení z roku 1997, v němž si ČSSD spolupráci s komunisty zakázala. /... /
A pokud je rovněž známo, ten úhlavní konkurent socialistů je sice strana euroskeptická, ale o nezbytnosti našeho členství v EU nepochybuje. Komunisté naopak se nad ním, mírně řečeno, ošklibují. A pokud jde o Severoatlantickou obrannou alianci (NATO), z té by Českou republiku, kdyby mohli, bez váhání vyčlenili. Vždyť v bezpečnostní oblasti stále ještě máme v zádech (pořád ještě komunistické) Rusko, že ano? A tak se mi vcelku zdá, že si premiér s Grebeníčkovými komunisty pohrává dost hazardně. Navíc to není uzavřená, ale rozehraná partie. Postačí připomenout si miniaturní a navíc nejistou vládní většinu v současné sněmovně. Bude-li tam platit ošemetné pravidlo o komunistech jako o vítaném, nejednou nezbytném spojenci proti "hlavnímu soupeři", jímž jsou a zůstanou občanští demokraté, pak jsou vládní sociální demokraté na kluzké ploše. Ostatně: je-li toto společenství "na centrální úrovni" údajně nepřijatelné, na jaké tedy "přijatelné" je?  Zdroj: MF DNES  05.11.2002   PAVEL TIGRID
Rozšíření EU - názor z BBC.
/... /  Od roku 2007 budou zemědělci ve stávající Unii dostávat čím dál tím menší dotace a to na úkor svých protějšků v nových členských zemích. Berlín, největší plátce do unijního rozpočtu, si po včerejšku trošku vydechne, Francouzům, kteři jsou naopak největšími příjemci zemědělských dotací, se naopak začíná drolit jedno absurdní privilegium.
Paříž má dost peněz i sebevědomí, přesto takzvanou společnou agrární politiku vždycky bránila s nasazením žebráka, kterému berou poslední krajíc. Hlavně díky Francii přežily neuvěřitelně štědré dotace venkovu desítky let soustředěné kritiky. /... / 
Anebo jinak: dánský premiér Rasmussen vypočetl, že první dva roky po rozšíření bude každého občana dnešní Evropské unie stát expanze na východ 10 až 15 eur ročně. Což je zhruba jedna večeře v obyčejné restauraci na jihu Franice.
Zdroj: BBC  25.10.2002   Daniel Kaiser
Václav Havel vrátil státním vyznamenáním jejich skutečnou hodnotu.
Dostat se do společnosti nositelů nejvyššího státního vyznamenání, Řádu bílého lva, nemusí být vždy příjemná záležitost. Záleží na tom, kdo a kdy toto vyznamenání udělil. Kromě britské královny Alžběty II. nebo bývalého amerického prezidenta Ronalda Reagana jsou nositeli stejného řádu i lidé s jinými morálními hodnotami. Československý komunistický režim měl totiž pro oceňování lidských kvalit jiná pravidla, a tak Řád bílého lva dostal například Leonid Iljič Brežněv, Fidel Castro a na poslední chvíli před pádem totalitního režimu, 18. října 1989, i palestinský vůdce Jásir Arafat. Gustáv Husák s Miloušem Jakešem tehdy Arafatovi předali Řád bílého lva I. třídy s řetězem a zdůvodnili to jeho mírovým úsilím a významným osobním podílem na rozvoji přátelství mezi národy. Na rozdíl od dnešní doby rozdávali komunisté vyznamenání doslova ve velkém. Zatímco Václav Havel udělil od roku 1993 jen přes čtyři sta ocenění, komunisté jich za jediný rok dokázali rozdat více než osm tisíc.    Zdroj: MF DNES   25.10.2002 - (dam)
Názor prezidenta a vrchního velitele armády na zasedání NATO v Praze. ČP
/... /   Ale ke schůzi samé: konává se přibližně jednou za tři roky a vždy má rozsáhlou agendu. Teď se poprvé uskuteční v nové členské zemi aliance, to znamená za bývalou železnou oponou. Bude ve městě, kde byla kdysi zrušena Varšavská smlouva. Bude projednávat dosud největší rozšíření NATO v historii, rozšíření, které bude znamenat skutečný a definitivní pád posledních zbytků železné opony, jakož i posledních ještě odstranitelných zbytků paktu Ribbentropa s Molotovem. Ta schůze bude přijímat zásadní rozhodnutí o tom, jak se bránit proti novým hrozbám, jako je terorismus či šíření zbraní hromadného ničení. Bude se asi nově zamýšlet nad vztahy uvnitř euroatlantického společenství i nad vztahy Západu k jiným částem světa. NATO, respektive organizace k němu přidružené, bude zkrátka v Praze nově mapovat svou identitu a své poslání v dnešním a budoucím světě.  /... /     Zdroj: MF DNES   23.10.2002    VÁCLAV HAVEL
Proč se šikovní lidé do politiky nehrnou? ČP
Jestliže je dobré, aby bankovky byly ozdobeny portréty velikánů, jsme na tom skvěle. Z tisícikoruny se na nás dívá skutečný génius. František Palacký totiž už jako jinoch dokázal charakterizovat parlamentní prostředí nedostižnou větou: "Halasná šermovna svárlivých nedouků." Kdo je vinen tím, že platnost Palackého postřehu trvá i dnes? My, kteří do zákonodárných sborů raději nevyšleme sečtělé rozšafy? Ano. Nicméně jen zčásti, protože náš výběr je omezen. Nutně totiž můžeme vybírat jen z těch, kteří do parlamentu chtějí. Co by tam táhlo ty opravdu dynamické, nápadité, pracovité, kurážné? Muži a ženy takových kvalit píší softwarové programy, knihy nebo písně, pečují o vzdělání svých studentů, léčí lidi i přírodu, zvelebují své podniky, provádějí myšlenkově odvážné vědecké experimenty. Jsou to vesměs lidé, kteří dovedou něco pořádného. Přitom se nemusí halasně svářit ani s kdejakým nedoukem, ani s docentem "vědeckého" světonázoru Grebeníčkem.   /... /     Zdroj: MF DNES   23.10.2002    MICHAL HORÁČEK
Pohrobci "opoziční" smlouvy.
/... /  Druhé možné odvolání, ke kterému se možná schyluje v tzv. "velké" Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, je ve srovnání s Balvínem o dost významější. Velká rada nedávno zaměstnala někdejšího poslance a předlistopadového kulturního posudkáře - podle mnohých cenzora - Miloslava Kučeru, v čemž mnozí pozorovatelé spatřují jakýsi vrchol její dosavadní práce ve prospěch Vladimíra Železného.
Právě Kučera se totiž podílel na přípravě mediálního zákona, jímž pomohl prodloužit licenci TV NOVA o dvanáct let navzdory všem soudním sporům a podivným praktikám, které jsou s touto soukromou televizí spjaty.
Ministr kultury Pavel Dostál dnes žádá, aby se tato instituce zčásti vyměnila a má pro to množství racionálních argumentů.
Oba zmíněné případy mají nakonec společného jmenovatele. Jak Rada České televize, tak "velká vysílací rada" jsou svým způsobem produkty opoziční smlouvy, a mělo by se ukázat, zda se teď s vysokou politikou změní i politika mediální, přinejmenším tak často kritizovaná legislativa.   Zdroj: BBC  9.10.2002  ADAM DRDA
Po prezidentovi obnoviteli demokracie budeme mít zase jen úředníka?
/... /  Nedůstojné komedie nás čekají a možná budou nechutnější, než si umíme představit. Volba prezidenta je problém, na němž si politické strany vylámou zuby. Prezident je u nás v zásadě nezvolitelný, protože jeho postava má vyjadřovat jakýsi úhrnný a všeobecně sdílený smysl státu, jakousi jeho ideu a důvod. Takové prezidenty jsme měli dva, Masaryka a Havla, a oba do úřadu nevynesly volby, nýbrž historická vlna, na níž měli velký podíl. Jejich zvolení prezidentem následně jen potvrdilo všeobecně sdílené přesvědčení: toto jsou naši otcové zakladatelé. Oba setrvali ve svém úřadě na demokratické poměry nepřirozeně dlouho, a stvrzovali tak, že v jejich okolí neexistoval žádný souměřitelný konkurent a že jejich úřad je vnímán jinak, zvláštněji a výjimečněji, než ostatní úřady demokratické země.
/... /  Nejsme chválabohu v žádné krizi, která by do popředí postavila nějakého nového předáka masarykovského typu. Jsme uprostřed banální a všední české politiky, tradičně se vyznačující hrubostí, vyhrocenými animozitami a nechutí shodnout se na nějakých společných názorech. Pod rouškou nadstranického prezidentství strhne se stranický boj. Zdroj: MF DNES   14.10.2002  KAREL STEIGERWALD
Stará garda nerezaví.
/... /  Podobnost případů Kavana a Lachnita není čistě náhodná. Oba patří ke starší gardě politiků ČSSD, která neprůhlednými finančními transakcemi špikovala stranickou éru konce devadesátých let. Zeman míval pro podobné hříchy pochopení: dokud politika nechytli do želízek, byl pro něj čistý a nedotknutelný. Miloš Zeman už odešel na Vysočinu a v někdejším Kavanově úřadu provětrávají šuplíky, vyměňují se lidé a policie vyšetřuje, neb podezření z korupce jsou tam silná. I na bývalém Lachnitově ministerstvu se větrá. Skandální smlouva má být zrušena, třeba přijde i policie. Jednoznačně - ti dva pánové, Kavan s Lachnitem, zanechali za sebou špinavý stůl. A copak dělají takoví politici dnes ve Špidlově straně, která se od devadesátých let demonstrativně odstřihla? Ustoupili do stínu, aby nekazili pověst partaji, která v čistých rukou třímá protikorupční metlu? Jan Kavan i Petr Lachnit jsou poslanci. Kavan navrch reprezentuje zemi jako předseda Valného shromáždění OSN, Lachnit dělá v Lidovém domě místopředsedu. Dvě důležité persony vládní strany a stíny korupce je obklopují jako úředníky v sicilském Palermu. Vládní straně to nevadí, předsedovi Špidlovi nepřekáží. Možná mlčet musí, neboť v Zemanově vládě byl Kavanovi a Lachnitovi vicepremiérem. A možná se dozvíme, že oba mají mandát od voličů a nelze je odvolat. Kdo je však nominoval? Přece ta nová ČSSD. Zdroj: MF DNES   8.10.2002  JANA BENDOVÁ
Mnoho soudců se se svou komunistickou minulostí nedokáže vyrovnat.
Ty tři události se odehrály krátce za sebou: nejdřív pražský městský soud osvobodil superkomunisty Jakeše a Lenárta obžalované z vlastizrady. Potom Ústavní soud rozhodl, že antikomunista Hučín byl kvůli nepřístojné horlivosti krajských soudců tři měsíce ve vazbě nezákonně. A nakonec, že komunističtí vyšetřovatelé StB, kteří týrali antikomunistu Hučína, potrestáni nikdy nebudou. Ještě nikdy nebyl tak zřetelný kontrast mezi laxností, s jakou jsou stíháni komunisté, a horlivostí, s níž se česká justice snaží dostat za mříže jejich někdejší oběť. A co víc: jako argument pro Hučínovo poslání do vazby slouží i připomínka jeho trestné činnosti z předlistopadové doby (bylo to nefér, řekl Ústavní soud). A co hůř: v kauze Hučín nechybovali jen soudci, ale i policisté - i jejich inspekce zjistila, že byli až příliš horliví při práci s operativní technikou - tedy odposlechem. Avšak absurdnost té situace bude ještě zřetelnější, když ji obrátíme naruby. Představte si: Jakeše a Lenárta pošle snaživý soudce na tři měsíce do vazby! Jejich advokát si stěžuje až k Ústavnímu soudu. A navíc se ukáže, že i policisté byli při shánění důkazů proti komunistickým funkcionářům snaživí až příliš. Dokonce jim odposlouchávali telefony... Inspekce ministra vnitra musí případ řešit... Samozřejmě, je to nesmysl, za třináct let, která uplynula od pádu komunismu, se ještě nikdy nestalo, aby Ústavní soud zasahoval ve prospěch stíhaných komunistů a chránil je před pomstychtivou rukou kruté české justice. Ostatně už od počátku mají komunisté všechny trumfy; případy Hučín a Lenárt to zase ukazují: spory souzené podle komunistických zákonů a
soudci, které si komunisté z velké části vychovali, přece nemohou komunisté prohrávat! /... /
Pokud nechceme na potrestání komunistů rezignovat (což je také možnost, je to však třeba otevřeně říci), nabízí se za současné situace jediná možnost: stíhat komunisty jako antikomunisty.(Bohužel pro Hučína to platí naopak.) Zdroj: MF DNES   8.10.2002  LUDĚK NAVARA
Rusko jedenáct let poté. srp a kladivo
Moskevský starosta chce před Lubjanku vrátit sochu Felixe Dzeržinského. Snahy vrátit pomník zakladatele sovětské tajné policie Felixe Dzeržinského na místo před bývalé velitelství KGB rozčílily lidskoprávní aktivisty a liberální politiky v Rusku. "Dzeržinskij byl řezník, který spolu se svými pochopy zavraždil miliony Rusů," říká lídr Svazu pravicových sil Boris Němcov. V pondělí 16. září Němcov prohlásil, že jeho strana a další liberální síly se pokusí sebrat milion podpisů, aby zabránily obnovení pomníku. Návrat Dzeržinského sochy inicioval moskevský starosta Jurij Lužkov ve druhém zářijovém týdnu, přesně 11 let poté, co byl pomník odstraněn. /... / 
Sergej Jušenkov, lídr Liberální strany Ruska, spekuluje, že Lužkov vyrukoval s myšlenkou návratu sochy, aby se zalíbil prezidentovi Vladimiru Putinovi, veteránovi KGB, který v říjnu oslaví 50. narozeniny. Tuto hypotézu sdílejí ruská média. Putin, jenž vyjadřuje hrdost na svou kariéru u KGB, Lužkovův krok nekomentoval. Nicméně na rozdíl od svého předchůdce Borise Jelcina, který si ošklivil vzpomínky na komunismus, nechal navrátit některé sovětské symboly. V roce 2000 odsouhlasil rozhodnutí parlamentu znovu zavést melodii staré sovětské hymny, byť s jiným textem, a už v roce 1999, když se stal premiérem, nařídil, aby byla obnovena deska, která na Lubjance připomínala bývalého šéfa KGB a sovětského vůdce Jurije Andropova. Zdroj: Respekt ROBIN MUNRO, redaktor The Moscow Times  30.9.-6.10.2002
Názor na Václava Havla jako reakce na jeho bilanční projev v USA.
/... /  Havel se v projevu neloučí jen s Američany, ale i se svými spoluobčany. Uvědomuje si, že jeho éra a vidění světa zřejmě končí, a Havel přiznává, že neví, jak se s tím úplně vyrovnat. Vždyť například na začátku svého prezidentování spolurozkládal Varšavský pakt a doufal, že stejně se rozpadne i NATO. Naivně věřil v ideu bezkonfliktní společnosti, kterou nebylo možné realizovat. Po letitých zkušenostech se z něj stal jeden z nejvýraznějších zastánců Aliance. Ve svém bilančním projevu také řekl: "Zlu je třeba čelit hned v jeho zárodku, a nejde-li to jinak, pak i silou." To je všechno. Doba se mění rychleji než Václav Havel, který se s prostými obavami o budoucnost chystá na důchod.   Zdroj: Respekt  ERIK TABERY  30.9.-6.10.2002
Bylo nebylo, není dávno tomu.
Bylo nebylo. Takový slovní dvojdomek lze snést ještě tak v pohádkách, kdekoli jinde znervózňuje. Už nějakých pětadvacet století berou hledači pravdy v potaz mudrce Parmenida. A ten učí: „Říkat o tom, co je, že to je, a říkat o tom, co není, že to není - to je pravda.“ Tato myšlenková škola má za to, že nic nemůže být a zároveň nebýt. Opravdu? Jedno je zřejmé - Parmenides nikdy nezavítal mezi Čechy. Koho můžeme považovat za nejvýznamnější politickou postavu v živé paměti? Zajisté toho, kdo uvedl do pohybu lavinu, jež smetla totalitní režim. A to nebyl ani Havel, natož Klaus nebo Zeman. Byl to Martin Šmíd. Ten, který vykročil proti ozbrojencům vybaven jen květinou a dobrou vůlí, byl za to zmlácen býkovci a zemřel. Zpráva o tom dojala a rozhořčila národ, který se shromáždil na náměstích, vytáhl klíče, zahodil rudé knížky a do týdne bylo vymalováno. Co nezmohly armády, špioni a disidenti, dokázal jediný velikán. Zajímavé je, že Martin Šmíd opravdu byl, patrně bylo Martinů Šmídů povícero a některý z nich možná byl student. Mrtvý student však nebyl žádný. Můžeme se domnívat, že M. Š., dojatý stejně jako ostatní, zapálil na Národní třídě svíčku a postál zadumán nad svým vlastním improvizovaným hrobem. Co vy na to, Parmenides?
  Co by nespočítal ani Einstein
V éře zahájené Martinem Šmídem převzalo moc Občanské fórum a z něho později povstavší ODS. I ta však byla svržena, a to stejně nečekaně - zase mužem, který byl nebyl. Štědrý dárce Lájos Bács. Patrně skutečně existoval, jinak by přece nemohl figurovat v účetních dokladech strany, která nám dala zákony o účetnictví. Pak byl nalezen i v budapešťském telefonním seznamu. Tehdy se nicméně ukázalo, že sám Bács nebyl o nic více štědrý, než byl Šmíd mrtvý; do Prahy neposlal ani jediné předválečné pengö, natož miliony porevolučních korun. V boji s mužem, který byl nebyl, však ODS potupně prohrála. Dosud se z té rány nevzpamatovala ani fakticky - do vlády už se nikdy nedostala - ani myšlenkově. Svědčí o tom skutečnost, že se lídři pražské ODS pokusili L. B. pohřbít. Avšak fotografie je zachycují nad rakví, v níž tělo absentovalo. Muže, který nebyl, pohřbít nelze. Nebylo by lepší se s ním nějak dohodnout? Byla nebyla jistota desetinásobku. Desetinásobek to byl, nicméně takový, že by ho nespočítal ani Einstein, a ten byl přitom výtečný nejen v relativitě, ale i v malé násobilce. Byly nebyly banky. Určitě byly, protože se do nich daly ukládat peníze, a to v neomezeném množství. Ale současně nebyly, protože od jisté chvíle se ty peníze nedaly vybírat. Místo aby se v bankách množily, chřadly a nevysvětlitelným způsobem mizely, až také prostě nebyly. Byla nebyla Středoevropská televize pro 21. století. Nepochybně byla, protože jinak by nemohla zdarma obdržet tak nedostatkový statek, jako je licence na celoplošné vysílání. Stejně nepochybně však nebyla, protože však to znáte. A byla nebyla demokratická volba hlavy státu. Byla, protože ji písemně přislíbili přední mužové naší politiky, kteří posléze vyhráli volby. A pak najednou nebyla, protože onen „demos“, lid, už odvolil. I tím dokázal svou bezednou naivitu, takže se jeví správné, aby z tak důležité záležitosti, jakou je volba prezidenta republiky, byl vykázán. Hlavu státu mu oznámí chytráci z politických stran, kteří trpí lecčím, ale naivitou ne.
  Díky, Martine Šmíde
Osoby a fenomény, jež zároveň jsou i nejsou, je očividně obtížné porazit. Proto je příjemné hrát s nimi v jednom dresu. Ještě jednou díky, Martine Šmíde. Velice nepříjemné však je kopat proti nim, jak dosvědčí ODS, někdejší příznivci Viktora Koženého, klienti jistých bank a kampeliček a tak dál. A občané, kteří by si sami chtěli zvolit svého prezidenta? Nu, to jste třeba i vy, kteří jste dočetli až sem. Skloníte se i v tomto případě před mocí proměnlivého „bylo nebylo“, anebo s tím něco uděláme? [nezkráceno] Zdroj: MF DNES   12.10.2002  MICHAL HORÁČEK
Na místa v dozorčí radě ČKA se tlačí šedé eminence z každé strany.
Vládní koalice pokračuje v čistkách ve státem kontrolovaných fondech a agenturách. Právě v těchto dnech tedy vrcholí boj o ekonomickou moc v tomto státě. Vyměňují se poslanci dozorující činnost ve Fondu národního majetku, České konsolidační agentuře (ČKA), ve státních fondech bydlení a infrastruktury.  /... /  
    Připomeňme, že dozorčí rada ČKA není obyčejná dozorčí rada. Je to druhý management agentury. Může zvrátit každý obchodní případ a také se v každém druhém rýpe. Poslanec Tlustý má například v ČKA sekretářku a tráví tam požehnaně času. Lidé u nás neradi slyší, když mají poslanci nějaké další výhody či vedlejší příjmy. Původně si poslanci v České konsolidační agentuře měli přijít na devadesát tisíc měsíčně, šéf dozorčí rady dokonce na sto padesát tisíc měsíčně. Toho platu si však moc neužili, zákon o konfliktu zájmů jim příjem za tuhle práci zakazuje. To je vůbec nejhorší. I tak se totiž poslanci do „práce“ v ČKA hrnou jako občané do Electroworldu ve Zličíně. Chtějí snad sloužit zadarmo vlasti či pomáhat traktoru Zetor? Nedělejme si iluze. Přítomnost poslanců v ČKA je živnou půdou pro korupci. Devadesátá léta navíc dokazují, že když u nás politici sedí v dozorčích radách a něco kontrolují, dopadne to většinou hůř, než kdyby tam neseděli. Zdroj: MF DNES  12.10.2002  JAN MACHÁČEK
Benelux inspirací pro státy visegrádské čtyřky.
Český prezident Václav Havel je přesvědčen, že mezi Lucemburskem a Českou republikou existuje zvláštní druh přátelství. Havel to uvedl po úterním setkání s panovníkem Lucemburského velkovévodství Jindřichem. Sedmačtyřicetiletý velkovévoda přijel do Prahy na třídenní návštěvu.
Vzájemná spolupráce obou zemí se podle prezidenta projevuje nejen v kultuře a hospodářství, ale také v politické rovině, a to dokonce na regionální úrovni. Země takzvané visegrádské čtyřky, kam Česká republika patří, chtějí totiž spolupracovat se třemi státy Beneluxu , tedy Belgií, Nizozemskem a Lucemburskem.
Havel navštívil lucemburskou konstituční monarchii před 11 lety a v roce 1997 tam byl na summitu Evropské unie. Vévoda Jindřich si v úterý na Pražském hradě prohlédl také někdejší sídlo českých panovníků. Zavítal například do katedrály svatého Víta, Starého královského paláce a navštívil i sídlo nadace prezidentského páru Vize 97 v Královské zahradě.   /... /   Zdroj: BBC 8.10.2002
Názor na budoucnost NATO.
Temný zítřek plný násilí a nestability nastane, pokud se NATO na svém summitu v Praze neobnoví a nepřiměje své členy k hluboké změně v zajišťování vlastní obrany. Tak popsal budoucnost šéf NATO George Robertson při včerejší konferenci aliance v Bruselu. "Nestabilita se už neomezí na oblasti, z nichž pochází - přelije se do Evropy a Severní Ameriky. Máme všechny důvody věřit, že tyto věci nastanou. Měli bychom bít na poplach," varoval šéf aliance. Podle něj se blíží něco jako potopa světa, a Západ proto musí už v Praze začít stavět svou "Noemovu archu". Uplynulá léta jsou podle něj plná varovných signálů upozorňujících na nadcházející katastrofu. "V minulém desetiletí jsme viděli hroucení států, jejich rozpad na početné malé regiony ovládané válečníky, kteří získávali peníze pašováním drog a
jinými zločinnými aktivitami," tvrdil Robertson. Tyto "státy" se navíc stávaly líhní nového terorismu. Neboť ani teroristé už nejsou, co bývali: "Dosud jsme sdíleli názor jednoho známého experta, že teroristé chtějí mnoho přihlížejících, ale nikoli mnoho mrtvých - od 11. září (2001) to už neplatí," řekl šéf NATO. Prvním lékem na tyto hrozby jsou pro něj samozřejmě moderní vojenské kapacity: munice, která se sama navádí na cíl, vojska schopná nasazení daleko od domova, ochrana proti chemickým a biologickým zbraním v rukou teroristů. Lepší rakety a výkonnější letadla však samy o sobě bezpečnost nezajistí. Ta není možná bez konzultací mezi Severní Amerikou a Evropou, bez kooperace s Ruskem a bez širší spolupráce se světem. Tady všude je prý NATO ideální základnou.  /... /   Zdroj: MF DNES MICHAL MOCEK 4.10.2002
Kandidátů na prezidenta je více, židle je jen jedna.
Čeština je proto krásná, že má mnoho výmluvných slov. Jedno z nejvýmluvnějších vypadá takhle: "příčetnost". Příčetná je ta osobnost, která si přičítá své postoje a především činy. A to nejen v současnosti a tváří v tvář výzvám přicházejícím z budoucnosti, ale povýtce ve vlastní minulosti. Nepřičítá-li si je, nemůžeme v našem kulturním prostředí mluvit o osobnosti svéprávné, a proto plně hodnotné. Platí to obecně, o kandidátech na funkci hlavy našeho státu však zejména. Je to jen můj osobní názor, nicméně vsadím cokoli na to, že jen málokdo si opravdu přeje, aby ho zastupoval nepříčetný prezident.
Burešovo poučení
Ve dnech babího léta proto získává na pozoruhodnosti i jinak nepříliš pozoruhodná osobnost Jaroslava Bureše, který si slova "prezidentský kandidát" už nechal vytisknout na vizitky. Je to muž, který se někdy v roce 1986 ztotožnil s cíli Komunistické strany Československa. Mezi těmi cíli byl hlavním od jisté chvíle tento: legitimizovat okupaci vlastní země a její ponížení armádami cizí moci. To není názor, ale holý fakt - černé na bílém o tom svědčí slova ruskými neostalinisty a Vasilem Biľakem inspirovaného a komunistickou stranou přijatého dogmatu s názvem Poučení z krizového vývoje. Komunistická dogmata musel kandidát na soudruha přijmout a vlastnoručně podepsat. Nechci však přemítat nad pevností morálních postojů pana JUDr. Bureše, nýbrž nad jeho příčetností. O ní vypovídá skutečnost, že svou aktivní podporu komunistickým cílům opomněl uvést ve vlastním životopise. Zdála se mu tak nepodstatná, že nebylo proč přičítat si ji? Proč ji tedy zmiňuje teď, tedy poté, co na ni byl nahlas upozorněn jinými?
Kariéra v ohrožení
Potížím s příčetností však není v tomto případu konec. Na otázku, proč do KSČ vstupoval, nabízí prezidentský kandidát doslova nepříčetné vysvětlení. Kdyby se soudruhem nestal, ohrozil by prý svůj kariérní postup. Méně kulantně řečeno: okupace a devastace vlastní země je jedna věc, hezčí nábytek v pracovně a pár set navíc na platu věc druhá; zváženy na vahách, první shledána lehčí než ta druhá. Každý má zajisté své priority. A také své hříchy, omyly, selhání. Příčetní jsou však schopni si je přičítat, což znamená je jako hříchy, omyly a selhání chápat, a proto jich litovat. Jen tak rodí se aspoň naděje, že příště pokušitelským svodům čertů pekelných nepodlehnou. Pan JUDr. Bureš svým vysvětlením vzdává se této naděje. Nelituje totiž. /... /   Zdroj: MF DNES MICHAL HORÁČEK 4.10.2002
Kupování vlastní dlluhů pod taktovkou ČKA.
/... / Společnosti okolo Tykačova smutně proslaveného Motoinvestu měly v polovině 90. let co do činění se zkrachovalou Plzeňskou bankou, Kreditní bankou Plzeň, Agrobankou apod. Motoinvest se proslavil i na kapitálovém trhu, například ovládal správu vytunelovaných CS Fondů. Jisté je, že předseda představenstva vítězné firmy EC Group Luboš Krauskopf působil v polovině 90. let v Tykačových firmách, a totéž platí i pro další lidi z EC Group. Tykačovi "bývalí kamarádi" teď nabídli za balík špatných pohledávek z konsolidační agentury nejvíc, tedy 3,4 miliardy korun, a vyhráli. Chtělo by se říci, že asi nabídli nejvíc, protože sami nejlíp vědí, co v balíku je. Lze si taky klidně představit, že příště bude pohledávky z
Komerční banky dražit Barak Alon s Františkem Chvalovským a pohledávky z IPB Libor Procházka s Nomurou.
/... /
   Situaci v agentuře ilustruje fakt, že ředitelem odboru blokových transakcí, tedy odboru, který má na starosti právě prodej balíku pohledávek, o němž je řeč, je dosud Marek Kyncl. Ten byl v polovině 90. let jednatelem zkrachovalých firem, které dnes prokazatelně dluží právěkonsolidační agentuře přes sto milionů korun. Česky se tomu říká kozel zahradníkem. Pan ředitel Marek Kyncl si navíc nedávnozměnil jméno, dříve se jmenoval Kynčl. Poslanci v dozorčí radě i vedení agentury tenhle skandál tutlají už celého půl roku aKynčl pořád sedí tam, kde sedí. Jak je toto vůbec možné? Odpověď je jednoduchá: takový člověk se dá snadno vydírat, třebakdyž je potřeba nahlédnout tam, kam normální smrtelníci nahlédnout nikdy nemohou, dostat tip, prostudovat si třeba podrobnosti o nějakém špatném úvěru či o nějaké pohledávce.
/... /
Zdroj: MF DNES JAN MACHÁČEK 3.10.2002
Václav Havel zametá před prahem svého nástupce.
Prezident Václav Havel včera požádal Nejvyšší kontrolní úřad o kontrolu prezidentské kanceláře a jejich příspěvkových organizací. Podle mluvčího Ladislava Špačka chce Havel svému nástupci předat úřad v řádném stavu. Zdroj: MF DNES 2.10.2002
Vladimír Hučín byl držen ve vazbě  protozákonně, rozhodl o tom Ústavní soud.
Bývalý důstojník bezpečnostní služby a disident Vladimír Hučín strávil ve vězení téměř tři měsíce nezákonně. Ústavní
soud včera rozhodl, že verdikt soudu, který ho tehdy za mříže poslal, byl v rozporu se základními ústavními principy. Je to již
druhá chyba provázející proces s mužem, který tvrdí, že se mu takto mstí lidé, jimž se stal nepohodlným, neboť rozkryl vazby
starých komunistických kádrů na funkcionáře současné státní správy.  /... /
Zdroj: MF DNES  PETR PRAVDA  2.10.2002
Svobodná Evropa dokončila svůj úkol v českém jazyce po dlouhých padesáti letech.
/... /
"Hlavním úkolem bylo znemožnit tu informační izolaci, kterou vytvořil Stalin. Proto se každou hodinu četly zprávy, které byly objektivní," říká jeden ze zakladatelů rádia a první programový ředitel Pavel Tigrid. "Všechno jsme si dělali sami, o všem jsme rozhodovali sami. Do náplně se nám americké vedení nepletlo, to mohu říct z vlastní zkušenosti. Pak, když už byl možný vzájemný kontakt přes hranice, jsem byl překvapen, kolik lidí nás poslouchalo." Avšak na začátku padesátých let, kdy rádio vznikalo, to vůbec nebylo jednoduché, jak to dnes zpětně může vypadat. Stanice se budovala v západní části Německa, která tehdy ještě byla pod americkou správou. "Měli jsme vysílat 18 hodin denně. Po celé Evropě i v USA jsme hledali lidi. Ale dokázali jsme to. Byla to velká čest pro Čechy a Slováky v exilu, neboť jsme začali vysílat jako první. Nikdy předtím v dějinách žádní exulanti nedostali takový nástroj, jako jsme dostali my," líčí Tigrid. Jenže od počátku se také objevovaly první útoky na stanici, organizované tajnými službami komunistických zemí. Hned v padesátých letech byl odhalen pokus otrávit pracovníky rádia solí s jedem. Naštěstí na to včas přišel kuchař a nahlásil to. Nikomu se nic nestalo. Ale jiní dopadli hůř: rumunský redaktor byl probodnut otráveným deštníkem a 21. února přišel černý den: u budovy, v němž sídlilo i československé oddělení, vybuchla bomba a zdemolovala celé jedno křídlo. Tři zaměstnanci československé sekce byli těžce zraněni: Marie Puldová, Rudolf Skulák a Alan Antalis. Navíc výbuch zlikvidoval i cenný archiv. "Pásky byly roztrhané na cucky. Byl to nejdrastičtější útok. Měl nás asi zastrašit. Ale to se nepodařilo," vzpomíná někdejší redaktorka a současná ředitelka Olga Kopecká. /... /
Zdroj: MF DNES LUDĚK NAVARA  27.9.2002
Kozel zahradníkem ?
Majetkovému úřadu bude šéfovat neplatič
Bývalý přednosta prostějovského okresního úřadu Vojtěch Matějičný, který musel v roce 1999 kvůli aféře s neplacením nájemného v obecním bytě funkci opustit, usedne do křesla šéfa prostějovské pobočky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Matějičný byl také vedoucím sekretariátu bývalého předsedy ČSSD Miloše Zemana. Zdroj: MF DNES   1.10.2002
To nejlepší ze socialismu.
/... /
Už v roce 1967 ve slavném spisovatelském projevu řekl Ludvík Vaculík, že všechno dobré, co v této zemi bylo vykonáno, udělali lidé navzdory komunistickým vládcům. Platí i věta opačná, jak by řekli matematici: Vše, co komunističtí vládci konali, vždy nějak zkazili, udělali napůl, mizerně, zmateně. Kdo najde něco pořádného, co z těch dob zbylo, může si říci: neměli oči všude. /... /
Zdroj:
MF DNES  KAREL STEIGERWALD 1.10.2002
Ušetřeme tisíce na platech kvalifikovaných vyšetřovatelů, určitě se nám to vrátí.
První z případů, za které by mohli být odsouzeni bankéři zkrachovalé Investiční a Poštovní banky (IPB), je na cestě do
soudní síně. Tým policejního rady Václava Lásky z Úřadu finanční kriminality a ochrany státu dospěl po roce k závěru, že
někdejší náměstek Libor Procházka při obchodování s akciemi Restitučního investičního fondu (RIF) připravil banku nejméně o
50 milionů korun. Jak sám Láska říká: "Je to relativně malý obchod, který neměl vliv na pád banky." Ovšem jde zatím o první
pátrání, které policie dotáhla do konce. /... /
Na celé kauze IPB průběžně pracují tři čtyři lidé. Což je málo.
Jak je to možné? Vždyť to je mezi hospodářskými delikty největší kauza? Navíc může být průlomová - poprvé by soud mohl
říci, že to, co se dělo ve velkých bankách, je trestné...

Náš útvar je objektivně přetížený. Volní lidé, kteří by na tom mohli pracovat, prostě nejsou. Když chceme posily zvenku, vždy
narazíme na totéž: obsazení úřadů se řídí podle tabulek. A tady jsou všechna tabulková místa obsazená.
Ale vždyť ministři, dokonce i premiér, říkali, že právě závažná hospodářská kriminalita je prioritou...
To říkají médiím. Co vám na to mám říct?
Je nedostatek lidí jediným důvodem, proč se řadu kauz nedaří dotáhnout do konce?
Je jich víc. Vážné je, že na to kapacity policie nestačí. Na podobně závažných kauzách by měly pracovat týmy. Kauze IPB by
slušela skupina o 10 až 12 lidech. Byli by tam radové se znalostí vyšetřovacích procesů, kriminalisté, analytici, kteří se vyznají
v operacích s akciemi. Měli by tam být lidé znalí bankovního prostředí. Taková skupina by zvládla 90 procent činností, na
zbytek by se najali konzultanti.
A co kvalita vyšetřovatelů?
To je druhá věc, ta hraje nemenší roli. Je pravda, že když si policie někoho vyškolí, dá do toho nemalé peníze - do studia
bankovnictví, zahraničních stáží - pak ho neumí udržet. Pokud má policista dělat na takových kauzách, musí být
nadstandardně schopný. Jenže takový má v soukromé sféře dvakrát třikrát vyšší příjem a klidnější život. Kterýkoliv soukromý
subjekt ho velmi snadno přeplatí. Policie neuznává princip topmanagementu. Když si vypěstujeme odborníka, tak tabulky
řeknou, kolik smí brát. Pak se stane, že špičkový odborník a řadový policista se liší v platu o šest tisíc. To není přiměřené.
Faktorů je ale víc. /... /
Zdroj:
MF DNES  PAVLA NOVÁKOVÁ 1.10.2002
Dvoje volby v zahraničí dopadly i pro Českou republiku dobře.
Rozumí se pro Českou republiku: volební vítězství sociálnědemokraticko-zelené koalice v nedělních volbách ve Spolkovérepublice Německo a nečekaně příznivé skóre pro Dzurindovy křesťanské demokraty v parlamentních volbách na Slovensku. Vprvním případě proto, že u moci na další čtyři roky zůstávají dva politikové, Gerhard Schröder a Joschka Fischer, kteří se vminulosti několikrát osvědčili jako přátelé naší země, i když nejednou kritičtí. Férově kritičtí. Ne tak Schröderův protikandidát,jemuž chybělo jen pár tisíc hlasů k nástupu do nejvyšší vládní funkce v zemi našeho nejmocnějšího souseda. Mohu dosvědčitz vlastní zkušenosti z doby, kdy k mým úředním povinnostem patřila péče o česko-německé vztahy, že Edmund Stoiber násČechy opravdu, ale opravdu rád nemá. Proč by také měl. O to nejde. Ale jako německý kancléř by České republicemezinárodně politicky dělal velké obtíže. Ve svém volebním programu to ostatně jednoznačně vyhlásil. Je to muž, kterýneuznává platnost Česko-německé deklarace z roku 1997, této Magny charty pro vztahy mezi Prahou a Berlínem, zejména proty stávající (jež jsou navíc velmi dobré) a pro ty budoucí. A zároveň dokumentem účtujícím s minulostí, jež tyto vztahy celédesítky let zatěžovala. Byl to Edmund Stoiber, jenž jako bavorský zemský premiér tu nešťastnou česko-německou minulostsoustavně zahříval. Nelze vyloučit, že jako německý kancléř by vznesl jisté "revizionistické" podmínky pro vstup České republiky
do Evropské unie. Schröderův vládní tým a poměr sil v Bundestagu takové a podobné zahraničněpolitické hrátky vylučují.  /... /
Zdroj: MF DNES   26.09.2002 - PAVEL TIGRID
Slovenské volby nedopadli vůbec špatně.
Jsou teď slyšet i tací, pro které není výsledek slovenských voleb nic moc: Vyhrál tam Mečiar, uspěly ještě další dvě dosti populistické "strany jednoho muže", a jedna z nich dokonce patří televiznímu magnátovi, který asi zblbnul lidi. A ještě ke všemu ti starokomunisti! Na své si jako vždy přijdou škarohlídi i optimisté. Rozhodně může být Slovensko zdrojem poučení, zajímavých otázek i inspirace. Třeba volební účast: na Slovensku sedmdesát procent, v Česku padesát sedm procent. A to tam mají již od rozdělení federace dvakrát větší nezaměstnanost, která by, jak známo, teoreticky měla odrazovat od zájmu o politiku. Tamější Dzurindova koalice vydržela čtyři roky (i když tomu nikdo nevěřil) a teď může v pravicovějším kabátě další čtyři roky pokračovat. Schopnost domluvit se a dohodu pak dodržet je také výrazem politické kultury. A jak dlouho vydrží naše nová vládní koalice? Zkusme brát sázky. /... /

   Hospodářsky Slovensko zaostává, jenže před čtyřmi lety stálo před bankrotem a nikdo mu nechtěl půjčit ani za 40 procent. Faktem také je, že slovenské soudnictví - a to bohužel i to ústavní - obsazené z valné části Mečiarovými lidmi, je personálně v dosti bídném stavu. Ale politicky? Pod Tatrami existuje přímá volba starostů (primátorů) i prezidenta, u nás v této sféře politiky jednoznačně vítězí zákulisní praxe. Díky poslanci Jánu Langošovi mají Slováci fungující zákon o svobodě informací a mnohem dříve než my plně zpřístupnili svazky StB. A to ještě na Slovensku na jaře málem schválili radikální penzijní reformu. Češi jsou možná v něčem napřed, ale dávno už ve svém bahýnku usnuli hlubokým zimním spánkem.   Zdroj: MF DNES   26.09.2002 - JAN MACHÁČEK
Česká pravice je v dlouhodobé krizi.
/... /
Velmi výraznou změnou k horšímu je skutečnost, že zatímco po roce 1998 nebyla ČSSD vystavena pokušení soustavněji spolupracovat s komunisty (měli dohromady jen 98 hlasů), dnes by společně dosáhli většiny pohodlnější, než jakou měl Klaus v roce 1992. ČSSD je rozpolcená podobně jako ta fierlingerovská z roku 1945, a to nevěští nic dobrého. Zatímco pravice je přes blízkost programů neschopná spolupracovat, "levice", sestávající z jedné ideově nekonzistentní strany a jedné posttotalitní, je na tom jinak: sociální demokraté jsou soustavně vystaveni velkému pokušení. Vývojové trendy vypadají nevábně: podpora ODS od roku 1992 soustavně klesá: 76 - 68 - 63 - 58 křesel ve sněmovně. "Levice" jako celek triumfálně posiluje: 51 - 83 - 98 - 111 křesel tamtéž. Přitom podíl obou uskupení, a tedy i jejich odpovědnost, se zvětšuje: 127 - 151 - 161 - 169 mandátů. Závěr je jednoznačný: to, co zděšeně sledujeme, není heroický zápas kapitalistického Laokoona s mořskými příšerami socialismu, ale jakési nepřehledné křečovité zmítání v bahně, přičemž ti, kteří se navzájem perou, se propadají stále hloub a hloub do močálu. Veliké naděje, které česká veřejnost v roce 1992 vkládala do ODS a Klause, jsou ty tam. Je tu ovšem jedna výjimka: KSČM. Ta na situaci soustavně vydělává, a my se postupně vracíme do let po druhé světové válce. Sociální demokracie je v rozkladu a komunisté v ofenzivě.  Zdroj: MF DNES   24.09.2002 - BOHUMIL DOLEŽAL
Policejní vyšetřování a mocenské souboje?
Souvisí informace o trestním stíhání ekonoma Josefa Kotrby, manžela ministryně Buzkové, s politikou? Zatím nevíme. S politikou však určitě souvisí, že informace o tom, že se policie zabývá nějakou kauzou, vyjdou najevo jaksi "v pravou chvíli", tedy že jsou dobře načasovány. Policie něco léta "smolí", ale jde o to, kdy to spatří světlo světa. V našem případě zrovna ve chvíli, kdy uvnitř sociální demokracie probíhal ostrý boj o to, zda pokračovat s Unií svobody, obnovit "osvědčenou" spolupráci s ODS či začít politické kšefty s komunisty. Na které straně sporu stála Buzková, je zřejmé. Už to tady všechno bylo mockrát. Jenom namátkou: v lednu 2000, kdy vrcholila krize v IPB, byl zcela nesmyslně obviněn Jiří Klumpar, bývalý nucený správce Agrobanky. Cílem kampaně bylo oslabit ČNB před zásahem v IPB a před uzavřením privatizace České spořitelny, kterou chtěla potápějící se IPB získat. Před letošními volbami, v době, kdy se ČSOB nemohla dohodnout s Konsolidační agenturou o
převodu pohledávek bývalé IPB, měla policie připraven zásah v ČSOB. Zastavil jej na poslední chvíli ministr Gross, ale již toho byly plné noviny. Vězme, že v této zemi nebyl ještě pravomocně odsouzen jediný větší tunelář. Pouze někteří jsou nebo chvíli byli ve vazbě. Policie vždycky hlasitě do něčeho plácne, obviní třeba patnáct lidí najednou, ale vůbec nikdy z toho nic není. Jediný efekt je, že pár týdnů někdo vypadá jako kriminálník. Paradox je, že jednou je to slušný člověk a jindy zloděj. Je to tristní.
  Zdroj: MF DNES   21.09.2002 - JAN MACHÁČEK
Názory na naše školství.
/... /
Společnost, která sice hodně mluví o odpovědnosti, ale žádnou odpovědnost nechce přijmout, strká práci a neúspěchy z jednoho na druhého. "Jak má vypadat mládež, když máme takové učitelstvo," spílají rodiče učitelům. "Co zmůžeme, když nám do školy chodí děti, které rodiče nevychovávají," hořekují učitelé. Shodnou se v tom, že vinna je televize a její morálně rozkladné pořady. Nicméně učitel pak přenechá výklad videokazetě a rodiče posadí děti před TV, aby je nerušily. Napadená televize se poťouchle brání. Pro pořad o školách vybere tu nejvíc zakomplexovanou, nejnevkusněji oblečenou příšeru z celé republiky a představí ji jako typ učitelky. Stejně rafinovaně nás přesvědčí o úplné zblbělosti naší společnosti. Vyrazí s kamerou do ulic, nasbírá tisíce odpovědí na nějakou prostou otázku a zveřejní tři nejhorší nesmysly - tak to vidíte! Další pravda je, že nelze pokročit bez klidného, realistického obrazu skutečného stavu. Naše společnost si žádá senzace. Pravidelná, dobrá práce, standardní výkon, běžný život poctivých lidí jsou nezajímavé. Proto se zaměříme na křiklavé a mimořádné případy. /... /   Zdroj: MF DNES   02.09.2002 - PETR PIŤHA , bývalý ministr školství.
Povodňový fond Evropské Únie.
Evropská unie založí zvláštní fond určený k překonávání následků přírodních, technologických a ekologických katastrof v členských i kandidátských zemích EU. Návrh na zřízení fondu včera podle očekávání schválila Evropská komise, což je vrcholný výkonný orgán unie. Ta se sešla k jednání o pomoci při odstraňování katastrofálních záplav, které v minulých dnech devastovaly střední Evropu. Komise nečekaně přislíbila, že by ve fondu mohla být až miliarda eur, a zejména že by se z něj mohlo čerpat ještě letos. Dosud se hovořilo o maximálně 500 milionů eur. "Chceme ještě letos uvolnit na pomoc obětem povodní v Německu, Rakousku i v kandidátských zemích minimálně pět set milionů eur," oznámil včera předseda EK Romano Prodi. /... /     Zdroj: MF DNES   29.08.2002 - (ČTK)
Některé dokumenty o činosti StB zničila velká voda.
Mezi spisy, které poničila Vltava v zaplaveném archivu v Praze-Troji, byly klíčové dokumenty o politických procesech z dob komunismu. Do některých nebude možné nahlédnout celé měsíce či roky, jiné jsou ztraceny navždy. Patří mezi ně například spis ze soudního jednání se členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), při němž byl v roce 1979 souzen i Václav Havel. "Byly tam spisy o všech závažnějších deliktech, které řešil Městský soud v Praze od roku 1960 asi do poloviny osmdesátých let. Ročně se poskytovalo asi pět tisíc spisů k dalšímu řízení," říká zástupce vedoucího justičního oddělení Archivu hlavního města Prahy Petr Kreuz.
/... /
   Podle odborníků nebylo v silách nikoho archiv včas zcela vyklidit. Osm kilometrů spisů se do něj naváželo tři týdny. Na druhé straně se někteří pozastavovali nad umístěním archivu. "Nevím, proč spisy téměř veškerého pražského soudnictví byly uloženy v zátopové oblasti," říká Alena Nosková ze Státního ústředního archivu v Praze.     Zdroj: MF DNES   29.08.2002 - LUDĚK NAVARA
Imunita se Vladimírovi Železnému může hodit. 
   Připomeňme si, v jaké situaci se Vladimír Železný, ředitel televizní stanice Nova, rozhodl oznámit svou kandidaturu do Senátu. Dvě arbitrážní řízení rozhodla, že Česká republika porušila závazky vyplývající z mezinárodních smluv. Londýnská arbitráž přes tuto skutečnost Ronaldu Lauderovi, který vložil do Novy peníze, náhradu nepřiznala, protože se proti tomu neohradil.   /... /

   Pan Lauder podle českých zákonů totiž nesměl vlastnit licenci. V současné době se jedná o výši náhrady. CME žádá 600 milionů dolarů, tedy kolem dvaceti miliard korun. Reálné podle odborníků je, že Česká republika bude muset Ronaldu Lauderovi zaplatit asi 15 miliard, což de facto znamená, že tuto sumu budeme muset zaplatit my, daňoví poplatníci. (Mimochodem je to asi polovina sumy, kterou letos vláda uvolní na likvidaci škod po povodních.) Žalob na Vladimíra Železného je však mnohem víc. Připomeňme, co odhalil audit.
 /... /
     Hlavní otázkou teď je, jestli se voliči na Znojemsku, kterým Vladimír Železný jistě štědře několika málo miliony přispěje na následky povodní, nechají tak levně obalamutit. Anebo jestli podpoří lidovce Milana Špačka jako kdysi na Chrudimsku podpořili Petra Pitharta, který kandidoval rovněž za lidovce, proti Miroslavu Šloufovi.   Zdroj: MF DNES   23.08.2002 - KAREL HVÍŽĎALA
Vedení Spolany Neratovice, FNM nebo policie? Kdo je tím vinen?
Na hlavu Spolany Neratovice se snáší oprávněná vlna kritiky za zatajování informací o únicích škodlivých látek. Pozoruhodné však je, že podobně se chová i Fond národního majetku, který disponuje rozsáhlou dokumentací největších ekologických problémů v České republice. Vedení fondu se rozhodlo informace o těchto škodách stejně jako o financích vydávaných na jejich likvidaci veřejnosti nezpřístupnit. Asi nejlépe je zdokumentován případ Spolany, která patří mezi nejzamořenější místa na světě. Budovy, půda, voda i ovzduší v chemičce na břehu Labe byly už před povodněmi kontaminovány celou řadou toxických látek: dioxiny, rtutí, DDT či chlorbenzeny. Proto se FNM zavázal uhradit sanaci těchto ekologických zátěží až do částky přesahující čtyři miliardy korun. FNM disponuje také rizikovými analýzami stanovujícími rozsah a stupeň zamoření areálu Spolany. Jak smlouvu, tak rizikové analýzy však vedení fondu odmítlo poskytnout. Utajování informací týkajících se toxického zamoření Spolany zdůvodňuje vedení FNM tvrzením, že se na něj údajně nevztahují povinnosti vyplývající ze zákonů o právu na informace o životním prostředí a o svobodném přístupu k informacím. Právní poradci ekologické organizace Greenpeace však tvrdí, že fond má povinnost žádané informace poskytnout, a připravují proto žalobu. Dnes se nahlas hovoří o tom, že v případě Spolany by bylo na místě trestní oznámení a policejní vyšetřování. V této souvislosti bych rád upozornil na skutečnosti, že už počátkem roku jsem za Greenpeace podal trestní oznámení na představitele Spolany. Šlo o podezření ze spáchání trestného činu tím, že vedení podniku po dlouhá léta ponechávalo proti povodni nezabezpečené budovy a pozemky zamořené vysokými koncentracemi rtuti a dioxinů. Vedení Spolany navzdory mnoha výzvám a upozorněním Greenpeace tehdy stále odmítalo přijmout opatření, která by hrozbě zaplavení zabránila. A to přesto, že případné vyplavení jedů do řeky Labe by podle expertů placených Spolanou znamenalo vážné poškození životního prostředí a významné ohrožení zdraví lidí. Policie však tehdy trestní oznámení po krátké době odložila jako neodůvodněné.  
Zdroj: MF DNES 3.08.2002 - MIROSLAV ŠUTA. Autor je odborným konzultantem Greenpeace ČR
Vyspělé země mají na přírodní katastrofy vytvořené rezervy.  ČP
   /... / Vyspělé země mají na případy přírodních katastrof rezervy. České veřejné finance jsou však ve špatném stavu. Je otázkou, jak velké rezervy dokáže vláda zmobilizovat a jak hluboce se bude muset kvůli škodám ještě více zadlužit. Velmi rozumné by bylo rozložit úhradu povodňových škod mezi všechny obyvatele České republiky a zaplatit je ze státního rozpočtu, tedy z daní.
    V případě tak obrovských ztrát, jako jsou současné povodně v České republice, je ekonomicky přípustné zatížit i budoucí generaci a vydat státní dluhopisy na úhradu povodňových škod. Nynější situace posunuje do popředí otázku zadluženosti a schodku státního rozpočtu. Pokud by vláda pod vlivem katastrofálních povodní ztratila hlavu a prohloubila obrovský deficit pro příští rok, vystavuje ekonomiku velkému riziku.
   Mezinárodní investoři by se pak mohli k České republice otočit zády a financování dluhů by se silně prodražilo. V tak otevřeném hospodářství, jako je Česká republika, pocítíme šok na vlastní kůži velmi rychle. Obrovský schodek státního rozpočtu, který si vláda naplánovala, by měla využít na rekonstrukci země a pomoc postiženým lidem. Budování velkorysých veřejných služeb a sociálních dávek z čerstvého programového prohlášení je rozumné na nějaký čas odložit.
     Zdroj: MF DNES JAN ŠVEJNAR, autor je profesorem ekonomie na Michiganské univerzitě  16.8.2002
Jeden z bývalých hrobníků české kultury místopředsedou Rady ČT ?  
Zdá se to neuvěřitelné -- jeden z nejbližších podřízených obávaného kata české kultury, tajemníka ÚV KSČ Miroslava Müllera je dnes místopředsedou Rady České televize a garantem etického kodexu ČT. Jmenuje se Ladislav Miler a nebyl obyčejný úředník. Oba "Milerové" tvořili obávanou cenzorskou dvojici. "Říkalo se jim velkej a malej Miler a vtip byl v tom, že co do vzrůstu na tom byli opačně než funkcemi," říká Antonín Matzner. Ladislav Miler byl podstatně nenápadnější než jeho nadřízený, podle pamětníků nevyhledával pitky s umělci. Právě do jeho kanceláře na ÚV KSČ ale chodily ediční plány vydavatelství či rozhlasu a Miler je kontroloval. Do Rady ČT jej v parlamentu z dvou set padesáti kandidátů protlačili komunisté. Když vyšla najevo jeho minulost, pozvala si Milera na kobereček mediální komise sněmovny. Tím vše skončilo a rada jej potom zvolila místopředsedou.   /... /
      Zdroj:   Respekt  Marek Švehla  12.-18.7.2002
Vyšetřování, která neberou konce.
    Srbovy aféry jsou jen zlomkem zločinů, do nichž jsou nějakým způsobem namočení zdejší politici nebo vysocí státní úředníci a jejichž vyšetřování bylo buď odloženo, nebo je policie vůbec nezahájila, případně se celá věc táhne už beznadějné roky. "Dá se jenom doufat, že odhalení Srbových údajných zločinů bude mít dominový efekt a policie začne konečně pracovat i na dalších korupčních kauzách," říká Sabina Slonková.
    Dnes už zapomenutým případem jsou švýcarská černá konta ODS, kde měly být uloženy úplatky za privatizaci (přibližně 300 milionů korun). Snad žádný jiný případ přitom tolik neovlivnil dění v této zemi. V roce 1997 padla kvůli aféře Klausova vláda, dodnes trvá rozkol pravice. A policisté věc už pět let "šetří". Tři roky tvrdili, že čekají na informace ze Švýcarska, než mluvčí tamní policie Folco Galli ztratil trpělivost a oznámil, že přes časté a opakované urgence z Bernu nemají české žádosti patřičné náležitosti, a že na ně proto není možné odpovědět. Loni oznámila státní zástupkyně Marcela Kratochvílová, že se konta nyní vyšetřují jako podezření na korupci při privatizaci Telecomu a čeká se pro změnu na odpověď z Holandska. Holandská zpráva přišla letos v březnu. "Neobsahovala svědecké výpovědi, které jsme požadovali. Řada lidí se už v Holandsku nezdržuje," říká nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová. "Nedomnívám se, že by policie či státní zastupitelství cokoli ve vyšetřování zanedbaly," dodává.
   Jen za poslední rok byly podány na policii desítky podložených trestních oznámení na možné trestné činy politiků nebo vysokých státních úředníků. Bez výsledku. Dodnes se vyšetřuje trestní oznámení na šéfa Bezpečnostního úřadu Tomáše Kadlece za to, že obchoduje a manipuluje s bezpečnostními prověrkami. Protikorupční jednotka šetří případ dálnice D47, jejíž o 50 miliard předražená stavba byla vládou zadána bez výběrového řízení firmě Housing and Consulting, podezřívané z kontaktů na organizovaný zločin. Kontroly na ministerstvu obrany prokázaly, že většina zakázek rezortu byla zadána bez výběrového řízení a předražena celkem o miliardy. Barak Alon a jeho osmimiliardový dluh u Komerční banky má za sebou dva a půl roku vyšetřování bez výsledku. Tři roky je vyšetřován pokus o vraždu věřitele ČSSD Ivana Lhotského. Odložen byl Zemanův Bamberg, odložena byla Kalouskova sporná privatizace kasáren na náměstí Republiky za miliardu korun a třeba pozadí podezřelého prodeje stamiliardového ruského dluhu nikdo ani neprošetřuje. Vysvětlující odpověď policejního prezidia, proč policie vyšetřuje závažné zločiny tak liknavě, vypracoval opět Martin Pavlík: "Délka vyšetřování je závislá na složitosti věci, případně na tom, kdy přijdou důkazní materiály třeba ze zahraničí. Na postup vyšetřování konkrétních kauz vám ale odpovědět nemůžu."
Zdroj:   Respekt  Jaroslav Spurný  5.-11.7.2002
Řada dokumentů StB narozdíl od Německa i Slovenska zůstává nedostupně uzavřena. StB 
/... / Nicméně díky neuspokojené žádosti badatele Schovánka vyšlo najevo, že současná administrativa utajuje prakticky celý archiv komunistické rozvědky včetně dokumentů o spolupráci totalitního režimu na světovém terorismu nebo práce zdejších špionů v žoldu KGB proti Severoatlantické alianci a českému exilu. V neprůstřelné ochraně bolševických tajností je jedna výjimka: Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Jeho pracovníci měli k dokumentům komunistické éry dlouho prakticky neomezený přístup, až jim ho v roce 1999 odebral dlouholetý komunista a Zemanův ministr vnitra Václav Grulich. Na jeho zásah jsou jim dokumenty z archivu od té doby zpřístupňovány po jednotlivých kusech a jen tehdy, pokud je badatelé znají z odkazu jiných zdrojů a dokáží je konkrétně označit. I tak pracovníci ÚDV   zveřejnili informace o spolupráci české a kubánské rozvědky na školení tisícovky teroristů pro Latinskou Ameriku ve čtyřicet let staré "operaci Manuel". O materiálu se dozvěděli jen proto, že před časem o něm vyšly informace v italském tisku. Veřejnost dodnes nedostala šanci seznámit se s dokumenty o školení Palestinců v českých výcvikových táborech v osmdesátých letech či dozvědět se o podpoře teroristických Rudých brigád v sedmdesátých letech. Stejně tak se nelze seznámit se zprávami o škodách, které desítky československých rezidentů i domácí komunistická kolaborace působily celá léta na příkaz Sovětského svazu zemím svobodného světa. "My to odtajnit nemůžeme. Ten archiv dostal od minulé vlády statut zvláštního archivu, a je tudíž tajný," říká k věci šéf současné rozvědky František Bublan. Odtajnit utajené může jenom vláda, ale šéf rozvědky v té věci aktivitu vyvíjet nehodlá. /... /     
Zdroj:   Respekt  Jaroslav Spurný  29.7.-4.8.2002
Potřebujeme mít své elity ? ČP
   /... / Přitom premiéři Klaus i Zeman vyšli z vrstvy inteligence. Proč ji nepodporovali?
   Vysvětluji si to tím, že disproporce mezi platy univerzitních vzdělanců a pomocných dělníků byla u nás nejhorší i ze všech komunistických zemí, takže udělat zvrat - kupříkladu zpětinásobit platy univerzitních profesorů - si nikdo netroufl. To nás teprve nutně čeká. A druhá věc je bulvarizace celé kultury, která s tím rovněž souvisí.

   Naše elity jsou tak chudé, že si ani nemohou kupovat knihy potřebné pro vlastní profesionální růst. Nemohou si dovolit kupovat zahraniční noviny a časopisy, takže jim unikají informace a nejsou konkurenceschopní na duchovním trhu. Tahle naše proletarizace elit je jedním ze základních problémů. Abychom my, malá země, měli dvoje slušné noviny, jako jich mají v Anglii patero, tak ty noviny by musely místo devíti korun stát dvacet pětadvacet korun. A aby mohly tolik stát, tak by musel mít univerzitní profesor, učitel, knihovník, lékař několikanásobně vyšší příjem, než má dnes. Pak by se noviny s nákladem pod sto tisíc a kulturní časopisy s nákladem pod pět tisíc mohly snad uživit i s nižšími příjmy z reklamy. Takový český The Washington Post, Timesy či Frankfurter Rudschau nám chybí. A tento stav vede k duchovnímu znepřehlednění našeho života.
   Na důležitost elit a postavení inteligence za první republiky soustavně poukazoval Karel Čapek, kterým jste se důkladně
zabýval...

   Tvrdil: Selžou-li elity, důsledkem je návrat do barbarství. My dnes máme to štěstí, že naše dnešní elity nejsou tak
zkompromitované jako za nacismu a komunismu, kdy část elit naprosto zradila své poslání. Dnes jsou elity spíše upozaděné
nebo se vytvářejí pseudoelity.
   Avšak elity dnes také zrazují, i když jinak: prodávají se - a tím zrazují vlastní poslání.
   Ale rozhodně nepropagují tak odporné cíle jako za komunistů. Nekryjí masové vraždy. V době, kdy Stalin vraždil miliony lidí,
část naší inteligence mu tleskala a někteří básníci, a nebylo jich málo, o něm psali poémy. Na druhé straně byli tu příslušníci
elit připravení svému poslání dostát a často končili tu jako pomocní dělníci ve fabrikách, tu ve vězení.

   Dříve se elity konstituovaly kolem vzdělání a majetku. Kolem čeho podle vás mohou vznikat dnešní elity?
   Kolem majetku se tady dnes elity nekonstituují a kolem vzdělání jen stěží, protože je podceněné. Jedno je ale jisté:
společnost, která nemá elity, je dříve nebo později odsouzena ke zkáze, protože mravně zchátrá. Kde nejsou elity, nejsou
žádné cíle, a kde nejsou definované cíle, tam život ztrácí smysl, a to vede k sociální deprivaci. Základem je tedy obnovit elitu,
která by byla konstituovaná vzdělaností. Vzdělání se musí začít také vyplácet, představa, že lidé budou vedeni ve své většině
nezištnými ideály, připraveni pro ně materiálně strádat, je iluzí.
/... /

                                                                          Zdroj: MF DNES rozhovor KARLA HVÍŹĎALY se spisovatelem Ivanem Klímou  10.8.2002
Koncepce moderní české politiky. ČP
Nový ministr zahraničí Cyril Svoboda hovořil v nedávném rozhovoru pro
MFD o tom, že po odchodu Václava Havla, jehož osoba dávala mnohým občanům pocit, že máme větší význam  než ve skutečnosti, bude třeba si uvědomit naši reálnou pozici ve světě. Do jaké míry je skutečně tato pozice předurčena velikostí, ekonomickou a vojenskou silou státu a do jaké míry je ovlivněna praktickým výkonem zahraniční politiky, kvalitou lidí, kteří ji formulují a realizují?

V poslední době zažíváme znehodnocení tradičních důkazů moci. Velikost země, počet obyvatelstva, ale i surovinové vybavení může dnes být spíše nevýhoda než výhoda.
To, že jsme malý národ není na škodu. Řekl bych, že rozhodující měřítko pro šance národů v soupeření o blahobyt zní: „rychlý či pomalý“ nikoliv „velký, či malý“.   pokračování
Zdroj: MF DNES rozhovor PAVLA TOMÁŠKA s PETREM ROBEJŠEKEM,  ředitelem Mezinárodního ústavu pro politiku a hospodářství v Hamburku.  3.8.2002
Slovensko v plusu i mínusu.
Většina Slováků však prožívá zklamání. Jeden důvod je ekonomický: i úplný laik dnes vidí, že na rozdělení federace Slovensko prodělalo. Vývoj za posledních deset let nejstručněji vyjadřuje vzájemný kurz národních měn -- začínaly na 1:1, dnes je za českou korunu třeba vydat jeden a půl slovenské. Důvodů je celá řada, ale mezi hlavní patří relativní síla a lepší pověst tuzemské ekonomiky, větší příliv kapitálu a v posledních měsících i vyšší důvěra investorů v brzký vstup Česka do Evropské unie. Slabá měna může mít také své výhody, v Popradu či na Oravě však v této sezóně vidí spíš české turisty těšící se z obzvlášť výhodných cen. K tomu je třeba přičíst slovenskou míru nezaměstnanosti, která se trvale drží zhruba na dvojnásobku české. Měřeno peněženkou, doba po Deklaraci svrchovanosti nebyla zrovna sukces. Druhé zklamání je politické. Když v roce 1998 bezskrupulózní Mečiarův klan konečně prohrál volby, nová vláda široké koalice vrátila Slovensku optimismus. Kabinet Mikuláše Dzurindy skutečně přinesl nesrovnatelně lepší politickou kulturu a otočil vývoj země směrem na Západ, v poslední době však veřejnost vidí hlavně jeho korupční aféry. Ovšem lze ho v listopadových volbách jen tak vyměnit? Hlavní opoziční silou je stále stejné HZDS s neutahatelným Vladimírem Mečiarem. Oproti tomu Česká republika zažila klidné střídání pravice s levicí, její ústavní instituce prokázaly i v zatěžkávací zkoušce opoziční smlouvy svou nezávislost (prezident, Ústavní soud, centrální banka, Nejvyšší kontrolní úřad) a žádná z hlavních politických stran není jen hnutí vůdcovského typu. V této fázi ještě Slovensko bohužel není.

  Jako by zklamaní Slováci občas neviděli pro stromy les. Například že díky vynikajícímu výkonu Dzurindových diplomatů vymazalo Slovensko český, maďarský a polský náskok v jednání s Evropskou unií. V rychlé privatizaci se dostali dál než Češi: v zemi, která bývala kdysi nepřátelská k zahraničním investorům, už vlastní pojišťovnu, největší hutě či telekomunikace spolehliví strategičtí partneři. I v případě Mečiarova návratu k moci se tím zásadně přepsala ekonomická mapa země. Uznávaný český bankéř Jiří Kunert, který nastoupil jako ředitel tamní Poďnobanky, loni prohlásil: "Češi si pořád myslí, o kolik jsou lepší. Ale nevidí, že úspěšná není jen Škoda Volkswagen, ale také Volkswagen Bratislava. A jak se zlepšilo slovenské pivo, když tam přišel Heineken a Jihoafrické pivovary!" Také řadu moderních zákonů lze Slovákům jedině závidět. Už dvanáct let tam úspěšně funguje přímá volba starostů a primátorů. Dzurindova vláda prosadila majetková přiznání soudců. Poslanec Ján Langoš, bývalý federální ministr vnitra, svým vytrvalým úsilím prosadil postupně zákony o svobodném přístupu k informacím, o zpřístupnění svazků StB. Letos jen málo chybělo ke schválení radikální penzijní reformy, jakou nutně potřebuje i Česká republika. Obdivovatele skandinávského modelu potěší, že slovenský ministr vnitra měl aspoň snahu prosadit zákonné kvóty pro ženy na volebních kandidátkách. (/.../)      Zdroj:   Respekt  Tomáš Němeček  22.-28.7.2002
Jakou pomoc chudým rozvojovým zemím ?
    Proč jedny státy bohatnou a jiné zůstávají zaostalé a chudé? Jak by měl Západ pomáhat třetímu světu? Nedávno zemřel ekonom, který na tyto staré otázky odpovídal následovně: pomoci si musí každý sám a posílat peníze těm, kteří to nedokáží, nemá smysl. Britský profesor Peter Bauer, emigrant původem z Maďarska   (/.../)
    Peter Bauer na konkrétních příkladech dříve zaostalých a dnes rozvinutých zemí doložil, že růst bohatství je možný jenom v prostředí míru a ekonomické svobody. Vzestup Malajsie ve třicátých letech 20. století či Japonska o půlstoletí dříve ukazují, že k růstu vedlo především zrušení obchodních bariér, uvolnění přístupu soukromého zahraničního kapitálu, odbourání většiny monopolních výhod pro domácí výrobce a obchodníky a zrušení restrikcí pro přistěhovalectví. Malajsii a Japonsku nepomohly z ciziny žádné dary ani půjčky, ale privátní investice. (/.../)
    Znamená to, že nemáme chudým zemím pomáhat vůbec? Takovou větu by profesor Bauer rozhodně nepodepsal. Například charitativní instituce, které adresně pomáhají jednotlivcům a skupinám v oblastech zasažených válkou či jinou pohromou, mohou zmírnit mnohé bolesti. Musí mít ale osobní dohled nad cestou své materiální a finanční pomoci až k jednotlivým lidem. Charita může načas prospět, ale na jakkoli velkých darech nelze založit dlouhodobou prosperitu a růst. Válka, izolacionismus, nesvoboda ekonomická a politická, to jsou spolehlivé retardátory růstu ve všech nejchudších zemích světa. Růst naopak nebrzdí ani populační exploze (viz Hongkong a Zair), ani klimatické podmínky (viz Izrael a Sýrie). Bauerův paradox říká: čím více země potřebuje dlouhodobou pomoc v chudobě, tím je zjevnější, že tamní vládě by se žádné zahraniční peníze neměly dostat do rukou. To asi příliš neuspokojí ty, kteří upřímně chtějí pomoci trpícím ve třetím světě. Ale o základních podmínkách růstu se vždy rozhoduje doma, nikoli v cizině. (/.../)     
Zdroj:   Respekt  Mojmír Hampl, ekonom 15.-21.7.2002
Soud odsoudil za justiční vraždu válečného hrdiny Heliodora Píky prokurátora Vaše. 
Minulé pondělí zveřejnil Nejvyšší soud definitivní rozhodnutí v případu Karla Vaše (86). Tři soudní instance postupně konstatovaly, že někdejší komunistický prokurátor spáchal v roce 1949 justiční vraždu: zfalšovanými důkazy dostal na popraviště bezúhonného odbojáře, generála Heliodora Píku. Zároveň však verdikt Nejvyššího soudu stvrzuje, že poslední roky života nestráví Vaš ve vězení, ale ve svém panelákovém bytě na sídlišti Praha-Chodov. (/.../)     
Zdroj:   Respekt  Tomáš Němeček 15.-21.7.2002
Česká média v pohledu zvenčí. 
(/.../) Když čeští politici hovoří o "regulaci", projevují zásadní nepochopení situace v západní Evropě. Tam pojem "regulace" nenaznačuje, že politici budou usměrňovat média, tedy obsah, ale naopak – že budou garantovat jejich nezávislost. V Evropě dokonce platí jistá regulace i soukromých televizí – když se třeba privatizoval první kanál ve Francii, dostala stanice výčet povinností, které na sebe bere nový majitel. V těchto pravidlech například stojí, že zpravodajství nesmí stranit žádné straně. V předvolebním období je nad vysíláním i soukromých médií velice přísný dohled, to, jak Nova stranila ODS a naopak napadala Unii svobody, je na Západě nepředstavitelné. Existují dozorčí rady a ty jsou velice přísné.
(/.../)  Za některá selhání médií si v Česku mohou média sama. Nejde jen o to, že si strany rozdělí stát a k tomu si chtějí rozdělit média, hlavně televizi. Prosadit se v médiích se pokoušejí politici všude. Jde o to jim to nedovolit.
(/.../)  Touha po "vyšším" poslání žurnalistiku degraduje. Je spousta mladých novinářů, často i s nedokončeným vzděláním, kteří píší komentáře, mají autoritativní názory, a oč méně toho vědí, tím jsou ostřejší. Nikdo jim neřekl, že novinařina je řemeslo, a ne kázání. U vás navíc existuje nepřehlédnutelná symbióza mezi některými médii, částí žurnalistů a politickým mikrokosmem. Ta symbióza je zřetelná a provázanost úzká. Jak mohu očekávat, že představitelé médií budou lpět na nezávislosti a pluralitě a pěstovat investigativní žurnalistiku, když jsou i lidé z této profese přesvědčeni, že se stanou vlivnějšími novináři, když budou mít blíže k politickým špičkám? Blíže k moci. Získají sice informace, ale ty nemají přece žádnou hodnotu, protože jsou účelové.       
Zdroj:   Respekt  z rozhovoru Karla Hvížďaly s Jacquesem Rupnikem
Přípravy jaderného konfliktu během studené války potvrdily české archivy. srp a kladivo
(/.../) Podařilo se nám konečně proniknout do zdejších vojenských archivů. Senzací celého projektu se stala publikace zatím jediného válečného plánu Varšavské smlouvy, který se nám podařilo v zemích bývalého sovětského bloku objevit. Pochází z roku 1964. Předpokládal, že se vojska Varšavského paktu dostanou desátého dne do střední Francie, konkrétně do Lyonu, poté co jim cestu vyčistí několik desítek jaderných bomb.      
Zdroj:   Respekt  z rozhovoru Viktora Šlajchrta s historikem Vojtěchem Mastným  22.6.2002 
Historie PPF, nového vlastníka NOVY. 
(/.../) Za připomenutí stojí, odkud se impérium PPF vzalo. V roce 1991 ho společně založili Petr Kellner a Milan Winkler coby správce investičních fondů. V kuponové privatizaci získala majetek za více než pět miliard korun. Od roku 1994 je Kellner majoritním vlastníkem, zatímco Winkler strávil několik let ve vazbě a nyní je souzen za stamilionové úvěrové podvody a pašování lihu. Ke svému nejcennějšímu majetku - České pojišťovně - přišla PPF v roce 1996 neprůhledným způsobem po nočních jednáních s ministrem financí Ivanem Kočárníkem, Fondem národního majetku a centrální bankou. (Když Kočárník o rok později opouštěl vládu, vzápětí dostal křeslo ve vedení pojišťovny.) PPF měla nad pojišťovnou manažerskou kontrolu, v květnu 2000 ale získala v ústavu i definitivní většinu: odkoupila balík 13 % akcií od IPB (o měsíc později banka skončila v nucené správě). Nutno říci, že i tento obchod provázely málo známé podivné okolnosti. Banka se s PPF dohodla, že akcie dodá do počátku května a dostane za ně 1,6 miliardy korun. PPF peníze poslala včas, ale akcie jí přišly s několikadenním zpožděním -- proto si naúčtovala pokutu za bezmála 1,5 miliardy, která byla pro podobný případ ve smlouvě stanovena. Banka ji zaplatila, takže PPF k podílu v pojišťovně přišla takřka zadarmo. "IPB nedodržela podmínky," říká k případu stručně mluvčí PPF Ivan Lackovič. "Na pokutě se obě firmy dohodly. Její výši nebudu komentovat, ale podobné sankce jsou ve všech smlouvách, jaké jsem kdy viděl." IPB vzápětí podala na PPF žalobu, v níž žádá vrácení uvedené pokuty. Československá obchodní banka, která IPB o měsíc později převzala, ve sporu pokračuje; soud dosud nenařídil jednání. Zatím se tedy na "smluvní pokutu" 1,5 miliardy vztahuje záruka, kterou stát vydal při pádu IPB. ČSOB pátrala, zda celá transakce nebyla jen uměle vykonstruovaná, žádné důkazy ale nenašla.(/.../)       
Zdroj:   Respekt  Marek Pokorný   8.- 14..6.2002 
Jak jsme odjakživa měli hodně rádi KSČ.
(/.../) Moskva měla na zrodu bolševického hnutí v Československu jistě zásadní podíl, Nechvátal však poukazuje i na domácí zdroje marxistického myšlení, bez nichž by se KSČ ve dvacátých letech sotva stala po Rusku a Německu třetí nejpočetnější (a v poměru k počtu obyvatel státu vůbec nejsilnější) komunistickou stranou na světě. Tato anomálie povstala z pragmatické nedůslednosti ve vztahu k sociálně demokratické straně, z níž se komunisté vydělili sice rázně, nikdy však zcela důsledně.     (/.../)   
Zdroj:   Respekt  Martin Nechvátal o nové knize Založení KSČ. Ve službách kominterny.    22.6.2002 
Útvar pro odhalování organizovaného zločinu není potřeba ? doplneno.gif (900 bytes)
Chránit mafiány patří zřejmě k nejnovějším prioritám ministra vnitra Stanislava Grosse. Grossovi úředníci totiž navrhují, aby byla zrušena jedna z nejúspěšnějších speciálních jednotek -- Útvar pro odhalování organizovaného zločinu UOOZ. Útvar zaznamenal řadu úspěchů -- někdejší šéf FBI Louis Freeh třeba pochválil zásah proti mafiánům v restauraci U Holubů, který vedl k vyhoštění desítek zločinců z České republiky. Jednotka také odhalila, že obhájce ruských mafiánů od Holubů Jiří Teryngel pracoval zároveň pro sociálnědemokratickou vládu. Tento objev vystavil aktivitám UOOZ  červenou kartu. Když se ale ministr vnitra Václav Grulich pokusil odvolat šéfa útvaru Jana Kubiceho, zabránil mu v tom sám Václav Havel a UOOZ  pochválil jako jednu z hlavních zbraní proti "rozmáhajícímu se mafiánskému kapitalismu". Tehdy se zdálo, že protimafiánští policisté své pozice uhájí. Pak ale nastoupil Gross. Na vedoucí místa policie začal dosazovat předlistopadové kádry a reorganizoval. UOOZ  přišel o svou autonomii (podléhal dříve přímo policejnímu prezidentovi) a propadal se v policejní hierarchii stále níž. Teď má přijít poslední úder. Další reorganizace by měla útvar zrušit a detektivy přeřadit do běžné kriminálky. Ruští mafiáni už mohou kupovat letenky.
Zdroj:   Respekt  JAROSLAV SPURNÝ  23.6.2002 
Slovenský parlament schváli zákon  postihující propagaci fašismu a komunismu. Máme se co učit.
(/.../) Biľakově rodině na Slovensku pšenka nekvete. Parlament schválil zákon, podle kterého je
propagace fašismu i komunismu trestným činem. Pokud ho prezident podepíše, bude KSS postavena mimo zákon. Ševc na to reagoval výhrůžkou, že slovenští komunisté emigrují. Pokud si někdo myslí, že například na spřízněnou Kubu, je na omylu. Namíří si to prý rovnou do USA, v horším případě do zemí Evropské unie. Zda s sebou vezmou i starého pána, neřekl .
Zdroj: MF DNES  IVO ČERNÝ  26.7.2002 
Na pražskou ODS dopadá stále větší stín korupce těsně před komunálními volbami.
Ruský prezident Vladimir Putin včera podepsal zákon o privatizaci zemědělské půdy, který poprvé od ruské revoluce v roce 1917 zavádí do ruské legislativy možnost její koupě nebo vlastnění jednotlivci. Tuto zásadní reformu schválila přes velký odpor komunistů Státní duma (dolní komora parlamentu) koncem června, Rada federace (horní komora) ji přijala 10. července. Cílem zákona je zlepšit využívání půdy a přinést nezbytný kapitál pro modernizaci zemědělství. (/.../)
Zdroj: MF DNES zpráva z ČTK 26.7.2002 
Rusové budou moci opět po více než osmi desetiletích nakupovat půdu.
Pražská ODS se ocitá v izolaci a velmi vážně jí hrozí, že po listopadových volbách přestane ve městě vládnout. Její pověst poškozují zejména stále častější podezření z korupce u jejích radních. Dokonce tak moc, že za vhodného partnera pro budoucí vládnutí ve městě ji nepovažují nejen Evropští demokraté exprimátora Jana Kasla, ale ani lidovci, unionisté, a dokonce ani část dosud loajální sociální demokracie. Vládnout s ODS už nechce ani předsedkyně pražské ČSSD Petra Buzková. ODS tak může skončit poprvé po deseti letech v opozici.(/.../)
Zdroj: MF DNES  MILAN HULÍNSKÝ  26.7.2002 
Jan Kavan je zaplatený do afér na ministerstvu zahraničí asi více než je na první pohled vidět.
Karla Srbu přijal Jan Kavan na ministerstvo zahraničí hned po svém nástupu v polovině roku 1998. Jeho úkol byl velkolepý: provést v resortu akci čisté ruce. "Všichni pracovníci jsou povinni poskytnout mu veškerou podporu a vyžádanou dokumentaci," stálo v Kavanově přípisu z prosince 1998. Když o dva a půl roku později MF DNES zjistila, že Kavan ve spolupráci se Srbou připravili pro stát nevýhodný pronájem Českého domu v Moskvě, Srba rezignoval. Kavan jej tehdy z úřadu vyprovodil se slovy: "Pan Srba rezignuje proto, že způsobil svému ministrovi problém, nikoli proto, že by porušil zákon. Zvedl laťku pro státní úředníky nezvykle vysoko." (/.../)
    Na podzim 1999 se Srba zamotal do další aféry. Odvolaný ředitel štiřínského zámku Václav Hrubý veřejně oznámil: "Chtěli po mně vyrobit kompromitující dokumenty, že exministr Josef Zieleniec na zámku uplácel novináře." Bylo to v době, kdy Kavan hledal důkazy pro Zemanovo prohlášení, že Zieleniec je lump. Dokumenty proti Zieleniecovi požadoval od Hrubého premiérův poradce Jaroslav Novotný. Na jedné z nahrávek rozhovorů, které Hrubý pořídil, Novotný říká: "Ten Srba vlastně bojuje o svůj život, protože Kavan chce po něm, aby on mu sehnal ty důkazy. Pokud jde o ten problém, toho Zieleniece, tak jste mu nepomohl, a Kavan mu přímo nařídil, aby vás z tý funkce odvolal." Následně přišla na Štiřín kontrolorka najatá Srbou a na základě jejího šetření (to bylo následně uznáno za neoprávněné) byl Hrubý z funkce sesazen.(/.../)
Zdroj: MF DNES  JIŘÍ KUBÍK, SABINA SLONKOVÁ  23.7.2002 
Nákupy nemovitostí cizinci frčí a dojednané podmínky našeho vstupu do EU nebrzdí .
Otevírání hranic láká do Česka stále více cizinců, kteří kupují nemovitosti. Přicházejí z Ruska, Itálie, Izraele, Británie. A Češi mají dilema: jedni si stěžují, že cizinci skupují republiku a zvedají ceny; majitelé bytů si naopak libují, jak vzrůstá zájem o jejich majetek. Lidé z realitních kanceláři tvrdí: Bez peněz zvenčí by nikdo do domů neinvestoval a ulice by vypadaly jako za socialismu. (/.../)
    Zájem cizinců o české nemovitosti se stal i tématem vysoké mezinárodní politiky, když Zemanova vláda předloni trvala na omezeném přístupu cizinců i po vstupu do Evropské unie. Výsledkem jednání je, že pět let po vstupu by občané z okolních států neměli mít přístup k nemovitostem, pokud by je kupovali jako "vedlejší bydlení", tedy investici, rekreační objekt či jako nocleh pro příležitostné cesty. Výjimkou chtěli vyjednavači navázat na dnešní pravidla, jež povolují nabývat nemovitosti jen tomu, kdo má v Česku trvalý pobyt. Formálně by tedy měly být cizincům zapovězeny už dnes. Již při vyjednávání však vládní úředníci otevřeně uznávali, že v praxi není možné příliv cizinců omezit a dočasná výjimka je pouze politickým krokem pro uklidnění obyvatelstva. Dnešní situace to potvrzuje. Cizinci totiž smějí zcela legálně kupovat byty a domy prostřednictvím firmy, kterou v Česku založí. Od letoška mohou nakupovat i firmy se sídlem v zahraničí. "V praxi žádná omezení nefungují. Existují specializované firmy, které vše zařídí, a je to naprosto legální," říká Urman. (/.../)
Zdroj: MF DNES  JIŘÍ NÁDOBA 23.7.2002 
Mezinárodní soud ano či ne ? Teď nebo později ?
Stíhat lumpy je nutné. Je ideální, pokud nad nimi spravedlnost triumfuje na národní úrovni. Hrůzné masakry ve Rwandě nebo za druhé světové války však dokládají, že to často není možné. Otázkou však zůstává, jestli Mezinárodní trestní soud (ICC) jako stálá instituce představuje dobré řešení. Zdali nepovede ke zpolitizování mezinárodní spravedlnosti. ICC má mít celosvětovou působnost, i když se nesmí zabývat otevřenými případy soudů národní úrovně. Má se tedy zabývat především případy, na které národní soud nedosáhne. To zní hezky. Je to však přímá cesta k demoralizaci mezinárodních vztahů. Kromě jasných případů (nacismus) totiž existují i kauzy sporné (Pinochet). Tyto události vyžadují citlivý přístup k národní realitě. Chilský případ ukázal, že ho mezinárodní jurisdikce není schopna a spíše nahrává aktivistickým žalobcům. Nebýt Pinochetova chatrného zdraví, mohl vzniknout precedens pro vydání kohokoli komukoli. Proto byl nyní na americký nátlak upleten kompromis ohledně bosenské mise. USA z ní chtěly odstoupit, nedostanou-li američtí příslušníci mírových sil imunitu. Děsila je reálná vidina, jak např.  čínský prokurátor požádá o vydání amerického prezidenta a obviní ho z vraždy čínských turistů v Bosně cestou nějakého mariňáka. Příště by londýnská policie zatkla baronku Thatcherovou na nákupech a vydala ji argentinské spravedlnosti. Za mrtvé z Falkland. Že jsou tyto obavy přemrštěné? Nejsou. Horečku mezinárodní spravedlnosti nic nezastaví. Triumfovat bude zuřivost. Zdroj: MF DNES  ZDENĚK ŠVÁCHA 22.7.2002 
Jak bude vypadat česká zahraniční politika?
(/.../) (i) Můžeme se spolehnout na určující a k našim zájmům přihlížející zahraniční politiku nejvlivnějších zemí EU, jako je Německo, Francie, Británie či Španělsko? Nebo si dokonce troufneme na ovlivňování jejich zámořské politiky skrze EU? Je západoevropská labilita vůči střední Evropě definitivně minulostí?
   (ii) V EU dosud nejsme, zato jsme v NATO, které má reálnou vojenskou schopnost akce (viz Balkán), a to především díky silné
politické a vojenské přítomnosti USA, která však není do budoucna garantována. Chceme nadále silné a atlantické NATO s
přítomným zájmem Američanů? Máme alternativní řešení například pro stabilizaci Balkánu?
   (iii) EU by se nerozšířila v rozmezí dekády, kdyby se napřed nestaly postkomunistické země členy NATO, které tím překonalo
rozdělení vzniklé v Jaltě a poskytlo těmto členům bezpečnost a západní geopolitickou identitu. Rozšíření NATO bylo synergií
nových demokracií s Američany, kteří prorazili evropské pochybnosti i ruské předsudky. Máme zájem na pokračování tohoto
procesu? Chceme být jeho protagonisty vzhledem k zemím, jejichž nadějí je podzimní summit NATO v Praze? Pokud ano,
pak musíme udržet silnou atlantickou dimenzi naší vlastní zahraniční i bezpečnostní politiky, protože zdaleka není
samozřejmá a v NATO běžná.
   (iv) Rozhodující role dvoustranných zahraničních vztahů Polska, Česka a Maďarska s Američany při překonání studené války v
Evropě ukazuje, v kontrastu s neuspokojivým tempem armádních reforem, že vztahy s USA nelze redukovat na vojenskou
spolupráci a ponechat atlantickou vazbu na armádě a obraně, mimo zahraničněpolitické priority státu. Naše spojenectví má
pro Američany větší politický než vojenský význam. Vojenská přítomnost je projevem toho, že nechceme být ve vzájemných
vztazích černým pasažérem.
   (v) Mnohé z naší často improvizované a ne vždy profesionální atlantické spolupráce bylo pro Američany garantováno jejich
neotřesitelnou důvěrou k Václavu Havlovi. Tato situace končí v lednu 2003. Je proto nejvyšší čas ke standardnímu
programovému vyjádření naší představy budoucí české zahraniční politiky z hlediska atlantických vztahů.
Zdroj: MF DNES  IVAN GABAL  22.7.2002 
Uprchlíci se vracejí do Afganistánu mnohem rychleji. Pomáhají jim i české humanitární organizace a na to můžeme být hrdí.
Do Afghánistánu se letos vrátilo 1,3 milionu uprchlíků, tedy třikrát víc než původně OSN předpokládala. (/.../) OSN předpokládala, že se do země letos vrátí 400 000 ze čtyř milionů Afghánců žijících v zahraničí. Nyní však denně přichází zhruba 8000 lidí, a prognóza světové organizace se tak hroutí. Navrátilci jsou přitom ve většině případů odkázáni na pomoc zahraničních organizací, protože se vrací do zbořených domů ve vesnicích bez úrody a dobytka. Podle Olara Otunnua, který se v UNHCR zabývá osudem dětí ve válečných konfliktech, tvoří polovinu z afghánských uprchlíků děti. Zdroj: MF DNES  , zpráva ČTK   22.7.2002 
Poslední rady od zástupce MMF. doplneno.gif (900 bytes)
Co si myslíte o nové vládě? Líbí se vám její program?
Musím přiznat, že jsem jejich plány nijak podrobně nezkoumal. Ale výzva, která před nimi stojí, zůstává jasná. Česko je malá otevřená ekonomika, stejně jako Holandsko, odkud pocházím. Vaše bohatství bude záviset na tom, jak se přizpůsobíte okolnímu světu, jak si povedou exportéři, jak budete zacházet s investory. A také na tom, jaký budete mít doma pořádek, abyste dokázali řekněme plout ve vlnách světové ekonomiky. Chcete-li růst, musíte se přizpůsobit potřebám okolního světa, aby svět kupoval vaše výrobky a služby.
(/.../)

Co byste tedy dělal, kdybyste si místo do Washingtonu měl jít sednout na ministerstvo financí ve Špidlově vládě?
Pokud se ze státní pokladny vydává víc peněz, než se do ní vybere, mohu na to jít ze dvou stran. Měl bych zvednout daně?
Nebo snížit výdaje? Česká republika má podle mě velmi malý prostor na zvyšování daní, ty jsou už celkem dost vysoké. Takže
jako ministr financí bych se spíš podíval na druhou stranu rozpočtu, na výdaje. A zaměřil bych se hlavně na velké programy
transferů, dotací, podíval bych se na sociální dávky. Zkusil bych také napodobit to, co udělalo Holandsko s nezaměstnaností. V
roce 1995 jsme měli nezaměstnanost přes patnáct procent, teď máme asi dvě. Kouzlo spočívalo hlavně v tom, že vláda
odstranila překážky pro částečné pracovní úvazky, zrušila všechna omezení kolem sociálního pojištění, daní, odborů. Také
zavedli nižší minimální mzdu pro absolventy škol, aby je firmy mohly snáze zaměstnávat, a vůbec zpružnila trh práce.

Rohovor radaktorů JIŘÍHO NÁDOBYa HANY LEŠENÁŘOVÉ se zástupcem MMF Rogerem Nordem, MF DNES  18.7.2002 
Češi rychle vymírají . Za sedmdesát let nás bude o čtvrtinu méně!
Je to téměř stejné, jako by někdo vzal černou tužku a z mapy České republiky vyškrtl Hradec Králové. Tolik lidí ztratila za posledních jedenáct let Česká republika. Přesně 106 215. Konečné výsledky sčítání lidu, domů a bytů z března 2001, které včera poprvé zveřejnil statistický úřad, potvrzují, že České republice už řadu let ubývají obyvatelé. A to stále rychleji. Ještě v roce 1991 napočítali statistici 10 milionů 302 tisíc obyvatel. Údaje z loňského sčítání však ukázaly, že republice ubylo za deset let 72 tisíc lidí. Než vůbec stihl statistický úřad výsledky sčítání zpracovat a zveřejnit, přišla republika za dvanáct měsíců o obyvatele dalšího menšího okresního města. V březnu 2002 žilo v Česku o 34 tisíc lidí méně než před rokem. Demograf Zdeněk Pavlík odhaduje, že roku 2080 bude v Česku žít jen 7,4 milionu lidí. Šance, že se tento pokles podaří v dalších letech zastavit, jsou podle statistiků mizivé.  Zdroj: MF DNES  DAVID MACHÁČEK 17.7.2002 
Konsolidační agentura by měla zprivatizovat a rychle zrušit. Už vůbec by ji neměli řídit politici. ČP
Nemáte jako člověk Koalici blízký obavy z toho, že do korupčního prostředí, o němž se psalo v českých novinách před volbami, budou dosazeny jen nové figury? Hovořím například o České konsolidační agentuře, o mediálních radách, o kterých se hovoří, že mají být odpolitizováni. Nebude to o tom, že budou dosazeny jiné figury do zmiňovaných orgánů?
"To, co se stalo s Českou konsolidační agenturou, která má ve správě stamiliardový majetek dluhu z privatizace, se kterým nějakým způsobem zachází, kdy byli do orgánů této agentury jmenováni politici, to doufám, že už se nebude opakovat.
Jan Kasal, že vám vstupuji do řeči, místopředseda KDU-ČSL, ovšem říká, že by tam politici být měli.
Tak má na to jiný názor než já. Já jsem přesvědčen, že tato vláda, má-li skutečně kromě nového stylu vyjednávání přinést také příslib nového stylu do politiky, tak by měla postupovat zde radiálně, odpolitizovat tyto orgány a koneckonců Česká konsolidační agentura, která drží těch několik set miliard špatných pohledávek a teď s nimi nějakým způsobem manipuluje, by měla být co nejdříve privatizována, prodána jako celek, to není věc pro stát, aby si s tím tak dlouho zahrával. A doufám, že tato vláda to pochopí a rychle se toho zbaví",
řekl 26.6.2001 v rozhovoru s Václavem Moravcem v BBC   senátor Josef Zieleniec
Polsko odmítá názory Edmunda Stroibera.
Polský premiér Leszek Miller včera rozhodně odmítl požadavky anulování právních aktů, o něž se opíralo poválečné vyvlastnění a přesídlení Němců z tehdejšího Československa a Polska. Reagoval tak na víkendové prohlášení konzervativního německého kandidáta na úřad kancléře Edmunda Stoibera, podle něhož jsou tyto dokumenty v rozporu s evropským právním řádem a systémem hodnot. ...
   Edmund Stoiber, kandidát německé CDU/CSU na úřad spolkového kancléře, vyzval o víkendu ČR a Polsko k anulování právních aktů, o něž se po druhé světové válce v těchto zemích opíralo vyvlastnění a rovněž odsun německého obyvatelstva. "Dokud jsou tyto dokumenty v platnosti, rány zůstávají otevřené," řekl německý politik. Stoiber kromě toho vyzval polskou vládu k přiznání práva návratu bývalým obyvatelům Východního Pruska. 
Zdroj: MF DNES  Jan Melichar  25.6.2002 
Hospodářství se rozvíjí mnohem pomaleji než by mohlo.
Česko je jako člověk, který využívá jen poloviny svých schopností, protože se bojí udělat důležitá životní rozhodnutí a stále je oddaluje. Domácí hospodářství stoupá v posledních dvou letech vzhůru tempem kolem tří procent ročně. Ekonomové míní, že by mohlo mít dvojnásobnou rychlost. "Pokud by se udělaly zásadní reformy, které stále ještě na Českou republiku čekají, mohla by ekonomika růst o šest až devět procent ročně," říká ekonom Jan Švejnar, profesor Michiganské univerzity v USA. "Potenciál je vyšší než současných 2,5 procenta.  Zdroj: MF DNES Lenka Zlámalová 21.6.2002 
Lákadlo německého občanství v 21. století.
Chcete mít vedle českého i německý pas? Dostávat přídavky na děti - 154 eur na každé první až třetí dítě a 179 eur na každé další? Takovou nabídkou láká Čechy s německými předky ke spolupráci agentura, která rozdává lidem do schránek letáčky s kontaktní adresou. ...
   Žádosti o německé občanství přijímá německé velvyslanectví v Praze. Připustilo, že v posledních třech letech jich má mimořádné množství. V konečné fázi doklady posuzuje centrální úřad pro Němce žijící v zahraničí v Kolíně nad Rýnem. "Taková záležitost trvá až rok," uvedla Petra Dachtlerová z tiskového oddělení velvyslanectví. Podle evidence tohoto úřadu byl počet žadatelů nejmasovější v letech 1999 až 2001, kdy vyřizoval ročně až dva a půl tisíce přihlášek. "V posledním roce jich máme osmnáct set. Převažují žádosti z Hlučínska," uvedla Dachtlerová.
Zdroj: MF DNES   Antonín Pelíšek 21.6.2002 
Parlamentní volby 2002 - mohou přestupy zachránit politickou kariéru ?
"Pokud skončí Unie svobody špatně, je to i můj konec," řekl Pilip v citovaném rozhovoru pro MF DNES. Důvod je zřejmý: ač je mu pouhých osmatřicet, ve svém životě už prošel třemi stranami: začínal v KDS, kterou jako předseda sloučil s ODS. A tu zase - z pozice místopředsedy a nepsaného Klausova nástupce - pomáhal v dramatickém závěru roku 1997 rozdělovat. Počátkem letošního roku stál i u další dramatické epizody české politiky: jednoznačně - a proti své předsedkyni Haně Marvanové - se postavil na stranu lidovců, kteří žádali odchod zadlužené ODA z kandidátek tehdejší Čtyřkoalice. Jako by to symbolicky předznamenalo jeho pád: ve volbách kandidoval jako koaliční dvojka za šéfem lidovců Cyrilem Svobodou v Královéhradeckém kraji. Lidovečtí voliči ho však preferenčními hlasy pro kandidáty KDU-ČSL doslova "vykroužkovali" ze sněmovny. Zdroj: Jindřich Šídlo 20.6.2002  MF DNES
Parlamentní volby 2002 - s jakým vkusem volí naši krajané ?
"Kdyby záleželo jen na hlasech, které odevzdali Češi v zahraničí, dopadly by volby opačně. Podle krajanů by vyhrála Koalice, jíž dalo hlas 33,99 procenta voličů, druhá ODS dostala 27,71 procenta a třetí ČSSD 25,33 procenta hlasů. Komunisty by krajané nepustili do sněmovny. "   Zdroj: 17.6.2002  ČTK  
Parlamentní volby 2002 - komunisté v přesálí znovunabyté moci.
"Jen snad proto, že čeští komunisté v demokratických volbách (jimi tradičně vysmívaných) získali největší procento hlasů (s jedinou výjimkou v roce 1946) v celé své osmdesátileté, nejednou vražedné historii? Nebo snad proto, že rekordu dosáhla strana, jež - ať se k tomu hlásí, či nikoli - ideologicky a v zápase o moc ve státě nastoupila na místo KSČ, neblahé paměti? Třikrát ano!, a nikoli nejen, ale právě proto soudím, že demokracie ohrožena je. Přehnané tvrzení? Prozatím. Komunisté totiž dovedou čekat na chvíli zralou ke "konečnému řešení". Ta chvíle nastává tehdy, kdy údajného třídního nepřítele stačí (často vinou neuvěřitelné lehkomyslnosti demokratické části společnosti) už jen dobít, dokopat, zlikvidovat.  Pavel Tigrid 17.6.2002  MF DNES
Parlamentní volby 2002 - propad (4)Koalice.
"Očekávaný smutek v Národním domě. V souladu s většinou předvolebních průzkumů dopadla velmi špatně Koalice. Jejích čtrnáct procent je ve srovnání s loňskými ambicemi a loňskými preferencemi jednoznačný neúspěch. Vyhnáním ODA a tím rozbitím čtyřkoalice (způsobené zejména lidovci) přišlo toto uskupení o více než o pouhé jedno procento příznivců aliance. Očekávaný debakl Koalice, která chtěla volby vyhrát, dávali proto unionisté v tiskovém středisku v Národním domě na Vinohradech ihned po zveřejnění prvních odhadů za vinu lidovcům a jejich předsedovi Cyrilu Svobodovi. Nad volebním výsledkem, který potvrdil pochmurné prognózy, se tak na Vinohradech nikdo neradoval. Nicméně vzhledem k ohlášením Vladimíra Špidly, vítěze voleb, o pravděpodobné vládní koalici s Koalicí ani nikdo neplakal a nevztekal se." István Lékó Pavel Matocha Jan Štětka 17.6.2002  Euro  
Pohled zvenčí - Rusko a Nato, o práci prezidenta Havla mluví Madeleine Albrightová.
"Nedávno americký prezident George Bush a ruský prezident Vladimir Putin podepsali dohodu o vzniku Rady Severoatlantická aliance - Rusko. Považujete ustavenou formu spolupráce mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskem za dobrou, nebo k ní máte výhrady?
Já jsem ze začátku..., zaprvé, to, co je důležité vědět, že my jsme také měli takový rozhovor a také jsme měli orgán NATO-Rusko, to, co jsem já udělala, že budou konzultace s Rusy o věcech, které máme společné, kdy je něco, na čem musíme pracovat dohromady, ale že by Rusové nikdy neměli vědět o tom, co ti členové Aliance dělají vevnitř, ale vždycky jsme mysleli na to, že bude víc a víc věcí, kde Rusové a Aliance mohou pracovat dohromady a také jsme pracovali na Balkáně dohromady, takže to vždycky bylo partnerství, že by to bylo větší a větší. Já jsem ze začátku, když toto bylo řečeno Tony Blairem, já jsem ze začátku měla strach, že najednou Rusové budou moci být vevnitř NATO, na jednáních, které jsou jen pro členy, ale pak, já myslím, že to bylo opraveno. Prezident Havel o tomto také psal a já myslím, že to bylo nějak teď rozřešeno trošku lépe, že je to důležité mít konzultace s Rusy, pracovat s nimi na věcech, které můžeme dělat dohromady, ale já vždycky budu mluvit o tom, že oni mohou mít hlas, ale ne veto v tom, co dělají členové. Ale také může přijít doba, kdy Rusové možná budou uvnitř Aliance a budou moci ...
Vy si myslíte, že je opravdu reálné, aby se Rusko stalo členem Severoatlantické aliance?
My jsme vždycky říkali, že je to možné, ale záleží to na tom, jak oni pracují a jestli oni také budou moci dělat ty věci, co jiní členové musejí, ale
vždycky to bylo něco, co jsme řekli, že může přijít.

A máte tip, kdo by se mohl stát nástupcem Václava Havla?
Já myslím, že Václav Havel je jeden z nejdůležitějších a nejlepších lidí, kteří se objevili na scéně, nejen v České republice, ale také na
mezinárodní scéně, a není to lehké najít někoho, kdo ho může následovat. Já doufám, že čeští lidi opravdu rozumějí tomu, jaké to pro ně bylo štěstí, že někdo jako Václav Havel se objevil, že pracoval tolik pro české lidi a pro zvýšení morální úrovně Čechů a jak se lidi dívají na Českou republiku, protože on je prezidentem a je to těžké najít někoho, kdo ho může následovat.
."   rozhovor moderoval Václav Moravec 14.6.2002   BBC
Korupce po stopadesátépáté - nákup stíhaček.
"Proti tomu, aby Česká republika kupovala gripeny, vystupují už dva roky představitelé NATO a američtí politici. Vaše armáda je v dezolátním stavu a vy chcete utratit peníze, které nemáte, za nákup drahých strojů, pro které nebude v Alianci využití -- upozorňují na evidentní skutečnost. Přesto 98 poslanců -- všichni sociální demokraté, s jednou výjimkou lidovci, šest unionistů a dva komunisté -- minulý týden nákup gripenů odhlasovalo. Reálným důvodem, proč se tak rozhodli, může být pouze korupce. (...)
   Neochota politiků obhájit nákup tváří v tvář všem výtkám samozřejmě budí podezření, že jsou někteří z nich podplaceni. Běžnou provizí u větších vojenských zakázek jsou tři procenta. V tomto případě budou rozděleny skoro dvě miliardy korun. Skončí nějaké peníze ve stranických pokladnách? Nebo dokonce na osobních účtech politiků?
Jeden poslanec dával v lehce povznesené náladě ve sněmovní restauraci k dobru příběh o šéfovi svého klubu, který maloval před svými kolegy poslanci na čtvrtku papíru graf. Kruh znázorňoval, o kolik peněz se v "zákonu gripen" hraje a kolik připadne na jeho stranu. Podobných příběhů je slyšet více a nemusí být pravdivé. Jsou ale dostatečným dokladem, s jakým cynismem, bez skutečného zájmu o veřejný prospěch, poslanci po čtyřech letech opoziční smlouvy o státní zakázkách hlasují." Jaroslav Spurný  13.-19.5.2002 doplneno.gif (900 bytes)  Respekt
Německo-české vztahy.
"Německo nyní debatuje o tom, kolik minulosti snese přítomnost. Kolik minulosti snese současnost v česko-německých vztazích?
Člověk není bytost bez dějin. Právě tím se člověk odlišuje od jiných živých bytostí. Tím, že reflektuje své dějiny. To dělají
Němci i Češi, a to je také dobře. Právě v tom je celý smysl debaty o minulosti. Reflektujme dějiny. Dějiny dělají národy. A my
se z nich musíme poučit. Ačkoli někdy je sporné, jaké ponaučení si vzít. Myslím, že v Německu nemáme důvod udělat za
minulostí tlustou čáru. Naopak. Musíme vést dialog o tom, co se událo. Protože člověk, který nezná svůj původ, nepozná ani
svou budoucnost.
Jsme tedy na dobré cestě?
Ano, ačkoli otázky dějin by mohly být také někdy zneužity. A právě tomu musíme umět čelit." Zdroj: rozhovor Zity Senkové německým prezidentem Johannesem Rauem 
6.6.2002   MF DNES
Česko-německé vztahy.
"... Pozice obou stran jsou nesmiřitelné. Jedni tvrdí, že Německo je skoro šedesát let od války vzorová demokratická země, je humanističtější, vyspělejší a demokratičtější než Česko, proto je dobré se od ní učit. V otázce dekretů prezidenta republiky tito lidé poukazují na to, že nejméně dva z nich jsou založeny na principu kolektivní viny, a měly by být tedy zrušeny a jejich oběti odškodněny.
   Druzí kladou důraz na to, že Německo rozpoutalo druhou světovou válku. A nejen to. Byli to Němci, kdo vyhladil židovské obyvatele Čech a Moravy a slovanským vyhlazení chystal. Odsunout sudetské Němce po krachu třetí říše pak byla ne pomsta,  ale nutnost. Nynější Německo se jim jeví podezřele - není to sice agresor, ale ekonomický vyděrač. Využije své síly, aby nás hospodářsky zotročilo, a nakonec prosadí i to, aby byly původním majitelům (zrádcům) restituovány Sudety.
   Nositelé prvního pohledu, řekněme proněmeckého, jsou schopni spílat těm druhým do nacionalistů a dřevních obrozenců. Nositelé druhého pohledu jdou až tak daleko, že označují první za kolaboranty a nové Emanuely Moravce.
   Tytéž dějiny a tatáž současnost, pohled je však dvojí. Pouze kladné a pouze záporné znaménko. V době, kdy i pravice a levice překonaly ideologii a v některých otázkách skoro nejsou k rozeznání, výklad česko-německých vztahů je naprosto zatížen ideologií. ...
" Martin komárek 
6.6.2002   MF DNES
Kavanův rozhovor s pracovníky StB na videokazetě poskytnuté ČT.
"Záběry, které by ČT chtěla nabídnout divákům, pocházejí z doby, kdy se Jan Kavan vracel do Prahy z britského exilu. Podle týdeníku Respekt, který obsah nahrávky popsal už na jaře 1992, vedli estébáci nejprve s Kavanem nezávazný hovor. Ptali se třeba na první dojmy z Československa. Pak mu nabídli pomoc při jeho dalších cestách do Prahy: prý mu mohou zajistit "dobrý a laciný" hotel. Při prvním hovoru hostí tajní policisté Kavana kávou, při druhém šampaňským. V roce 1991 označila parlamentní komise Kavana za spolupracovníka StB. Podle ní spolupracoval během studií v Londýně na konci 60. let. Kavan se hájil tím, že nevěděl, že lidé, s nimiž se stýkal, byli tajní policisté. Myslel prý, že jde o diplomaty. Kavan se proto obrátil na soud a ten mu v roce 1996 potvrdil, že s StB vědomě nikdy nespolupracoval." Jindřich Šídlo  6.6.2002   MF DNES
Kuponová privatizace a volby 2002. Aneb Proč už nemusíte Václave Klausi. 
"Pokusím se odpovědět Václavu Klausovi, který nám v brožurce vysvětluje, proč musí znovu do toho, že nemusí už vůbec nic. Nedávno prohlásil, proč bude pokračovat. Odpověď byla „Musím“.
   Pouze národ musí, a to brzy, rozhodnout, kdo by měl pokračovat, a hlavně, kdo ne. Proto chce vědět, kdo nese v českém státě finální odpovědnost za vytvoření téměř dokonalých podmínek pro rozkrádání státního (nepřijímám trik „národního“) majetku, a to před, v průběhu i po privatizaci.
   Dále se zajímá, proč právě model kuponové privatizace, ve vyspělých zemích právně i mravně nepřijatelný, byl zvolen pro Československo. Nebyl snad Václav Klaus varován i nositelem Nobelovy ceny za ekonomii pro rok 1993, prof. D. Northem, a to z důvodu nepřijatelně privilegovaného přístupu k ekonomickým informacím?  ...

   Proč nebylo zabráněno činnosti Viktora Koženého (harvardské fondy), opírající se o kuponovou privatizaci? Tato činnost, podezřelá od samého počátku, byla vámi umožněna, i když jste jí z počátku silně nedůvěřoval. Velký otazník představuje nedostatečné „prokádrování“ náměstka ministra financí (MF) Třísky, skutečného „duchovního otce“ privatizace na bázi kuponů, propuštěného ze své funkce i z celého MF, po relativně krátkém působení. Byla příčinou jeho, alespoň podle Cibulkových seznamů, vysoká funkce v StB?
Národ se ptá: Byla to náhoda, že člověk s touto minulostí přišel s návrhem, majetkově silně preferujícím vyšší komunistické kádry? Byly to osobní rysy ministra Václava Klause, hlavně jeho nadměrné sebevědomí, často zakrývající neznalost, jež způsobily tolik zla v politice nového státu, především po opadnutí revoluční vlny nadšení.
   Negativní rysy Klausovy osobnosti se samozřejmě nejtragičtěji projevovaly v jeho činnosti v politické aréně a těžce poznamenaly veškerý vývoj politického systému v našem prostoru v posledních 10-12 letech. ODS nebyla, není a nebude úspěšná bez podstatných změn ve svém vedení! Základními slabinami tohoto vedení jsou laciný populismus a snaha zůstat u moci, jež se staly hlavními životními hodnotami pro příliš mnoho předáků ODS. Pane profesore, nebojte se, nemusíte kromě odchodu skutečně už nic!" 
  Luboš Jiří Hejl, bývalý profesor ekonomie Univesity of Chicago  1.6.2002   MF DNES
Exprimátor Jan Kasl o politice ODS.
"Ne, ODS není naprosto zkorumpovaná. Bohužel se ti "dovednější" dostanou k vedení a vytlačují ty ostatní. To se asi děje v každé straně, jde ale o to, aby se to nestalo principem. V ODS je spousta slušných schopných lidí, ale jsou bohužel pod pokličkou těch, co se vyšplhají někomu po zádech. Součástí stranické politiky se stalo zakrývání lumpů a neschopných, falešná solidarita. Možná, kdybych s nimi dokázal hrát tu hru a pak je vzal přes uši, vyhrál bych to. Účel světí prostředky. Ale já tu hru hrát nechtěl." 
rozhovor Jana Kasla s redaktory MF, JINDŘICH ŠÍDLO, MILAN HULÍNSKÝ   30.05.2002   MF DNES
Může se stát ruský Kaliningrad problémem v budoucí Evropě? srp a kladivo
"Summit však nepřinesl řešení ve sporu o přístup do Kaliningradu a jeho okolí, do enklávy sevřené mezi Polsko a Litvu. Vstup těchto zemí do unie totiž výrazně zkomplikuje cestování mezi Ruskem a enklávou, proti čemuž Moskva protestuje. "Na řešení této otázky, která se dotýká životních zájmů Rusů, budou bez nadsázky záviset naše celkové vztahy s Evropskou unií," prohlásil prezident Vladimir Putin. Až bude Kaliningrad "obklopen" územím unie, ruští občané budou muset pro tranzit do Ruska mít víza a Brusel dal včera najevo, že v této principiální záležitosti nehodlá ustupovat. Experti unie se navíc bojí, že enkláva se stane "cizorodým prvkem" a potenciálním zdrojem konfliktů. "Členské země EU musí přísně dodržovat pravidla, která platí v jejím rámci, včetně těch, která se týkají vízového režimu," uvedl šéf Evropské komise Romano Prodi. Dodal, že EU se snaží o to, aby pohyb obyvatel byl "maximálně svobodný". Jasně však prohlásil, že ruský návrh na vytvoření "bezvízových koridorů" je pro unii nepřijatelný. " 
29.05.2002   MF DNES
Názory osobností na současnou českou společnost - historik Dušan Třeštík
"Jak se díváte na naši politickou scénu?
Řekl bych, že je standardní. Co tu chybí, jsou výrazné tvůrčí osobnosti, ale ony chybí už řadu let v celé Evropě. Poslední byli Khol a Tatcherová.

V čem jsou kořeny našeho tak často citovaného plebejství?
Po Bílé hoře jsme přišli o šlechtu, a ještě navíc jsme se ocitli mezi dvěma tábory, katolickým a protestantským. Byli jsme rekatolizováni a sebevědomý bohatý český národ, který se vytvořil v druhé půlce 19. století, byl hotov a na úrovni všech evropských národů, a proto se musel vymezit proti Habsburkům, i když vlastně moc nechtěl. Logicky bychom se měli stát protestanty, protože jsme byli neseni liberálními myšlenkami, ale stali jsme se pouze ateisty. Za to nemohou komunisté, to je starší. Protože jsme byli proti Rakousku, museli jsme být proti jeho spojenci, to jest církvi. Toto je důsledek. Nejsme ani katolíci, ani protestanti, ani liberálové, ani konzervativci.

Díky tomu, co jste zmínil, a díky neexistenci majetkové kontinuity jsme pro okolní svět těžko pochopitelní, a tudíž i těžko
vypočitatelní...

Protože jsme propadli mezi protestantskou a katolickou půlkou Evropy. Nemáme ani dobře známé těžko snesitelné protestantské ctnosti, ani stejně dobře známé příjemně konzervativní katolické nectnosti. A neexistence majetkové kontinuity v Čechách je katastrofa a je to vidět hned, přejedete-li do Rakouska nebo do Bavorska, kde grunty jsou v držení rodu bezmála tisíc let. Kdyby nebylo Bílé hory, mohli jsme vypadat podobně. Přes nás stále přecházejí nějaké dějiny, my se schováme, a když pak vystrčíme hlavy, nic nemáme. Proto to plebejství." 
Rozhovor Karla Hvížďaly s historikem Dušanem Třeštíkem 29.05.2002   MF DNES
Krajští náčelníci StB se vysmívají autoritě soudu.   StB
"Jedenácti náčelníkům StB, obviněným ze zavlékání lidí do ciziny, po šesti letech okolků konečně začal proces. Totiž nezačal. Tři náčelníci se kvůli nemoci nedostavili. Soud byl tedy odročen na neurčito. Nic nového pod sluncem. Tak to je vždy, když se ruka zákona přiblíží k nějakému estébákovi či vyššímu komunistovi. Policejní i soudní konání se zpomaluje, zastavuje, vrací, přehodnocuje a oddaluje nemocemi, roztržitostí úředníků nebo omyly všelijakých doktorů práv. Spravedlnost se zahltí a nekoná. Kdekdo je náhle chorý, má výpadky paměti, nevyzvedává obsílky a nedostavuje se.
    Byl komunistickým poslancem s komunistickou imunitou - co chtějí soudy zkoumat? Imunita, kterou si zločinci navzájem udělují, je nějaká imunita? Nacističtí předáci byli také poslanci říšského sněmu - s tehdejší imunitou. My si pořád myslíme, že být komunistickým ministrem nebo poslancem znamená, že dotyčná postava skutečně byla nějakým poslancem či ministrem. Je to omyl, v bezprávním státě ani imunita není nic. Však ji přiřkl jeden bandita druhému. Je ponižující a nesmyslné soudit Bilaka a spol. podle tehdejších zákonů, které si dali oni. Vždyť to nebyly zákony, nýbrž příkazy komunistického uzurpátora či okupačních správců. Zákon tu byl před nimi, pak už ne. Jedenáct náčelníků StB u soudu - pohled jistě povzbudivý. Méně povzbudivé budou - po mnoha letech - rozsudečky: podmínečky, odkladečky, všude samí nevinní.
Karel Steigerwald  28.05.2002   MF DNES
Krajští náčelníci StB se vysmívají autoritě soudu.   StB
"Jedenácti náčelníkům StB, obviněným ze zavlékání lidí do ciziny, po šesti letech okolků konečně začal proces. Totiž nezačal. Tři náčelníci se kvůli nemoci nedostavili. Soud byl tedy odročen na neurčito. Nic nového pod sluncem. Tak to je vždy, když se ruka zákona přiblíží k nějakému estébákovi či vyššímu komunistovi. Policejní i soudní konání se zpomaluje, zastavuje, vrací, přehodnocuje a oddaluje nemocemi, roztržitostí úředníků nebo omyly všelijakých doktorů práv. Spravedlnost se zahltí a nekoná. Kdekdo je náhle chorý, má výpadky paměti, nevyzvedává obsílky a nedostavuje se.
    Byl komunistickým poslancem s komunistickou imunitou - co chtějí soudy zkoumat? Imunita, kterou si zločinci navzájem udělují, je nějaká imunita? Nacističtí předáci byli také poslanci říšského sněmu - s tehdejší imunitou. My si pořád myslíme, že být komunistickým ministrem nebo poslancem znamená, že dotyčná postava skutečně byla nějakým poslancem či ministrem. Je to omyl, v bezprávním státě ani imunita není nic. Však ji přiřkl jeden bandita druhému. Je ponižující a nesmyslné soudit Bilaka a spol. podle tehdejších zákonů, které si dali oni. Vždyť to nebyly zákony, nýbrž příkazy komunistického uzurpátora či okupačních správců. Zákon tu byl před nimi, pak už ne. Jedenáct náčelníků StB u soudu - pohled jistě povzbudivý. Méně povzbudivé budou - po mnoha letech - rozsudečky: podmínečky, odkladečky, všude samí nevinní.
Karel Steigerwald  28.05.2002   MF DNES