Několik otázek pro voliče Miloše Zemana.

1)      Máme mít prezidenta, který dělá čest svojí zemi a svým občanům nebo někoho, kdo uráží všechny okolo sebe?
Není asi země, kde by nám Miloš Zeman neudělal ostudu. Slovákům urazil Dubčeka, Čechům oslavu republiky, Donald Trump ho v Bílém domě nepřijal (kvůli jeho otevřené podpoře ruské politiky), pošpinil novináře Peroutku lží, lže o Krymu, uráží profesory, dělá ostudu v zahraničí, mluví sprostě …

2)     Je dobré mít prezidenta lháře?
MZ je prvním českým prezidentem, který byl soudem po volbách označen za lháře. Doposud se svému protikandidátovi za lži a dezinformace z prezidentských voleb 2013 neomluvil. Stejně se chová i v letošních volbách a lže, a lže, a lže.  

3)     Nevadí vám, že Miloš Zeman omilostnil nájemního vraha?
Miloš Zeman omilostnil vraha Kájínka (právě v době, kdy na hradě čelil fatálnímu skandálu s dětskou pornografií nalezenou ve svém počítači).

4)  Vážně vám nevadí, že prezidentský kandidát lže o svém skutečném zdravotním stavu?
Trvalé a rapidně se horšící zdravotní stav Miloše Zemana je vybranými lékaři označován za velmi dobrý, i když diváci televize si mohou udělat vlastní obrázek, v jakém je MZ špatném stavu.

5)     Je dobré mít za prezidenta člověka, který schvaluje a nabádá k zabíjení lidí?
Miloš Zeman opakovaně podpořil ruskou okupaci ukrajinského Krymu. Takže jako hlava státu  schvaluje i tisíce ukrajinských (a stovky mezinárodních) lidských obětí (letadlo sestřelené proruskými separatisty a občanská války živená Ruskem). Místo snahy skončit válečné běsnění,

6)      Nevadí vám vážné podezření, že kampaně MZ financují nepřátelské zpravodajské služby ?
Poradce MZ pan Nejedlý pracuje pro Lukoil, který je přímo napojený na Kreml  a v jehož vedení byli/jsou ruští agenti. MZ nikdy nevysvětlil veřejnosti, jak si „chudý důchodce z Vysočiny“ mohl dovolit platit desítky milionů svojí první prezidentské kampaně. Ani v letošních volbách neříká, kdo mu jí platí. A ruské weby chrlí dezinformace během voleb jako zběsilé …

7)   Nevadí vám, že se MZ naslouchá příslušníků ruské tajné služby?
Namísto pohřbu izraelského prezidenta Šimona Peréze, se MZ raději účastnil ruské konference na ostrově Rhodos  (organizované dlouholetým příslušníkem KGB a oligarchou uvedeným na sankčním seznamu USA). Jako hlava státu řekl, že by uvítal referendum o vystoupení ČR z EU a z NATO (to je přece jasná velezrada). Do Moskvy jezdí na oslavy konce války raději než k našim západním spojencům. Třeba někdy zúčastní i vojenské přehlídky na Rudém náměstí, tak jako kdysi Gustav Husák. 

8)      Měl by být na Hradě alkoholik?
MZ se rád chlubí nadměrnou konsumací alkoholu. Při otevírání korunovačních klenotů přišel opilý z ruské ambasády. Sotva se držel na nohou, jak potvrdila předsedkyně sněmovny stojící vedle něho. Nebylo to poprvé, kdy jsme ho viděli opilého na veřejnosti. Naposledy podobným způsobem holdoval alkoholu na hradě jen Klement Gottwald. (Tomáš Garrigue Masaryk byl abstinent).

 9)      Vážně si myslíte, že v okolí Miloše Zemana se nekrade, a že z toho on nikdy nic neměl?
Za jeho prezidentování se dějí podezřelé věci jak na Hradě, tak na zámku v Lánech. Cinknuté veřejné zakázky, podivné sponzorské dary (straně Práv s svobod Miloše Zemana), záhadně zbohatlý spolupracovníci (hradní kancléř Minář). Miloš Zeman vždycky šel na ruku oligarchům (z Číny soukromím letadlem, podporuje Babiše, pořádá pro ně obchodní konference v Praze).
A v minulosti to bylo v případě Miloše Zemana to samé.  „Pět na stole v českých“, „vytunelování“ ruského zahraničního dluhu, privatizace českých bank (za nulu), zatčení pokladníka ČSSD Svobody (při akci „čisté ruce“), … Samá korupce.

10) Vážně si myslíte, že prezidentské pravomoci jsou minimální, že je jedno, kdo ten úřad vykonává?

Miloš Zeman názorně ukazuje, jak může bezzásadový politik zneužívat prezidentské pravomoce:

- škodí české zahraniční politice (protěžováním Rusů a poškozuje naše vztahy s EU, USA a NATO).
- škodí svým příkladem špatného prezidenta – sprostotou, opilectvím, hrubostí, …
- nepovýší ty, kdo mu odporují (na profesora, na generála, na velvyslance, na ústavního soudce, …)
- uděluje za odměnu trafiky svým věrným (Rusnok Guvernérem ČNB, podporovatel i Fischerovi odměnil vysláním na dobře placené  místo u Evropské banky pro obnovu a rozvoj.
- státní vyznamenání používá jako nástroj nátlaku (neudělí je například panu Bradymu,  kvůli podpoře ministra kultury Dalajlámovi). Někteří vyznamenaní naopak od Miloše Zemana ani nechtějí převzít (Mišík, syn Věry Špinarové)

11) Skutečně Miloš Zeman brání naší svobodu, demokracii, Ústavu, právní stát a spoluobčany?
Miloš Zeman jmenoval vládu s trestně stíhaným premiérem, sám rád vládl měsíce bez důvěry. Pozbyl důvěry předsedy Ústavního soudu. Novináře by nejraději postřílel , veřejnoprávní média chce zničit.  Politickou soutěž zdeformoval výmyslem „opoziční“ smlouvy (tehdy společně s Klauzem změnili náš volební systém ve prospěch velkých stran Zemanů, Klausů, Babišů, …). Jako bývalý premiér přivedl s sebou (1998) do politiky politickou lůzu (estébácké poradce a staré struktury, kteří tunelují podniky a neustále okrádají a dojí český stát). Sám jako prezident vládl hned zpočátku se svými nohsledy půl roku bez důvěry. Teď opětovně jmenoval vládu bez důvěra s trestně stíhaným člověkem v čele. To je nebetyčná ostuda mezi 28 evropskými státy…

12) Nevadí vám, že se prezident chová jako nebezpečný hulvát?
Novináře by nejraději postřílel kulometem, v Číně vidí návod „jak stabilizovat naši společnost“, přeje smrt „abstinentů, a vegetariánům“, dětem doporučuje kouření, mluví sprostě v rádiu, neumí cizí jazyky, ale hraje si na to, ….

13)  Opravdu se vám líbí, jak Miloš Zeman prezidentuje?
Řada hostů už na oslavu vzniku republiky kvůli MZ nechodí. Studentům na Albertově MZ arogantně sebral místo oslav 17. listopadu. (a udělal nám přitom ostudu u několika okolních prezidentů). Ceremoniář MZ si na Hrad nechá přivést prostituty a Miloš Zeman to přejde mlčením. Jeho kancléř kancléřuje pět let bez prověrky a záhadně rychle při tom zbohatne. Mluvčí MZ je terčem posměchu celého národa, jak leze svému šéfovi do přízně.

Divíte se? Miloš Zeman, to je ve skutečnosti starý komunista, který se svého totalitního myšlení (a chování) nikdy nezbavil. Tomu také odpovídá složení jeho politických poradců a podporovatelů  (Nejedlý, Zbytek, Šlouf, Svoboda, Babiš, Kelner, …)

14)  Ještě ho máte chuť po tom všem, co nám předvedl, volit?
Miloš Zeman je velký populista, politický manipulátor, zlý a mstivý člověk, který nemá rád lidi (jak ho trefně nedávno charakterizovat Mirek Topolánek).

Pro vás, milí voliči Miloše Zemana, ve skutečnosti nikdy nic neudělal - a ani neudělá.
A s uprchlíky Miloš Zeman „bojuje“ jen na plakátech během prezidentské kampaně.Stejně jako "bojoval" se sudetskými Němci během té minulé.  Jakmile vyhrál, už se tím nezabýval, protože to nemyslel vážně. Potřeboval vás jen šikovně zmanipulovat, aby dostal váš hlas.   (lid) 21.1.2018

 

Druhé přímé prezidentské volby v roce 2018

 

 

Lidová tvořivost nezná mezí. Je to sprosté, ale Miloš Zeman taková slova sám používá na veřejnosti, tak se nemůže divit, že je jíní použijí o něm.

 

    Nebylo zpočátku moc jasné, jak to propojení Babiš - Zeman funguje. Pro plné pochopení je důležitá časová souslednost hlavních událostí. Nejdříve (leden 2013) se za pomoci lží a ruských peněz, stává Miloš Zeman prezidentem. Netrvá to ani půl roku a babišovská média zahajují měsíční masáž veřejného mínění po policejním zásahu na Úřadu vlády a způsobí její pád. Politický chaos se prohlubuje. Zeman si sestaví vlastní vládu, která vládne celé měsíce bez důvěry Poslanecké sněmovny. Zeman své věrné odmění a dosadí je na pěkná místa. Mezitím pokračuje babišovská předvolební mediální masáž. Díky ní se z doposud prakticky neznámého hnutí, stává druhá nejsilnější politická parta.

     Poklesky Miloše Zemana (opilecká scénka u korunovačních klenotů atd.) nejsou v oligarchových médiích vůbec zmiňována. Zato se v nich neustále účelově propírají staré kausy politických oponentů. Babiš  vyhazuje z redakcí nepohodlné a investigativní žurnalisty a sám určuje obsah politického zpravodajství. Jeho média se stávají PR agenturou jeho politických a firemních zájmů. Hlídací pes demokracie (média) je zakopán do země a naplno propuká éra Babišovské demagogie. Babiš v plánu pokračuje. Chytře se vymezí proti svým politickým konkurentům, kteří také vlastní nebo skupují média a pomocí pečlivě zaměřených  kauz (OKD, Nagyová, Rath, …) jim ukáže, že nic špatného, by o něm psát ve vlastním zájmu neměli. Zároveň stupňuje mediální tlak na svoje hlavní politické konkurenty (ČSSD, TOP09,ODS,KDU-ČLS).

   Své věrné (zaměstnance) odměňuje podobně jako Zeman. Dosazuje si je do státního aparátu, přestože je to v rozporu s nově přijatým zákonem sloužícím k ochraně úředníků před politickým nátlakem. Jako minstr financí může zneužívat informace, které má ministerstvo financí k dispozici. Jak jinak si vysvětlit, obvinění firem, zmiňovaných v jeho telefonátech, ke kterým znenadání chodí kontroly finanční a celní správy nebo obdrží likvidační příkazy. Když už je to politicky neúnosné, je odvolán z vlády. Ví, že teď bojuje nejen o politické přežití, ale také o svůj sice veliký, ale nikterak ziskový majetek, napojený na státní dotace.

   Když se ještě jednou podíváme zpětně na ty 4 roky, tak toho Babiš se Zemanem „stihli“ hodně. Na konci tohoto volebního období koalici politických stran konečně začne docházet, jakým způsobem je Babiš hodlá likvidovat, a začnou se přece jen bránit. Trochu to připomíná chabé snahy demokratických stran od podzimu 1947 do února 1948, které nedokázaly ochránit křehký poválečný systém před nástupem totalitní komunistické moci (ani později komunisté před sovětskou okupací).

   Babiš využívá další mediální masáže na plné obrátky. A čím dál více lidí, se ho začíná opravdu bát. Veřejná média se tváří neutrálně (i v případě jeho dotačních a daňových policejních obvinění. Avšak i pro ně má Babiš připravený svůj normalizační plán. Tak a už jsme v naší současnosti. Dezinformace vypouštěné před volbami (lithium), načasované pomlouvačné články o vybraných prezidentských kandidátech. Všechno to má odvést pozornost od kauz samotného Babiše a pošpinit vybrané politické soupeře.

   To, jak úzce spolupracuje Zeman s Babišem, se ukázalo na Hradě při té nepovedené taškařici s jeho odvoláním (a pokusem prezidenta o odvolání celé vlády). A ukazuje se to i teď po volbách, kdy Zeman demonstrativně prezentuje, že se nebude rozpakovat nechat vládnout Babiše bez důvěry, tak dlouho, jak bude potřeba (rozuměj minimálně do jeho zvolení prezidentem). Zemanovi celých pět let šlo jen o pár hlavních věcí. O jeho znovuzvolení, o vyřízení účtů s oponenty z prezidentské volby 2003, o udržení pozornosti v médiích (zápis skvělého vladaře do čítanek). Babišovi jde zase o to, aby v osobě prezidenta neměl morálního ani faktického oponenta. Ví jak Zeman žije v panické hrůze, že ho už znovu nezvolí, že bude muset z Hradu odejít (tak jako v roce 2003, kdy byl při poslanecké volbě až třetí). To je jeho největší politické trauma, kvůli kterému Zeman už 14 let dusí sociální demokracii a které k jeho ovládání Babiš využívá.

   Pokud prezidentské volby 2018 vyhraje Zeman, tak se Babiš ve svém politickém postavení dokonale zabetonuje, dosadí si svoje zaměstnance do státní správy (ti tam budou ještě dlouho přežívat i v případě jeho politického pádu). Jistě se v budoucnu za pomoci svých médií pokusí zdolat i prezidentský úřad (ví že má Zeman chatrné zdraví…). Zvolením prezidentem bude mít zajištěnou doživotní imunitu, slávu i svůj majetek. To už jsme ale v jiné situaci, řekněme někde na úrovni příkladů ukrajinských oligarchických vlád.

   Zajímavé je, že proti „nepolitické politice“ Andreje Babiše, neprotestuje ani jindy hlasitý příznivce tradiční politické soutěže, Václav Klaus starší. Jak jinak totiž charakterizovat chumel bývalých Babišových zaměstnanců, přelétavých kariéristů, politických najivků a bezmezných obdivovatelů svého ředitele. ANO je přece všechno jiné, než politická strana s politickými názory, programem, tradicí a vnitřní demokratickou soutěží. ANO jsou něco jako tajní zaměstnanci mazaného oligarchy, který chce být ještě bohatší pomocí lukrativních informací a státních zakázek. (všetkých si vás kúpim).

   Politický tandem Zeman – Klaus, ze začátku století má být pokračováním v podobě tandemu Zeman – Babiš. Tentokrát, to ale je (a bude) stokrát horší, než v období „opoziční“ smlouvy, protože už nežijeme v době demokratického prezidenta Havla, silných, nezávislých médií, ale médií, vlastněných je politickými oligarchy. Však se také (po vzoru velkého Andreje) další oligarchové čile snaží o svoje menší politické projekty a prezidentské kandidáty  (Realisté, ODA). A přijdou ještě další, to mi věřte. Bárta, to byl jen amatérský nepovedený začátek.  

   Pokud na Hradě nebudeme mít slušnějšího a nezávislejšího prezidenta (jako mají např. Slováci) , tak si to příšerně odskáčeme. Mafiánský systém, před kterým varoval prezident Václav Havel už ve druhé polovině devadesátých let, nás úplně vysaje. Na svobodu a perspektivu v takovém světě bezmezné vlády oligarchů zapomeňte.

Tak si na to vzpomeňte, až půjdete v lednu k prezidentským volbám. Rozhodujete vy milý spoluobčané, už ne poslanci. Tak svojí šanci nepropásněte. Buď vyberete Zemana (a jeho nástupce Babiše) nebo otočíte kormidlem jiným směrem. Hlavně se těch dvou nebojte. (lid) 12.1.2018

 

 

Nesmíme to nikdy vzdát
 

   Jestli vám někdy připadá, že se někteří z našich vrcholných politických představitelů nechovají, jak by měli, a máte pocit, že se to snad nikdy nezlepší, že po nových volbách opět budou hyzdit sněmovnu podivní poslanci, že na Hradě sedí někdo, na koho lidé musí házet vajíčka, že koalice ve vašem městě nebo kraji nevládne, ale jen se mezi sebou přetahuje a hádá … věřte, že takový pocit nemáte zdaleka jen vy. Dá se s tím něco dělat? Neunavuje vás ta věčná otázka? Asi záleží na tom, jestli jste pesimista nebo optimista, a u kolika voleb už jste byli.

   Pokud má náš veřejný život směřovat k lepšímu, musíme na naše politické představitele klást pořádně vysoké požadavky. Mají velkou moc a odpovědnost, a tak přece musí být příkladem. Nesmí znevažovat funkci nebo instituci, kterou reprezentují. Nesmí být ve střetu zájmů, zneužívat informace k osobnímu obohacení, záměrně lhát, zneužívat postavení… Každý takový zásadní prohřešek musí být násoben deseti, protože se jedná o veřejného činitele. Jen takovým způsobem se jich budeme moci zbavovat a zbavit. Nejen ve volbách, ale i během výkonu funkčního období.

    Pokud něco politici porušují, properme je v médiích, žádejme jejich rezignaci, dávejme najevo, že jim to v dalších volbách spočítáme, mysleme kriticky. Pokud to bude nutné, jděme demonstrovat, aby viděli, že na nás nebudou štípat dříví. Zkrátka pěstujme svoje občanské a voličské sebevědomí, požadujme vyšší standardy v jejich odpovědnosti a jejich chování.
 

Začněme pěkně od shora. Prezident označený soudem bezprostředně po volbách za lháře, prezident nerespektující Ústavu (který si sestaví vládu bez souhlasu parlamentu), prezident používající černé fondy v prezidentské kampani, prezident zneužívající svoje postavení (například zneužitím amnestie pro zločince nebo prosazující zahraničně politické zájmy nepřátelských mocností) by měl odstoupit a neměl by kandidovat podruhé (ani potřetí). Pokud porušuje zákony a sám nemá dost soudnosti, aby odstoupil, nemá kandidovat, pokud ani to nerespektuje, nezaslouží si být zvolený. Jediné co si takový prezident zaslouží, je odporoučet se s pěknou ostudou z Hradu a zapsat se černým písmem do čítanek.
Jako příklad uvedu dva nejhorší prezidenty - Gottwalda a Husáka. První zavedl komunistickou zvůli a totalitu, druhý sloužil sovětským okupantům a řídil 20 let komunistickou normalizaci.


Ministerský předseda
je odpovědný za vládu. Pokud je v jeho vládě nějaký ministr, byť jen podezřelý z porušování zákonů (například o střetu zájmů, zneužití pravomocí, zneužití informací v obchodním styku atd.), měl by ho odvolat, pokud dotyčný sám neodstoupí. Předseda vlády je odpovědný za celou vládu, i když je to vláda koaliční. Snižování standardů na vládní úrovni nelze tolerovat, protože vláda je vrcholným výkonným orgánem a řídí celou vrcholnou politiku. Největší moc = největší odpovědnost = nejpřísnější měřítka. [1]

Stejný metr je potřebné aplikovat i na moc soudní. Soudce musí být apolitický, neúplatný, nevydíratelný, nestranný, fundovaný, pracovitý. Začněme u soudu nejvyššího – tedy Ústavního. Ústavní soud není vhodný pro bývalé politiky s právním vzděláním. Tento soud je strážcem Ústavy, její vykladačem a poslední právní instancí. Jak už několikrát úspěšně prokázal (např. v období pokusů o účelovou změnu Ústavy v době tzv. „opoziční“ smlouvy za spoluvlády Zemana a Klause a v mnoha dalších zásadních kauzách). Zasedat by v něm měli jen osvědčení a renomovaní soudci. To samé platí i o soudu nejvyšším a správním. Soudy nižších instancí jsou jistě neméně důležité. S těmi se v praxi setkáme daleko častěji. Proto jsou i na mě kladené ty samé požadavky. Soudci s pochybnou (např. komunistickou) minulostí jsou po tolika letech již opravdovou ostudou justice. Můžeme se bez nich určitě obejít. [2]
 

Členové Poslanecké sněmovny a Senátu mají zákonem zajištěnou imunitu, ale pokud jsou podezřelí z porušování zákonů (trestné činnosti apod.), tak by je zákonodárný sbor měl vydat k soudnímu jednání (sněmovna tak většinou i činí). Poslanci by měli být při tvorbě zákonů poctiví stejně jako vláda, která zákony připravuje. Tedy žádné přílepky, manipulace na objednávku lobbistů, žádní solární poslanci v anonymních společnostech, žádné styky s podsvětím. Za takové poslance ve svých řadách nese odpovědnost vedení sněmovny a příslušné výbory (například ten imunitní). [3]
 

Řečené požadavky musí platit i v nižších patrech státní moci, na krajích, v obcích, ve státních podnicích a institucích, které často rozhodují o desítkách miliard ročně (velké lákadlo pro mnoho druhů nepoctivců). Příkladně se musí chovat i orgány kontrolní. Česká národní banka, Nejvyšší kontrolní úřad, Úřad na ochranu hospodářské soutěže, Energetický regulační úřad a také orgány dozorové – státní zastupitelství a policejní orgány. Právě „nedávná“ historie výměny Nejvyššího státního zástupce ukázala, jak je důležité mít v jeho čele schopného a politicky nestranného a neúplatného člověka. To samé tedy platí pro policii a jejího policejního prezidenta a dále pro všechny hlavní ministry (obrany, vnitra, financí, zahraničí), kteří jsou odpovědní nejen za svá ministerstva, ale také za personální výměny v organizacích, které pod jejich řízení spadají.

 

Nesmíme zapomenout na média, zvlášť když si všechny ty velké rozebrali místní oligarchové, a všechny skutečně kontroverzní kauzy z nich po té velmi rychle zmizely. Hlídací pes svobody má nasazený nenápadný náhubek. Občasné publikování vybraných kauz o politické konkurenci, redaktorská autocenzura atd., to není skutečná svoboda slova ani pluralita. Je to jen jejich zubožený zbytek, taková karikatura. Právě v takové nehezké situaci se momentálně nacházíme. Nezávislá internetová média jsou ještě slabá s málo čtenáři. Internet je navíc plný dezinformací psaných grafomany a cizími rozvědkami, kterým často mnoho lidí bezelstně věří. Za takové situace je opravdu důležité mít fungující média veřejnoprávní. Česká televize, Český rozhlas a ČTK musí plnit funkci nezávislého a kvalitního zdroje informací a až potom zábavy. Příkladem hodným následování by pro nás mělo být nezávislé řízení a financování stanic BBC. [4]

 

Co říci závěrem. Popsané požadavky nejsou nadsazené. Jejich vyžadování je dobrým sítem, kterým propadnou špatní lidé, kteří nemají ve veřejných funkcích co pohledávat. Nejpozději se tak stane ve volbách, ale nestyďme se požadovat rezignace i uprostřed jejich funkčních období, pokud někdo evidentně porušuje zákony, nebo má velké škraloupy ve své minulosti. Na politickou kulturu se dívejme do vyspělejších zemí, které mají v politické kultivaci náskok - náskok před námi, kteří jsme žili 40 let v nesvobodě a izolaci, ale kteří doufám stále máme ambice je dohonit i v této oblasti. Koneckonců děláme to pro sebe a pro naše děti J.    2.1.2017 (lid)

 

[1]  Jako příklad uvedu dva nejhorší – Z.Fierlingera (1948), hrobaře Sociální demokracie a L.Štrougala (1968) ministra vnitra a předního normalizátora. Oba pravděpodobné agenty NKVD a KGB.

[2] Jako dva nejhorší příklady z historie uvedu - prokurátora a agenta NKVD Vaše, vraha válečného hrdiny Heliodora Píky a mnoha dalších, prokurátorku Brožovou-Polednovou, která je justiční vražedkyní političky Milady Horákové a dalších.

[3] Největší skvrnou současného českého parlamentu jsou komunisté, v čele s jejich bývalým předsedou Grebeníčkem a současným předsedou Filipem (spolupracovníkem StB). Představte si, kdyby v německém parlamentu dodnes seděli fašisté. Je to pro nás nepředstavitelné (a nepřijatelné), ale úplně stejné, jako když v tom českém dodnes sedí komunisté.

[4] členství v KSČ, lidových milicích apod. opravdu není dobrým doporučením pro generální ředitele veřejnoprávních zpravodajských institucí.

 

 

 

Napište nám:    postmaster@ceskapolitika.cz

 

[starší komentáře najdete v archivu komentářů]

[starší témata najdete v archivu témat]

 

 

    Datum poslední modifikace: 21.01.2018