Náš komentář:     

 

Nebylo zpočátku moc jasné, jak to propojení Babiš - Zeman funguje. Pro plné pochopení je důležitá časová souslednost hlavních událostí. Nejdříve (leden 2013) se za pomoci lží a ruských peněz, stává Miloš Zeman prezidentem. Netrvá to ani půl roku a babišovská média zahajují měsíční masáž veřejného mínění po policejním zásahu na Úřadu vlády a způsobí její pád. Politický chaos se prohlubuje. Zeman si sestaví vlastní vládu, která vládne celé měsíce bez důvěry Poslanecké sněmovny. Zeman své věrné odmění a dosadí je na pěkná místa. Mezitím pokračuje babišovská předvolební mediální masáž. Díky ní se z doposud prakticky neznámého hnutí, stává druhá nejsilnější politická parta.

Poklesky Miloše Zemana (opilecká scénka u korunovačních klenotů atd.) nejsou v oligarchových médiích vůbec zmiňována. Zato se v nich neustále účelově propírají staré kausy politických oponentů. Babiš  vyhazuje z redakcí nepohodlné a investigativní žurnalisty a sám určuje obsah politického zpravodajství. Jeho média se stávají PR agenturou jeho politických a firemních zájmů. Hlídací pes demokracie (média) je zakopán do země a naplno propuká éra Babišovské demagogie. Babiš v plánu pokračuje. Chytře se vymezí proti svým politickým konkurentům, kteří také vlastní nebo skupují média a pomocí pečlivě zaměřených  kauz (OKD, Nagyová, Rath, …) jim ukáže, že nic špatného, by o něm psát ve vlastním zájmu neměli. Zároveň stupňuje mediální tlak na svoje hlavní politické konkurenty (ČSSD, TOP09,ODS,KDU-ČLS).

Své věrné (zaměstnance) odměňuje podobně jako Zeman. Dosazuje si je do státního aparátu, přestože je to v rozporu s nově přijatým zákonem sloužícím k ochraně úředníků před politickým nátlakem. Jako minstr financí může zneužívat informace, které má ministerstvo financí k dispozici. Jak jinak si vysvětlit, obvinění firem, zmiňovaných v jeho telefonátech, ke kterým znenadání chodí kontroly finanční a celní správy nebo obdrží likvidační příkazy. Když už je to politicky neúnosné, je odvolán z vlády. Ví, že teď bojuje nejen o politické přežití, ale také o svůj sice veliký, ale nikterak ziskový majetek, napojený na státní dotace.

Když se ještě jednou podíváme zpětně na ty 4 roky, tak toho Babiš se Zemanem „stihli“ hodně. Na konci tohoto volebního období koalici politických stran konečně začne docházet, jakým způsobem je Babiš hodlá likvidovat, a začnou se přece jen bránit. Trochu to připomíná chabé snahy demokratických stran od podzimu 1947 do února 1948, které nedokázaly ochránit křehký poválečný systém před nástupem totalitní komunistické moci (ani později komunisté před sovětskou okupací).

Babiš využívá další mediální masáže na plné obrátky. A čím dál více lidí, se ho začíná opravdu bát. Veřejná média se tváří neutrálně (i v případě jeho dotačních a daňových policejních obvinění. Avšak i pro ně má Babiš připravený svůj normalizační plán. Tak a už jsme v naší současnosti. Dezinformace vypouštěné před volbami (lithium), načasované pomlouvačné články o vybraných prezidentských kandidátech. Všechno to má odvést pozornost od kauz samotného Babiše a pošpinit vybrané politické soupeře.

To, jak úzce spolupracuje Zeman s Babišem, se ukázalo na Hradě při té nepovedené taškařici s jeho odvoláním (a pokusem prezidenta o odvolání celé vlády). A ukazuje se to i teď po volbách, kdy Zeman demonstrativně prezentuje, že se nebude rozpakovat nechat vládnout Babiše bez důvěry, tak dlouho, jak bude potřeba (rozuměj minimálně do jeho zvolení prezidentem). Zemanovi celých pět let šlo jen o pár hlavních věcí. O jeho znovuzvolení, o vyřízení účtů s oponenty z prezidentské volby 2003, o udržení pozornosti v médiích (zápis skvělého vladaře do čítanek). Babišovi jde zase o to, aby v osobě prezidenta neměl morálního ani faktického oponenta. Ví jak Zeman žije v panické hrůze, že ho už znovu nezvolí, že bude muset z Hradu odejít (tak jako v roce 2003, kdy byl při poslanecké volbě až třetí). To je jeho největší politické trauma, kvůli kterému Zeman už 14 let dusí sociální demokracii a které k jeho ovládání Babiš využívá.

Pokud prezidentské volby 2018 vyhraje Zeman, tak se Babiš ve svém politickém postavení dokonale zabetonuje, dosadí si svoje zaměstnance do státní správy (ti tam budou ještě dlouho přežívat i v případě jeho politického pádu). Jistě se v budoucnu za pomoci svých médií pokusí zdolat i prezidentský úřad (ví že má Zeman chatrné zdraví…). Zvolením prezidentem bude mít zajištěnou doživotní imunitu, slávu i svůj majetek. To už jsme ale v jiné situaci, řekněme někde na úrovni příkladů ukrajinských oligarchických vlád.

Zajímavé je, že proti „nepolitické politice“ Andreje Babiše, neprotestuje ani jindy hlasitý příznivce tradiční politické soutěže, Václav Klaus starší. Jak jinak totiž charakterizovat chumel bývalých Babišových zaměstnanců, přelétavých kariéristů, politických najivků a bezmezných obdivovatelů svého ředitele. ANO je přece všechno jiné, než politická strana s politickými názory, programem, tradicí a vnitřní demokratickou soutěží. ANO jsou něco jako tajní zaměstnanci mazaného oligarchy, který chce být ještě bohatší pomocí lukrativních informací a státních zakázek. (všetkých si vás kúpim).

Politický tandem Zeman – Klaus, ze začátku století má být pokračováním v podobě tandemu Zeman – Babiš. Tentokrát, to ale je (a bude) stokrát horší, než v období „opoziční“ smlouvy, protože už nežijeme v době demokratického prezidenta Havla, silných, nezávislých médií, ale médií, vlastněných je politickými oligarchy. Však se také (po vzoru velkého Andreje) další oligarchové čile snaží o svoje menší politické projekty a prezidentské kandidáty  (Realisté, ODA). A přijdou ještě další, to mi věřte. Bárta, to byl jen amatérský nepovedený začátek.  

Pokud na Hradě nebudeme mít slušnějšího a nezávislejšího prezidenta (jako mají např. Slováci) , tak si to příšerně odskáčeme. Mafiánský systém, před kterým varoval prezident Václav Havel už ve druhé polovině devadesátých let, nás úplně vysaje. Na svobodu a perspektivu v takovém světě bezmezné vlády oligarchů zapomeňte.

Tak si na to vzpomeňte, až půjdete v lednu k prezidentským volbám. Rozhodujete vy milý spoluobčané, už ne poslanci. Tak svojí šanci nepropásněte. Buď vyberete Zemana (a jeho nástupce Babiše) nebo otočíte kormidlem jiným směrem. Hlavně se těch dvou nebojte.

 

 

Nesmíme to nikdy vzdát
 

   Jestli vám někdy připadá, že se někteří z našich vrcholných politických představitelů nechovají, jak by měli, a máte pocit, že se to snad nikdy nezlepší, že po nových volbách opět budou hyzdit sněmovnu podivní poslanci, že na Hradě sedí někdo, na koho lidé musí házet vajíčka, že koalice ve vašem městě nebo kraji nevládne, ale jen se mezi sebou přetahuje a hádá … věřte, že takový pocit nemáte zdaleka jen vy. Dá se s tím něco dělat? Neunavuje vás ta věčná otázka? Asi záleží na tom, jestli jste pesimista nebo optimista, a u kolika voleb už jste byli.

   Pokud má náš veřejný život směřovat k lepšímu, musíme na naše politické představitele klást pořádně vysoké požadavky. Mají velkou moc a odpovědnost, a tak přece musí být příkladem. Nesmí znevažovat funkci nebo instituci, kterou reprezentují. Nesmí být ve střetu zájmů, zneužívat informace k osobnímu obohacení, záměrně lhát, zneužívat postavení… Každý takový zásadní prohřešek musí být násoben deseti, protože se jedná o veřejného činitele. Jen takovým způsobem se jich budeme moci zbavovat a zbavit. Nejen ve volbách, ale i během výkonu funkčního období.

    Pokud něco politici porušují, properme je v médiích, žádejme jejich rezignaci, dávejme najevo, že jim to v dalších volbách spočítáme, mysleme kriticky. Pokud to bude nutné, jděme demonstrovat, aby viděli, že na nás nebudou štípat dříví. Zkrátka pěstujme svoje občanské a voličské sebevědomí, požadujme vyšší standardy v jejich odpovědnosti a jejich chování.
 

Začněme pěkně od shora. Prezident označený soudem bezprostředně po volbách za lháře, prezident nerespektující Ústavu (který si sestaví vládu bez souhlasu parlamentu), prezident používající černé fondy v prezidentské kampani, prezident zneužívající svoje postavení (například zneužitím amnestie pro zločince nebo prosazující zahraničně politické zájmy nepřátelských mocností) by měl odstoupit a neměl by kandidovat podruhé (ani potřetí). Pokud porušuje zákony a sám nemá dost soudnosti, aby odstoupil, nemá kandidovat, pokud ani to nerespektuje, nezaslouží si být zvolený. Jediné co si takový prezident zaslouží, je odporoučet se s pěknou ostudou z Hradu a zapsat se černým písmem do čítanek.
Jako příklad uvedu dva nejhorší prezidenty - Gottwalda a Husáka. První zavedl komunistickou zvůli a totalitu, druhý sloužil sovětským okupantům a řídil 20 let komunistickou normalizaci.


Ministerský předseda
je odpovědný za vládu. Pokud je v jeho vládě nějaký ministr, byť jen podezřelý z porušování zákonů (například o střetu zájmů, zneužití pravomocí, zneužití informací v obchodním styku atd.), měl by ho odvolat, pokud dotyčný sám neodstoupí. Předseda vlády je odpovědný za celou vládu, i když je to vláda koaliční. Snižování standardů na vládní úrovni nelze tolerovat, protože vláda je vrcholným výkonným orgánem a řídí celou vrcholnou politiku. Největší moc = největší odpovědnost = nejpřísnější měřítka. [1]

Stejný metr je potřebné aplikovat i na moc soudní. Soudce musí být apolitický, neúplatný, nevydíratelný, nestranný, fundovaný, pracovitý. Začněme u soudu nejvyššího – tedy Ústavního. Ústavní soud není vhodný pro bývalé politiky s právním vzděláním. Tento soud je strážcem Ústavy, její vykladačem a poslední právní instancí. Jak už několikrát úspěšně prokázal (např. v období pokusů o účelovou změnu Ústavy v době tzv. „opoziční“ smlouvy za spoluvlády Zemana a Klause a v mnoha dalších zásadních kauzách). Zasedat by v něm měli jen osvědčení a renomovaní soudci. To samé platí i o soudu nejvyšším a správním. Soudy nižších instancí jsou jistě neméně důležité. S těmi se v praxi setkáme daleko častěji. Proto jsou i na mě kladené ty samé požadavky. Soudci s pochybnou (např. komunistickou) minulostí jsou po tolika letech již opravdovou ostudou justice. Můžeme se bez nich určitě obejít. [2]
 

Členové Poslanecké sněmovny a Senátu mají zákonem zajištěnou imunitu, ale pokud jsou podezřelí z porušování zákonů (trestné činnosti apod.), tak by je zákonodárný sbor měl vydat k soudnímu jednání (sněmovna tak většinou i činí). Poslanci by měli být při tvorbě zákonů poctiví stejně jako vláda, která zákony připravuje. Tedy žádné přílepky, manipulace na objednávku lobbistů, žádní solární poslanci v anonymních společnostech, žádné styky s podsvětím. Za takové poslance ve svých řadách nese odpovědnost vedení sněmovny a příslušné výbory (například ten imunitní). [3]
 

Řečené požadavky musí platit i v nižších patrech státní moci, na krajích, v obcích, ve státních podnicích a institucích, které často rozhodují o desítkách miliard ročně (velké lákadlo pro mnoho druhů nepoctivců). Příkladně se musí chovat i orgány kontrolní. Česká národní banka, Nejvyšší kontrolní úřad, Úřad na ochranu hospodářské soutěže, Energetický regulační úřad a také orgány dozorové – státní zastupitelství a policejní orgány. Právě „nedávná“ historie výměny Nejvyššího státního zástupce ukázala, jak je důležité mít v jeho čele schopného a politicky nestranného a neúplatného člověka. To samé tedy platí pro policii a jejího policejního prezidenta a dále pro všechny hlavní ministry (obrany, vnitra, financí, zahraničí), kteří jsou odpovědní nejen za svá ministerstva, ale také za personální výměny v organizacích, které pod jejich řízení spadají.

 

Nesmíme zapomenout na média, zvlášť když si všechny ty velké rozebrali místní oligarchové, a všechny skutečně kontroverzní kauzy z nich po té velmi rychle zmizely. Hlídací pes svobody má nasazený nenápadný náhubek. Občasné publikování vybraných kauz o politické konkurenci, redaktorská autocenzura atd., to není skutečná svoboda slova ani pluralita. Je to jen jejich zubožený zbytek, taková karikatura. Právě v takové nehezké situaci se momentálně nacházíme. Nezávislá internetová média jsou ještě slabá s málo čtenáři. Internet je navíc plný dezinformací psaných grafomany a cizími rozvědkami, kterým často mnoho lidí bezelstně věří. Za takové situace je opravdu důležité mít fungující média veřejnoprávní. Česká televize, Český rozhlas a ČTK musí plnit funkci nezávislého a kvalitního zdroje informací a až potom zábavy. Příkladem hodným následování by pro nás mělo být nezávislé řízení a financování stanic BBC. [4]

 

Co říci závěrem. Popsané požadavky nejsou nadsazené. Jejich vyžadování je dobrým sítem, kterým propadnou špatní lidé, kteří nemají ve veřejných funkcích co pohledávat. Nejpozději se tak stane ve volbách, ale nestyďme se požadovat rezignace i uprostřed jejich funkčních období, pokud někdo evidentně porušuje zákony, nebo má velké škraloupy ve své minulosti. Na politickou kulturu se dívejme do vyspělejších zemí, které mají v politické kultivaci náskok - náskok před námi, kteří jsme žili 40 let v nesvobodě a izolaci, ale kteří doufám stále máme ambice je dohonit i v této oblasti. Koneckonců děláme to pro sebe a pro naše děti J.    2.1.2017 (lid)

 

[1]  Jako příklad uvedu dva nejhorší – Z.Fierlingera (1948), hrobaře Sociální demokracie a L.Štrougala (1968) ministra vnitra a předního normalizátora. Oba pravděpodobné agenty NKVD a KGB.

[2] Jako dva nejhorší příklady z historie uvedu - prokurátora a agenta NKVD Vaše, vraha válečného hrdiny Heliodora Píky a mnoha dalších, prokurátorku Brožovou-Polednovou, která je justiční vražedkyní političky Milady Horákové a dalších.

[3] Největší skvrnou současného českého parlamentu jsou komunisté, v čele s jejich bývalým předsedou Grebeníčkem a současným předsedou Filipem (spolupracovníkem StB). Představte si, kdyby v německém parlamentu dodnes seděli fašisté. Je to pro nás nepředstavitelné (a nepřijatelné), ale úplně stejné, jako když v tom českém dodnes sedí komunisté.

[4] členství v KSČ, lidových milicích apod. opravdu není dobrým doporučením pro generální ředitele veřejnoprávních zpravodajských institucí.

 

 

 

Napište nám:    postmaster@ceskapolitika.cz

 

[starší komentáře najdete v archivu komentářů]

[starší témata najdete v archivu témat]

 

 

    Datum poslední modifikace: 17.12.2017